Úvod Magazín Daniela Flejšarová: Nenávidím konflikty, ale nemám poddajnost Ryb

Daniela Flejšarová: Nenávidím konflikty, ale nemám poddajnost Ryb

Polovička návrhářského dua E.Daniely bydlí s rodinou a dvěma psy
v malostranském bytě plném obrazů svého muže, malíře a grafika Pavla Roučky,
a jezdí na chalupu v Jizerských horách, kde chovají závodní koně. Syn Jakub je sochař
a špičkový reprezentant ve snowboardu, dcera Natálie studuje prostorovou malbu
na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a podruhé se stala mistryní republiky
v parkuru. Napadá mne Hrabalovo: a neuvěřitelné se stává skutkem!

Docela dobře si ji dokážu představit v rozevláté řasené róbě s rozpuštěnými dlouhými blond vlasy,
jak se vznáší bezvýhradně šťastná nad vrcholky stromů. Ryba ve vodě, anděl v éteru. Současná realita je
ale poněkud odlišná. Dnešní doba si žádá svůj styl oblečení a málokdo tomu rozumí tak dobře jako Daniela. A tak nosí raději úzké černé legíny, kožené kozačky a malinké sáčko. Moderní, pružná, štíhlá, nestárnoucí dívka. Jen ten jemný, klidný, usměvavý obličej anděla ji prozrazuje. A taky to, jaké má neuvěřitelné štěstí
ve všem, na co sáhne. Ne, výraz „štěstí“ nemá moc ráda, připadá jí nepřesný. Říká tomu náhoda. Náhoda?! Má úspěch za úspěchem jak na profesionálním poli, tak i v osobním životě. Získává se svou kolegyní, kamarádkou a společnicí Evou Janouškovou, se kterou sdílí značku E.daniely (a vlastně i všechno ostatní týkající se módy), nejprestižnější tituly, naposledy Výtvarník sezony na podzimním Prague Fashion Week. Minimálně každého půl roku pořádá náročné přehlídky na úrovni Haute couture, jak se na špičkového módního tvůrce světové úrovně sluší. Vlastní populární salón na nábřeží za Národním divadlem,
ve kterém bývají po přehlídkách fronty ještě před otevřením a zná ho třeba i Annie Girardotová,
Livia Klausová, Magdalena Kožená.

Jak se žije dítěti štěstěny?
Čím dál víc mám pocit, že je život jen a jen náhoda. Někdy si připadám jako čarodějka, třeba když Natal vyhrála letos mistrovství republiky. Určitě vím, že jsem ji nadnášela, aby přeskočila parkur bez chyby
– ale že ostatní chybu udělali, to už je náhoda. A Jakub třetí v republice v boardcrossu? Na to snad mohou mít vliv geny, ale z mé strany jen trochu. Dřív jsem závodně lyžovala a můj muž jezdil v kajaku.
Vliv má taky výchova, s dětmi jsme od mala hodně sportovali a to jim zůstalo.
Všichni v naší rodině jsme sportovně a umělecky zaměřeni.

Zdědily vaše děti i fascinaci módou?
Jakub laskavě sleduje, co dělám, a hodnotí, ale vliv to na něj nemá. Natalii to chvíli trvalo, než se chtěla vyloupnout z davu, ale teď nosí superkombinace, třeba si dá rolák kolem boků a zpod toho jí vykukuje šála
– a já si to maximálně vychutnávám.

Proč jste si vlastně vybrala tuto tak náročnou, a přitom tak nádhernou a luxusní profesi?
Co vás k tomu nasměrovalo?
Luxusní? V konečných důsledcích a výsledcích ano, ale ta těžká dřina předtím!
Tohle je nesmírně náročné povolání. Kdysi jsem chtěla dělat režii, pak jsem se nějak zrealizovala
ve vlastních kreacích a finálně jsem zjistila, že i v tom je tak trochu režie… Režie i stavba přehlídky
mají mnoho společného. Hned na začátku musíte něčím zaujmout. Ten první dojem je podstatný.
Hned zkraje by mělo být něco přehnaného, nějaký výrazný nosný prvek, nápad, který se rozvíjí v dalších modelech. Ta věc musí gradovat, musí to mít napětí! A co mne k tomu nasměrovalo? Ve třinácti jsem
na našem starém šlapacím šicím stroji začala šít, ta realizace mých nápadů byla tenkrát vzrušující,
artefakty vznikaly přímo pod mýma rukama. A první, co jsem si ušila, byly boty
– manšestrové kozačky přišité k teniskám.

Co předcházelo vaší poslední vítězné přehlídce?
Já jsem tuhle prezentaci vlastně vůbec dělat nechtěla! Měly jsme za sebou spoustu práce, přehlídku
pro Vebu, jeden z mála českých textilních podniků, který vydržel a vyrábí úžasné damašky. Pak byla přehlídka k otevření nákupního centra Palladium – a byly jsme úplně mrtvé únavou. Ale nakonec jsme chtěly ukázat novinky E.daniely a rozhodly se pro účast na Prague Fashion Week. To jsme ovšem šílely 24 hodin denně!!! Tonak nám vytvořil klobouky, ale byly moc hluboké a z každého jsem udělala dva – to mne vyloženě chytlo.

