Čeština v malíčku aneb Škola hrou

Notoricky známé sousloví škola hrou, jehož autorem je světově proslulý a respektovaný pedagog Jan Amos Komenský, by mělo být jakýmsi mottem (a motivací zároveň) vzdělávacího miniseriálu o českém jazyce, chcete-li, o češtině.

V minulém článku Krásné jsme si připomněli – a procvičili – záludnosti psaní předpon s-, z-, vz- a používání předložek s, se, z, ze. Předpokládám, že už pro vás nejsou kamenem úrazu, a tak toto již probádané území českého jazyka opustíme a zabrousíme do oblasti psaní velkých písmen, jejichž používání činí mnoha lidem velké problémy.

Zásady psaní velkých písmen zaznamenaly v roce 1993 několik změn, s nimiž se mnozí uživatelé jazyka dosud nesmířili a ani neseznámili. Změny se týkaly některých typů pojmenování veřejných prostranství (ulice, třídy, nábřeží, náměstí, mosty, sady), názvů organizací (např. ministerstev, škol, fakult) a psaní jmen Vánoce a Velikonoce. U ostatních názvů zůstal způsob jejich psaní nezměněn. Bohužel neexistuje jediná jednoduchá pravopisná zásada, které bychom při psaní velkých písmen se mohli držet. Mnohdy (téměř vždy) se neobejdeme bez věcných znalostí a je nutné vycházet z kontextu.

S velkým písmenem se například píšou jména obyvatelská: Čech, Moravan, Francouz, Ostravan, Jihočech, s malým příslušníci politických stran: lidovec, občanský demokrat. Problémy jsou u psaní slova žid/Žid. Jednoduché (ale ne vždy jednoznačné) pravidlo zní, že pokud se v textu hovoří o příslušníku určitého náboženského vyznání (podobně jako muslim, katolík), napíšeme písmeno malé. Jestliže je řeč o příslušníkovi národa, je nutné použít písmeno velké.

Výrazy ulice, třída, náměstí, nábřeží, most, sady, alej, kolonáda, pokud označují veřejné prostranství, se píšou vždy s malým písmenem, a to bez ohledu na to, zda stojí na prvním nebo na druhém místě (třída Míru, Mírové náměstí, náměstí Míru, Barrandovský most, most Legií, náměstí Bratří Synků, nábřeží Kpt. Jaroše…). Pokud je ovšem podle názvu náměstí, ulice atd. pojmenována autobusová zastávka, zastávka metra..., je to jinak – stanice Náměstí Míru, stanice Alej Svobody.

Jestliže je součástí názvu předložka, platí pravidlo, že předložku i první slovo následující po ní píšeme velkým písmenem – Pod Vodárenskou věží, U Horského pramene. S velkým písmenem se pak samozřejmě píší i slova, která jsou sama vlastním jménem (ulice K Novému Spořilovu).

Při psaní názvů organizací je třeba znát jejich oficiální název. Ten pak píšeme s velkým počátečním písmenem (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy). Ve víceslovných názvech tvořených spojením přídavného jména (přídavných jmen) a podstatného jména píšeme s velkým písmenem jen první přídavné jméno (Česká republika, Evropská unie, Evropský parlament, Komerční banka).

Při psaní názvů staveb záleží na jejich významu. Jedinečné památky píšeme s písmenem velkým Pražský hrad, Betlémská kaple, Strahovský klášter, Sázavský klášter, Vladislavský sál. Pravidla českého pravopisu mezi tyto názvy nově zařadila i Chrám sv. Víta, Svatovítský chrám. Často se chybuje právě při psaní názvů kostelů, bazilik, kaplí. Většinu těchto názvů tvoří podstatné jméno obecné chrám, kostel, kaple a tvar 2. p. jména dalšího (vlastního nebo obecného), mezi něž je vloženo přídavné jméno svatý. S velkým písmenem se píše jen jméno ve 2. p.: chrám sv. Barbory, kaple sv. Martina, kostel sv. Rodiny, kaple sv. Kříže.

Problémy může činit i pojmenování dějinných událostí, památných dnů a svátků. S malým písmenem se píšou spojení obsahující slovo válka: první světová válka, třicetiletá válka, stoletá válka, válka růží, stejně jako obrazná pojmenování jako sametová revoluce, pražské jaro. Naopak s velkým písmenem se např. píšou: Květnová revoluce (tj. revoluce v květnu 1945), Pražské povstání, Velká francouzská revoluce. Názvy svátků a významných dnů se píší s velkým počátečním písmenem: Velký pátek, Boží hod velikonoční, Nový rok (= 1. leden, ale nový rok = příští rok), Vánoce, Velikonoce. Při obráceném slovosledu se velké písmeno přesouvá na první slovo (Pondělí velikonoční).

Za vlastní názvy považujeme i ochranné známky (české i cizí) udělované potravinářským, spotřebním aj. výrobkům, rostlinným odrůdám a plodům – Rama, Blaťácké zlato; Znojemské okurky, Staropramen, Jar; Škoda Fabia, Mercedes. Z vlastních jmen se časem mohou stát jména druhová, obecná. Ze starších lze např. jmenovat výrazy karma, lux, cinzano, ementál. Jde o zcela přirozený proces.

Poučení o tom, jak se popasovat s velkými písmeny – a vyhrát nad nimi – najdete v základní pravopisné příručce – v Pravidlech českého pravopisu, podrobněji v jejich akademické verzi, stručněji ve školní.

Archiv, časopis Krásná 2010, Fotografie: Unsplash