Přesně o půl desáté dopoledne 10. dubna 1912 prořízl britský přístav Southampton ostrý zvuk sirény. Ohlásil, že se na svou první cestu vydal impozantní Titanic, největší parník světa. Společnost vezl různorodou, čemuž odpovídalo vybavení kajut i kvalita služeb. Cestující byli rozděleni do tří kategorií. Jízdenku si totiž nemohl dovolit každý. Ubytování v I. třídě (v nejluxusnějším salonním kupé) přišlo na současných 50 tisíc dolarů. Za kajutu ve II. třídě zaplatil cestující kolem dnešních 700 dolarů. Ve třetí třídě se bydlelo po čtyřech, pro víc než 700 pasažérů zde byly k dispozici jen dvě koupelny.

Podle ceny jízdenky

O žaludky cestujících se staralo několik jídelen, také rozdělených podle tříd. Cena stravování byla započtena do palubního lístku. Jídelníčky II. i III třídy se nabídkou značně lišily a samozřejmě nedohlédly do výšin I. třídy, kde stolování představovalo velkou společenskou událost za přítomnosti kapitána a důstojníků.

„V 19. století se v prvotřídních restauracích, tedy i na velkých zámořských lodích, předkládalo takřka nekonečné menu, složené nejméně z deseti, častěji však i patnácti chodů. Počátkem 20. století se ale tento systém změnil. Roli v tom hrály důvody ekonomické i zdravotní. Hlavní místo si sice dál držela masitá jídla, ale pomalu se začínala omezovat. V době vyplutí Titaniku začaly dostávat přednost menší porce masa a často jen v jediném chodu,“ vysvětluje historik dr. Václav Šmíd, jenž je i sběratelem gastronomických kuriozit.

Nakládané hovězí i suchary

Obědy a večeře ve II. třídě, kde cestovali hlavně Britové ze středních vrstev, odpovídaly dobovému standardu. Jedna dvě polévky, naložené hovězí, volský jazyk, skopové, noky, těstoviny, jablečný koláč. Stravování v jídelnách III. kategorie, určené pro nejchudší cestující, bylo ještě daleko skromnější. Tvořily je hlavně jednoduché polévky a pokrmy, u nichž příprava nestála mnoho času. Většinou zeleninová polévka, kousek vepřové pečeně, luštěniny, hlavně hrášek, vařené brambory a suchary. Jako dezert se podával třeba švestkový pudink ve sladké omáčce.

Cestující si plavbu užívali, zábavy bylo na lodi dost a dost i počasí jim přálo. Tedy až do 14. dubna, kdy se 20 minut před půlnocí vynořil z mlhy masivní ledovec. Titanic s pověstí nepotopitelnosti a chlouba společnosti Star Line zmizel za dvě hodiny pod chladnou hladinou oceánu.

Jen pro smetánku

Na Titaniku tvořila výraznou výjimku ve stravování luxusní restaurace A La Carte na palubě B. Tam se za jídlo platilo a šlo o sumy věru nemalé. Dovolit si je mohla pouze společenská smetánka. Tomu odpovídalo i prostředí. Stěny obložené ořechovým dřevem, hedvábné závěsy, ludvíkovský nábytek. Patřila k ní také pařížská kavárna s malými stolky pod oblouky s girlandami popínavých rostlin.

Luxusní bylo také menu, v němž nechyběly ani ústřice, artyčoky a lanýži. Na stolech se objevovaly vybrané a kulinářsky náročné speciality, například pečená holoubata s chladnou chřestovou zálivkou, paštika Foie gras či broskve v želatině s likérem Chartreuse. V jídelním lístku byl rovněž pudink Waldorf, recept na jeho přípravu však zůstal neznámý, potopil se totiž spolu s Titanikem.

O spokojenost hostů restaurace pečovalo 69 členů posádky v čele s elitním francouzským šéfkuchařem Pierrem Rousseauem. Zachránil se z nich jen jediný.

Dvě otázky pro dr. Václava Šmída, sběratele gastronomických kuriozit

*Jak se zajišťovaly na Titaniku čerstvé potraviny?

V původní podobě se nakládal tzv. těžký koloniál, tedy brambory, mouka apod. Ostatní potraviny, jako maso a drůbež, se před naloděním zamrazily, tuky, ovoce i zelenina zchladily a uložily do studených prostor v podpalubí. Ryby, mořské i sladkovodní, jež tvořily významnou část jídelníčku, se samozřejmě nelovily z lodi, ale byly zamraženy už před vyplutím parníku.

*Co patřilo k nejluxusnějším pokrmům v lodní restauraci pro tzv. VIP pasažéry?

Už tehdy to byla jídla z mořských plodů, ústřice, humr či langusty. Záleželo samozřejmě na individuální chuti pasažérů. Pro někoho to bylo jen jehněčí v mátové omáčce, pro jiného naopak luxusní filet Mignon Lili s husími játry, srdíčky artyčoků a lanýži.

*Sbírku lze zhlédnout po předchozím ohlášení ve Střední škole hotelnictví a gastronomie v Klánovicích.

Archiv, časopis Krásná 2011