Obdivuji ty vaše malé roztodivnosti, které mají modelky na hlavě. A ten obrovský černý kuli klobouk, který připomíná poválečného Diora. A materiály modelů! Ty vaše strukturální černé jsou úžasné, vedle nich různé nuance šedivé a stříbřité v dokonalé doladěnosti. A najednou šok – červená průsvitná krajková večerní róba s malou čapkou zakrývající jedno oko! To lidi na přehlídce zařvali!
Ta přehlídka měla svoji dobře vymyšlenou dramaturgii a vycházela z vašich
psychologických znalostí – tedy nejen z nich.

Byly jsme naprosto šokovány z toho, že jsme vyhrály, ani jsme tomu nechtěly věřit.
Řvaly jsme: „Co! My že jsme vyhrály!“ Jenže v neděli porota vyhlásila výsledky a v pondělí na nás chtěli, abychom přehlídku znovu předvedly, tentokrát už ne v Sovových mlýnech, ale v rezidenci primátora.
Mohly jsme uspořádat jen minipřehlídku deseti modelů, protože ostatní se v pondělí ráno,
předtím než jsme se o vítězství dozvěděly, vyprodaly.

Jaké jsou vaše zákaznice? Kdo kupuje vaše věci?
Jsou to převážně české podnikatelky, lékařky a právničky, taky ale cizinky žijící v Praze či vracející se k nám.
Z největší části ženy, kterým pomůžeme k elegantní výjimečnosti. Důležitá je i praktičnost.
Naše zákaznice často a hodně cestují a chtějí, aby se naše modely snadno a bez problémů daly vyvěsit,
aby se nemačkaly. A taky aby byly kombinovatelé napříč sezonami, což se nám daří ke spokojenosti všech. Mám taky neuvěřitelnou radost, když přijde žena, která má problém najít pro sebe vhodný typ,
a já pro ni vytvořím oblečení, ze kterého je nadšená.

Jste narozená v Rybách – jak se v nich cítíte? Působíte, jako správná Ryba, přátelsky, máte jemnou
a trpělivou povahu. Existujete spíše emocionálně než racionálně, více intuitivně než intelektuálně?

Jako Ryba proplouvám nejraději klidnými vodami. Nenávidím konflikty, zaskočí mne a vyvedou z rovnováhy. Ale nemám rybí poddajnost. Jsem pyšná, je pro mne důležité prosazovat pravdu, když vím, že ji mám.
Řeším spoustu věcí racionálně a intelektuálně, ale i intuitivně.

A nejste taky někdy zlatá rybka? Plníte svým nejbližším jejich přání?
Myslím hodně na své blízké. Snažím se promyslet, jak to udělat, aby se jim věci v životě posunuly dál
a aby dobře papali u maminky. Aby věděli, že jsou pro mě na prvním místě a vždy jim chci pomoci.
Ale stačí to?

A jaké přání byste měla vy, kdyby vám je chtěla splnit jiná zlatá rybka?
Chtěla bych spát a spát a spát…

Jak řešíte krize, které každého občas postihnou?
Napustím si vanu, dám do ní provensálské olejíčky, lehnu si do ní třeba na dvě hodiny
se sklenicí dobrého vína… To je totální relax!

Kdybyste mohla na chvíli rozhodovat o světě, co byste změnila a co zakázala?
Ráda bych zrušila agresivitu, protože z ní pochází všechno zlo…
Ve světě bez agresivity by se žilo nesrovnatelně lépe.

 

Daniela Flejšarová:

V roce 1979 absolvovala VŠUP Praha, ateliér oděvního výtvarnictví Zdeňky Bauerové,
a získala cenu za diplomovou práci. Do roku 1991, kdy založila s Evou Janouškovou značku E.daniely, vytvořila mnoho autorských přehlídek u nás i v zahraničí: v Kolíně nad Rýnem, Štrasburku, Chamu, Baden Badenu, Paříži, Budapešti a Antverpách. Navrhla kostýmy pro audiovizuální show
na Světové výstavě ve Vancouveru, spolupracovala s Černým divadlem J. Srnce, s Divadlem Petra Bezruče v Ostravě a s Divadlem Semafor, vytvořila kostýmy pro film Věry Chytilové Kopytem sem, kopytem tam. Značka E.daniely se zúčastnila výstav, přehlídek a veletrhů v Düsseldorfu, Brně, Bratislavě, Paříži, Ženevě, Frankfurtu, Moskvě, Haagu a Mnichově, nejvíce však v Praze.
Získala prestižní tituly, vytvářela modely pro soutěže Miss, scénické kostýmy pro Magdalenu Koženou v Carnegie Hall, kostýmy pro muzikály, expozice Škoda, firemní a divadelní kostýmy.
Je zastoupena ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.

Životní styl
Koktejl: BLOODY MARY Záhadný konec Mary Celeste