Magazín Krásné paní

Co dělat v dubnu na zahradě, v ovocných sadech, ve dvoře, ve včelníku a dalších pro pěstitele důležitých místech?

V květomluvě prý darované jiřiny šeptají: „ten, kdo ti je poslal, prosí o tvou lásku“.

Není lepší barva na oslavu příchodu jara než zelená! Nosí se všechny tóny od zelenožluté přes tóny čerstvě posekané trávy, mechu až po smaragdovou. Trend zelené barvy se zde často snoubí i s trendem lesklých materiálů, jako je brokát nebo satén, a také s módními neonovými odstíny.

Jaro je považováno za nejkrásnější roční období roku. V té době se k nám vrací světlo a teplo, probouzí se vše živé, aby předalo štafetu dalším pokolením, a naplnilo tak smysl své existence na této planetě.

První orientace v pohlížení na smrt trvala nejdéle, od nejstarších dob až do středověku. Můžeme ji charakterizovat pojmem zkrocená smrt nebo také neškodná, ochočená smrt, smrt jako soused. Smrt v tomto období nebyla osobní tragédií, ale spíše zkouškou společenství.

Mám ráda krávy a nejsem sama. Znám v Chile jednoho tuze nadějného mladého advokáta a ten jich má v bytě celé stovky, černé, bílé, zelené, modré, vyvedené od známých umělců i takové ty z moduritu. Nebezpečně nízko nad postelí se mu vznáší purpurová kráva s křídly… Ale to je jiná písnička.

Do svých dvaatřiceti let neuměla uvařit ani vejce natvrdo. Pak se zamilovala do svého muže a do města Paříž. Naučila nejdřív vařit sebe a potom miliony lidí. Dnes není Američan, který by neznal její jméno, a její kuchařka v každé domácnosti za velkou louží patří k rodinnému stříbru.

Co dělat v březnu na zahradě, v ovocných sadech, ve dvoře, ve včelníku a dalších pro pěstitele důležitých místech?

Milí čtenáři, nedá mi, abych se nezastala koček, kterým se většinou ubližuje hlavně tím, že se o nich tvrdí v různých médiích, že způsobují bůhví jaké choroby, a hlavně alergie.

Tvarohové řezy jsou nejen skvělé k odpolední kávě, ale poslouží i jako výborná snídaně. Díky tvarohu jsou plné bílkovin a zasytí vás na dlouhou dobu.

Neuměl bych žít bez úžasných lidí, které mám kolem sebe. Bez dobrého jídla, bez lásky, i když to zní jako klišé! A nedovedu si představit život bez zraku. Dovedl bych žít bez ruky, bez nohy – ale bez zraku? Zaručeně bych neuměl žít bez přírody, bez přímého kontaktu s ní.

Notoricky známé sousloví škola hrou, jehož autorem je světově proslulý a respektovaný pedagog Jan Amos Komenský, by mělo být jakýmsi mottem (a motivací zároveň) vzdělávacího miniseriálu o českém jazyce, chcete-li, o češtině.

Moje láska už od dětství – hned po umění – byla příroda. Tuto zálibu ve všem, co leze, plave, lítá a roste, mám po tatínkovi. Dědeček byl bankéř, a tak mohl dopřát svým dětem dobré vzdělání. Jako dítě jsem chtěl být zoologem. Znal jsem latinské názvy každého ptáka i každé květiny a něco z toho si pamatuji dodnes.

Pokud si vy ani vaše drahá polovička nepotrpíte na sladké, rychlou a chutnou snídani můžete připravit i z předem připravených sladkých croissantů. Po straně je naříznete a polovinu naplníte nivou, druhou polovinu šunkou a eidamem a necháte rozpéct v troubě, dokud se sýr neroztaví.

Katedrály jsou nejen mistrovskými díly architektury, ale i symboly duchovní a kulturní historie, které po staletí fascinují svou majestátností a uměleckými detaily. Od gotických věží Notre-Dame v Paříži po impozantní linie Sagrada Família v Barceloně, každá z nich vypráví jedinečný příběh své doby.

Skleněné postavy žen s dlouhýma nohama, figury pestrobarevných ptáků či velké abstraktní objekty nebo i celá řada rozličných skleniček. Všechna tato díla nesou podpis – vlastně jak by řekl autor – fukopis významného sklářského výtvarníka Jiřího Šuhájka. Tento rodák z Pardubic absolvoval mimo jiné Royal College of Art v Londýně a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Stanislava Libenského.

Což takhle dát si špenát! Vcelku nenápadná listová zelenina vstoupila do povědomí mnoha filmových diváků prostřednictvím české veselohry. Mnohem dříve nás však ovlivnil Pepek námořník, slavná postavička z amerického animovaného filmu. Vzpomínáte si? Jeho obrovská síla plynula právě z pojídání špenátu.

Skleněné postavy žen s dlouhýma nohama, figury pestrobarevných ptáků či velké abstraktní objekty nebo i celá řada rozličných skleniček. Všechna tato díla nesou podpis – vlastně jak by řekl autor – fukopis významného sklářského výtvarníka Jiřího Šuhájka. Tento rodák z Pardubic absolvoval mimo jiné Royal College of Art v Londýně a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Stanislava Libenského.

Do svých dvaatřiceti let neuměla uvařit ani vejce natvrdo. Pak se zamilovala do svého muže a do města Paříž. Naučila nejdřív vařit sebe a potom miliony lidí. Dnes není Američan, který by neznal její jméno, a její kuchařka v každé domácnosti za velkou louží patří k rodinnému stříbru.

Stavební vývoj klášterního kostela sv. Jiří dovršilo baroko, ježobohatilo kostel o nové západní průčelí připisované Francescu Carattimu, jednomu z nejvýznamnějších raně barokních architektů.

„Ani leden není pro zahradníka dobou nečinnosti,“ říkají zahradnické příručky. Zajisté nikoliv; neboť v lednu zahradník hlavně pěstuje počasí.

Šansoniérka Jana Rychterová zpívá neobyčejně o věcech obyčejných. A člověk jí věří každé slovo. Právem. Písně této mladé ženy s uhrančivým pohledem jsou totiž bez pseudofilozofických blábolů, zato je v nich plno citu, sebeironie a mladé moudrosti, jak říká profesor Milan Jíra ze sdružení Šanson – věc veřejná. Radí je poslouchat velmi pozorně, neboť to je skutečný šanson.

Významní představitelé technické a vědecké inteligence patří či alespoň by měli patřit – vedle inteligence kulturní – vždy k národním pokladům každé země. Možná ani nevíte, které všechny známé i méně známé vynálezy a objevy dali světu lidé, již žili a tvořili nebo se alespoň narodili v českých zemích. Důmysl, vtip, zručnost, neúnavná práce a originální nápady českým lidem nikdy nechyběly, mnohým se podařilo nesmazatelně se zapsat mezi světové velikány svých oborů.