Autor: Eva Müllerová

Na Titaniku tvořila výraznou výjimku ve stravování luxusní restaurace A La Carte na palubě B. Tam se za jídlo platilo a šlo o sumy věru nemalé. Dovolit si je mohla pouze společenská smetánka.

Na Titaniku tvořila výraznou výjimku ve stravování luxusní restaurace A La Carte na palubě B. Tam se za jídlo platilo a šlo o sumy věru nemalé. Dovolit si je mohla pouze společenská smetánka.

Punch Romaine, česky římský punč, byl jeden z nápojů, který byl podávaný při poslední večeři onoho osudného dne 14. dubna 1912.

Přesně o půl desáté dopoledne 10. dubna 1912 prořízl britský přístav Southampton ostrý zvuk sirény. Ohlásil, že se na svou první cestu vydal impozantní Titanic, největší parník světa.

Básník Jan Neruda nebil jen jak lvové o mříže a nelál proslulým hrdobcům, jimž „…hrouda nohy víže!“. Ctihodný klasik byl totiž v mládí veselý hospodský kumpán, jenž rád slupl chutné sousto i dobře popil.

Nevíte, jaké připravit Novoroční menu? Máme pro vás jeden typ.

Známý herec se ocitl doslova v labužnickém ráji, když se mu podařilo získat do svých služeb Jaromíra Trejbala, tehdy jednoho z nejlepších českých kuchařů. Nebylo to věru lehké, ředitel známého pražského lahůdkářství Lippert, kde mistr vařečky působil, o něj bojoval jako lev. Pracovní vztah krále komiků i krále jeho kuchyně pak trval osm let.

Vidíte-li toto pravé křídlo při bleskovém brejku na hokejovou branku, nechce se věřit, že jde o nástupce vodnářských kulinářských velikánů, jako byli sir Francis Bacon či naše slavná Magdalena Dobromila Rettigová. A když sundá hokejový dres, štíhlá postava ho pasuje spíš na přehlídková mola než k plotně. A přece Vodnář Jan Davídek patří k rodu velkých kuchařů.

Že je Jaroslav Sapík, majitel a šéfkuchař vyhlášeného rodinného penzionu U Koně v Klokočné, Lev, prostě nezapře. Velkorysost, výbušnost, sebevědomí i sebejistota, to vše mu není cizí. Občas to budí dojem, že ne on se narodil ve Lvu, nýbrž že Lev se sluní ve znamení Sapíka. Tento kulinářský mág je totiž přímo prototypem vlastností jiskřivého erbu zvěrokruhu.

Že je Jaroslav Sapík, majitel a šéfkuchař vyhlášeného rodinného penzionu U Koně v Klokočné, Lev, prostě nezapře. Velkorysost, výbušnost, sebevědomí i sebejistota, to vše mu není cizí. Občas to budí dojem, že ne on se narodil ve Lvu, nýbrž že Lev se sluní ve znamení Sapíka. Tento kulinářský mág je totiž přímo prototypem vlastností jiskřivého erbu zvěrokruhu.

Že je Jaroslav Sapík, majitel a šéfkuchař vyhlášeného rodinného penzionu U Koně v Klokočné, Lev, prostě nezapře. Velkorysost, výbušnost, sebevědomí i sebejistota, to vše mu není cizí. Občas to budí dojem, že ne on se narodil ve Lvu, nýbrž že Lev se sluní ve znamení Sapíka. Tento kulinářský mág je totiž přímo prototypem vlastností jiskřivého erbu zvěrokruhu.

Blíženci hýří kulinářskými nápady, což může být ve finále katastrofa. Když vás třeba pozve domů na něco úžasného a to se nevyvede. Často pak radši opustí byt – návštěva nenávštěva. Platí to jen u méně vyhraněných typů. Má-li ale Blíženec kulinářský talent jako Tomáš Krofta, šéfcukrář Francouzské a Plzeňské restaurace Obecního domu v Praze, dokáže v gastronomii pravé divy.

V době empíru kralovala v životním stylu francouzská móda. Týkalo se to i gastronomie. Pryč byla doba přejídání. Sice se stále podávalo menu o několika chodech, porce byly ale menší a uměřenější.

V době empíru kralovala v životním stylu francouzská móda. Týkalo se to i gastronomie. Pryč byla doba přejídání. Sice se stále podávalo menu o několika chodech, porce byly ale menší a uměřenější.

Byl to tenkrát na ratibořickém zámku náramný poprask. Na oběd se sem totiž nečekaně ohlásil ruský car Alexandr I., a to pouhý den předem. Není divu, že Kateřina Zaháňská, paní kněžna z nesmrtelné Babičky, nevěděla, kde jí hlava stojí.

V době empíru kralovala v životním stylu francouzská móda. Týkalo se to i gastronomie. Pryč byla doba přejídání. Sice se stále podávalo menu o několika chodech, porce byly ale menší a uměřenější.

V době empíru kralovala v životním stylu francouzská móda. Týkalo se to i gastronomie. Pryč byla doba přejídání. Sice se stále podávalo menu o několika chodech, porce byly ale menší a uměřenější.

Známý herec se ocitl doslova v labužnickém ráji, když se mu podařilo získat do svých služeb Jaromíra Trejbala, tehdy jednoho z nejlepších českých kuchařů. Nebylo to věru lehké, ředitel známého pražského lahůdkářství Lippert, kde mistr vařečky působil, o něj bojoval jako lev. Pracovní vztah krále komiků i krále jeho kuchyně pak trval osm let.

Herec Vlasta Burian patřil k velkým ctitelům dobrého jídla a rozhodně s ním neškudlil. Rád se doma u stolu plného dobrot setkával s přáteli. Ovšem ani ten velký komediant, ani jeho žena Nina nikdy sami nevařili.

Herec Vlasta Burian patřil k velkým ctitelům dobrého jídla a rozhodně s ním neškudlil. Rád se doma u stolu plného dobrot setkával s přáteli. Ovšem ani ten velký komediant, ani jeho žena Nina nikdy sami nevařili.

Známý herec se ocitl doslova v labužnickém ráji, když se mu podařilo získat do svých služeb Jaromíra Trejbala, tehdy jednoho z nejlepších českých kuchařů. Nebylo to věru lehké, ředitel známého pražského lahůdkářství Lippert, kde mistr vařečky působil, o něj bojoval jako lev. Pracovní vztah krále komiků i krále jeho kuchyně pak trval osm let.

Oběd si manželé Burianovi s potěchou vždy důkladně užívali – míval i sedm chodů. Zato večeře se podávala studená, a to až po návratu z divadla. Herec si zakládal na štíhlé tajli, a tak na stůl přicházela hlavně lehká francouzská kuchyně.

Stáří nebylo lehké v žádné době, zvlášť když byl člověk chudý a bez příbuzných. A co teprve vojenští veteráni, kteří se vraceli domů často invalidní a prolezlí nemocemi. Jejich nelehký úděl se pokusil zmírnit osvícený hrabě Špork, když na Kuksu vybudoval hospital – jakýsi barokní domov seniorů.