Lukáš Lindner bere, co mu osud dává (2. díl)

Určitě vám taky přeje štěstí! Pomáháte mu nějak, nebo berete, co vám osud dává?

Beru, co mi osud dává. A vždycky, když jsem něco chtěl, tak jsem to měl. Když člověk chce, tak to fakt jde! Ale musí opravdu chtít! Věděl jsem hned po škole, že budu chtít tvořit. Důležitá je pevná vůle. Štěstí je jedna věc a druhá je tvrdě makat. Češi ale neumějí makat! Dnes, když chcete něco dokázat, musíte na tom tvrdě pracovat! Důležité je ale taky potkat někoho, kdo vám pomůže: Jitka mi představila lidi ze šoubyznysu a já je nemusím vyhledávat, oni chodí za mnou.

Jitku Čvančarovou jste před pěti lety oblékl na vyhlašování cen Thálie – a najednou o vás všichni věděli! Od té doby jste navrhoval – většinou večerní róby – pro mnoho slavných osobností. Teď zrovna něco děláte pro Simonu Stašovou, co to bude?

Dělám pro ni šaty do Monte Carla na filmový festival. Musím tvořit pro někoho, kdo mne fascinuje jako osobnost. Abychom byli duševně propojeni. Abych k němu vzhlížel! A Simonou Stašovou jsem totálně okouzlen – ale totálně! Simona je teď mojí tváří, je to úžasné! Velmi dám na pocity, ty mě nikdy nezklamaly!

Koho ještě oblékáte? Jsou mezi nimi také „obyčejní“ lidé?

Před časem mi volala osmnáctiletá studentka, že touží po mých šatech, moc by je chtěla mít na maturitním plese, ale nemůže si je dovolit. No a ty šaty nakonec měla, a za poloviční cenu. Oblékám spoustu zajímavých lidí. Třeba transplantologa IKEM, umělce, právníky. Mám suprové klienty, ne bohaté prázdné paničky! Mám štěstí na skvělé lidi!

Píše se o vás, že vaše modely charakterizuje ženskost a nápad.

Žena má být žena a chlap zas chlap! Žena je nádherná, chlap je nádherný! Androgynii nesnáším. Vyzdvihuji a zdůrazňuji ženskost. Mě by nebavilo potlačovat ženské tvary, ale nemám rád ani předimenzované objemy, třeba krinolíny. Ženy mi říkají denně, že se v mých šatech cítí jako ženy, že jsou v nich ještě víc ženami! Ale zas naopak – víte, že Simoně velice sluší maskulinní prvky? Ale jen prvky, nesmí se to přehnat!

A jak podtrhujete mužnost?

Ctím tradici a řemeslo. Chlap v dobrém obleku – to je nádhera! Zdůrazňuji mužskou siluetu, ramena, štíhlé boky. Na prvním místě je nejkvalitnější materiál, na druhém dokonalé krejčovské zpracování. Ale řemeslo se týká i ženských šatů. Většina našich výtvarníků či designérů neumí řemeslo! Neumí stříhat ani šít! Profesně si těch lidí nemůžu vážit. Neomlouvám vůbec neznalost řemesla. Krejčovské řemeslo je při téhle profesi podstatné, bez něj se to vůbec nedá dělat!

V čem byste nejraději viděl dívky a dámy tohle léto?

Především doporučuji, aby se v tom dobře cítily. Aby to bylo praktické. Na první místo bych kladl materiál: bavlnu, šifón, hedvábí. A vzory! Květiny! Tisky! Ať se nebojí odvázat!

Bez čeho si nedovedete představit život?

Neuměl bych žít bez úžasných lidí, které mám kolem sebe. Bez dobrého jídla, bez lásky, i když to zní jako klišé! A nedovedu si představit život bez zraku. Dovedl bych žít bez ruky, bez nohy – ale bez zraku? Zaručeně bych neuměl žít bez přírody, bez přímého kontaktu s ní. Loni jsme byli s přítelem na Borneu, tři týdny jsme bydleli na stromech v treehouse, domě postaveném přímo na větvích. Poprvé jsem přemýšlel o tom, že bych se vzdal módy, koupil si tam baráček a žil v souladu s tropickou přírodou, která je tam neuvěřitelná! Nádhera! Nádhera! Ale nejspíš bych časem začal zase dělat módu. Bez té už si skutečně nedovedu život představit!

Archic, časopis Krásná 2011, Fotografie: Unsplash