Kuks - Takový malý barokní domov důchodců
Stáří nebylo lehké v žádné době, zvlášť když byl člověk chudý a bez příbuzných. A co teprve vojenští veteráni, kteří se vraceli domů často invalidní a prolezlí nemocemi. Jejich nelehký úděl se pokusil zmírnit osvícený hrabě Špork, když na Kuksu vybudoval hospital – jakýsi barokní domov seniorů.
Hrabě Špork byl v rodině teprve druhým nositelem šlechtického titulu, prvním se stal jeho neurozený otec, který jej získal za služby v tureckých válkách. Není tedy divu, že se chtěl vyrovnat staré rodové šlechtě a ukázat, že si může dovolit to co ona. Založil proto roku 1696 nadaci, která zajistila důstojné stáří asi stovce vojenských veteránů a přestárlých poddaných z jeho panství.
Špitálníci, jak se zdejším chovancům říkalo, na Kuksu bydleli a také zde jedli. Za pobyt, stravu ani služby se neplatilo, každý dostával zdarma také oblečení. A protože podmínkou přijetí byla chudoba, hospital nepožadoval ani nezískával od svých chovanců žádný majetek.
Provoz se financoval z nadace hraběte Šporka a příspěvků mecenášů, mezi nimiž nechyběla později například ani císařovna Marie Terezie.
V jídelně hospitalu stálo 10 stolů, na každém z nich 10 talířů a 10 cínových nádob na pivo. Další náčiní bylo připraveno v zásuvkách stolů.
V hospitalu se často jedly luštěniny, a to ve velmi chutných úpravách. Jejich lahodnou hrachovou polévku by jistě ocenil i dnešní labužník.
Hospital na Kuksu fungoval ještě ve 20. století. Na snímku z roku 1907 špitálníci u pivečka.
Strava skromná, ale vydatná
Pro špitálníky vařili dva kuchaři jednoduchou, ale vydatnou stravu. Nejčastěji se na stolech objevovaly kroupy, brambory, jáhly, luštěniny, zelenina, ryby, občas také maso. K snídani bývala polévka, k obědu kromě ní i hlavní jídlo, večer polévka s chlebem. Na svátky se ovšem přilepšovalo – na sv. Martina si chovanci mohli pochutnat dokonce i na propečené husičce, na Vánoce si dali perník, o masopustu koblihy.
„Z těchto surovin by se dal sestavit zdravý jídelníček i pro dnešní seniory, ať už žijí doma, či v domově důchodců. Tělu přinesou hodnotné bílkoviny i tuky, vhodné sacharidy, vitaminy, minerály, vlákninu. A třeba ta hrachovka s osmaženým chlebem, doplněná ovocem, křížalami či zelným salátem, by byla zdravou večeří i dnes,“ upozorňuje nutriční terapeutka Věra Stejskalová, jíž jsme dali jídla špitálníků posoudit z hlediska současné výživy.
Hlavním nápojem byla voda, domácí řád důrazně zakazoval opojné nápoje, a to rovněž v době odpoledních vycházek mimo hospital. Víno i pivo se ale přesto pily. Tehdy se totiž nepokládaly za alkohol v dnešním smyslu. V na - dační listině je navíc uvedeno, že každý chovanec má ročně nárok na tři sudy ležáku, tedy denně asi na tři půllitry. A týdně pak na žejdlík vína (0,5 l) jako sváteční pití.
Fungoval dvě století
Hospital na Kuksu byl zcela soběstačný. Příslušela k němu pole, odkud přicházely do kuchyně brambory i obilí, v zahradě se pěstovalo ovoce, zelenina a léčivé byliny. Do jeho vlastnictví patřil také pivovar, dva rybníky a tři dvory, kde se choval dobytek. Hospital fungoval na Kuksu téměř 250 let. Špitálníci jej museli opustit až roku 1938 kvů - li mnichovské dohodě. Budova pak sloužila jako sklad arizovaného majetku a od roku 1942 jako po - lepšovna pro mladistvé delikventy.
Archiv, časopis Krásná paní 2012
