V kuchyni krále komiků - Vlasta Burian

Známý herec se ocitl doslova v labužnickém ráji, když se mu podařilo získat do svých služeb Jaromíra Trejbala, tehdy jednoho z nejlepších českých kuchařů. Nebylo to věru lehké, ředitel známého pražského lahůdkářství Lippert, kde mistr vařečky působil, o něj bojoval jako lev. Pracovní vztah krále komiků i krále jeho kuchyně pak trval osm let.

Jako na dovolené

Ve svých pamětech vzpomíná pan Trejbal, že v Burianově vile našel výtečně vybavenou kuchyni. Jen chladničky tu byly hned čtyři – na maso, na ryby, na mléko, máslo i sýry a na zeleninu. Patřil k ní i samostatný vinný a pivní sklípek. V tom druhém si Vlasta Burian, milovník českého piva, hýčkal, jak říkal „príma sudovou“ plzeň, a dokonce si ji vždy i sám čepoval. A když k tomu všemu herec přihodil měsíční plat 10 tisíc korun, nebylo co řešit. „Ve vile žili manželé sami, paní Burianová o první dítě přišla a další mít už nemohla. A tak jsem vařil jen pro ně dva a připadal si jako na dovolené,“ popisuje Jaromír Trejbal ve své knize Z hotelu Ritz do kuchyně Vlasty Buriana.

Dárky vděčných fanoušků

Oběd si manželé Burianovi s potěchou vždy důkladně užívali – míval i sedm chodů. Zato večeře se podávala studená, a to až po návratu z divadla. Herec si zakládal na štíhlé tajli, a tak na stůl přicházela hlavně lehká francouzská kuchyně.

Popularita Vlasty Buriana nekončila potleskem vyprodaného hlediště. Za všecky ty rozdané hrsti smíchu mu diváci nosili labužnický proviant až do divadla.

„Často na mě ráno z lednice vykoukly tu selátko, tu košík úhořů, jindy odtud zavoněla celá šunka nebo byl o ni opřený velký pytel jedlých kaštanů. Vše v IA kvalitě,“ vzpomínal pan Trejbal.

Takové suroviny ovšem daly jeho kuchařskému umění křídla plná kulinářské fantazie. A tak se v jídelně u Burianů sedalo třeba k bažantí paštice a plněným rakům, v průzračné misce se lehýnce třásl kuřecí rosol v madeiře, zatímco další den na stole trůnila perlička s jehněčí nádivkou nebo robustní plátky šunky upečené v křehkém listovém těstu.

Vlasta Burian sice tvrdil, že mu „od Jarky chutná všecko, že umí udělat oběd i ze vzduchové kuličky“, nejraději si ale popřával kuře s jablky, dnes už oficiálně zvané kuře Vlasty Buriana, které pan Trejbal připravoval s milánskými nudlemi. Není divu, skutečně chutná skvěle.

Rajský mix a klika od WC

Vlasta Burian nikdy neodřekl představení ze zdravotních důvodů. Jenže občas ho sklátilo špatné zažívání, hlavně silná zácpa. Jednou si ve slabé chvilce postěžoval v kuchyni a Jaromír Trejbal přišel s osvědčeným receptem francouzských kuchařů.

„Rozšlehal jsem metlou na kaši tři oloupaná rajčata a zalil to čtvrtlitrem vařícího mléka. Vlasta z hrnku ulízl, a než jsem se vrátil ze špajzu, byl prázdný,“ vyprávěl kdysi pan Trejbal.

Další den přišla do kuchyně Nina Burianová a ptala se, jestli v domě nepotkali včera cizí osobu. „Něco se ztratilo,“ lekl se pan Trejbal. „To néé, ale někdo nám utrhl kliku od záchodu,“ utrousila suše paní Nina.

Jen počkej, uličníku!

Král komiků a jeho kuchař se nesetkávali jen na poli gastronomickém. Oba milovali sport a kopanou zvlášť. Dokonce se spolu na fotbalové škváře i utkali. Na Slavii tehdy hrál tým Paříže s Trejbalem na centru a mužstvo Prahy s Burianem v brance. Mač skončil plichtou a dva góly dal Vlastovi právě jeho pozdější kuchař.

Každý z obou pánů vášnivě fandil našim tehdy velkým pražským S – Burian Spartě, Trejbal Slavii. A to byl stálý zdroj vzájemného popichování. Když Sparta vyhrála ligu, pozval si král komiků domů fotbalový tým a vařily se hory luxusního jídla. Když ji Slavia vysoko porazila, přistál druhý den na stole obrovský dort se skóre 8:1 z marcipánu. Burian si z něj prý ani nelízl a hned jej vrátil do kuchyně s temným mručením: „Neboj se, však já ti to strhnu z výplaty, uličníku.“

Maloval ho dokonce Picasso

Má-li si někdo dojem, že je profesní život kuchaře dost nudný a emoce vyvolá leda přičmoudlá pečeně, z omylu ho vyvede košatý osud Jaromíra Trejbala, který se staral o mlsný jazyk krále komiků.

Už sám jeho vstup do světa gastronomie nebyl obvyklý. Tehdejší svaz kuchařů totiž oslovila Česká restaurace v Paříži. Potřebovali kuchaře, ovšem ne kdejakého. Měl být mladý, svobodný, nekuřák a prvotřídní fotbalista. A musel také dobře hovořit francouzsky. V oné restauraci totiž sídlil fotbalový klub francouzských Čechů. Takže se skalní nekuřák Trejbal, jenž hrál I. dorosteneckou ligu za Slavii, ocitl už za tři dny od vznesení požadavku ve městě nad Seinou.

Mladý muž byl podnikavý, a hlavně výborně ovládal svoje řemeslo. Proto se mu brzy otevřely dveře hight kuchařiny. Vařil v Biarritzu v rezidenci belgického krále, v Paříži šlehal pro Rudolfa Frimla nadýchanou krůtí pěnu, již autor slavné Oslí serenády tak miloval.

Jaromír Trejbal netrávil samozřejmě čas jen v kuchyni. S VIP žaludky se dostal i do míst, kam člověk z ulice jen tak nepřijde. V Biarritzu dokonce v jedné z hospůdek potkal i slavného Pabla Picassa.

„Při hodně veselém večeru si mě malíř také otestoval. Co prý česky znamená pivo a hezky holka. Ani nevím, odkud to znal. Zkoušku jsme zapíjeli šampaňským, přičemž Picasso vytáhl pouzdro s barevnými tužkami a nás tři kamarády načrtl v kuchařských čepicích jen tak na papír, dole hrnec se dvěma zkříženými vařečkami a podpis. My jsme mu na oplátku na jeho zahradě upekli jehně v kůži,“ vzpomíná Jaromír Trejbal ve svých pamětech.

Na další štaci zamířil hodně vysoko – do pařížského Ritzu, tehdejší světové jedničky mezi hotely. Setkal se tam s jedním z nejslavnějších kuchařů všech dob, Augustem Escoffierem. Až do konce života se pak řídil jeho radou na rozloučenou.

„Mesgarçons, ne fumez pas! Kuchař, který kouří, ztrácí veškerou schopnost chuti. A kuchař bez chuti není a nemůže být opravdovým kuchařem.“

Archiv, časopis Krásná 2012