Tomáš Garrigue Masaryk: 173 let od narození (*7. března 1850)

O zachování odkazu prvního československého prezidenta pečuje Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky (http://www.mua.cas.cz). Zdejší badatelé připravují reedice textů Tomáše Garrigua Masaryka a souborné texty jeho korespondence. Novodobě je zpracován také soupis všech publikovaných textů T. G. M. Je sympatické, že tato často jinak již nedostupná Masarykova díla jsou veřejnosti nabízena prostřednictvím knižní distribuční firmy Kosmas (www.kosmas.cz) nebo přímo vydavatelstvím Masarykova ústavu.

Neznámá přítelkyně

Přijdete-li do knihkupectví a zeptáte se: „Máte dopisy Oldře?“, asi se vám stane něco podobného jako mně. Prodavač se nechápavě pousměje a poopraví: „To myslíte asi Dopisy Olze?“ Přesto můžete trvat na svém, titul Dopisy Oldře opravdu existuje. Jde o soubor dopisů T. G. Masaryka moravské spisovatelce a publicistce Oldřišce Sedlmayerové (1884-1954) z let 1928-1933. Útlou knihu padesáti tří dopisů sestavila badatelka Masarykova ústavu Dagmara Hájková. Kniha vyšla v roce 2006 v pouhých čtyřech stech výtiscích.

Ty, kteří se honí za senzacemi a důvěrnými detaily, však moc nepotěší. Tomáš v dopisech vypráví o svém běžném životním rytmu, literární práci, politických plánech nebo zdraví:

Teď musím pospíchat s Hovory (míněny Hovory s TGM, které připravoval Karel Čapek), tiskař hartusí, ale než dojedeš, strhnu hodný kus; jen já, milá duše, jsem jako vždy nešťastně nespokojen s tím, co dávám do tisku.

Jak důležitá pro Masaryka po několik let podzimu života byla Olga Sedlmayerová, české veřejnosti dosti neznámá, prozrazuje v dopisech přímo i nepřímo řada pasáží. Dostávala krásné dopisy s vyznáním, po kterých ženy touží. Kterou z nás by nerozněžnilo:

Každý váš list mě potěšuje a zajímá mě všecko, všecinko, co děláte, myslíte.

Dopisy jsou cenné i proto, že se v nich T. G. Masaryk Oldře svěřuje se svými zralými názory na vztah mezi mužem a ženou. Tyto Masarykovy myšlenky nejsou tak otevřeně vyjádřeny v žádných jiných jeho textech:

Myslím, že bych právě o lásce dovedl říci dost nového; tj. čemu se lidé posud vyhýbají mluvit. (…) Prosím, v lásce a láskou se rodí člověk – a o tom se nemá mluvit vážně, kdežto farizejové vážně se tváří, když mluví o svých nicotinách! Ó, Olo, jak jsme ještě zvrácení,“ psal osmdesátiletý Masaryk.

A dále něco, z čeho by rodiče dopívajících dívek neměli příliš radosti a co bychom do důstojného starého pána jistě neřekli:

Často o tom přemýšlím, proč dívky se dávají zotročit, proč poslouchají své matky a rodiče vůbec, že nerevoltují včas - nemám pro to výkladu, než slabost, slabost otroka, nekuráž k revoltě, leda ex post, až když je pozdě.

Samostatně myslit a jednat

Na T. G. Masaryka jsem často myslela před letošní prezidentskou volbou. Jestlipak by dnes mohlo v prezidentském projevu zaznít masarykovské: „Bylo by již na čase, aby nám láska k vlasti ráčila sestoupit z úst do rukou“?

Masaryk již dávno před vznikem samostatného Československa hluboce uvažoval o svém „českém národním programu“. Ten formuloval jako humanitu, snahu o lidský poměr člověka k člověku. Humanitu vnímal jako nejpalčivější otázku tehdejší doby. A my můžeme jen žasnout nad tím, že lidstvo od té doby postoupilo jen o pár krůčků (snad vpřed?), do dnešní doby, kdy „brát“ se dere stále surověji ke slovu a „dávat“ a „umět posloužit“ se krčí nevyslovováno v koutku.

„Evropa musí cítit nejen že tu jsme, ale že je dobře, že tu jsme,“ formuloval jasně T. G. M. a já stále nechápu, jak je možné, že tuto jasnou formulaci dosud všichni politici, kteří nastoupili do čela národa po něm, neuvěřitelně zamlžili. Pojďme ji plnit každá a každý sám za sebe, spolu s jedním z dalších poselství, která nám tu T. G. M. zanechal: „Stále a stále pozorovat sebe i druhé a uvažovat, čeho je třeba. Samostatně myslit a jednat, jít každý tou cestou, kterou poznal jako nejlepší.“

Citováno z knih:

1. G. Masaryk: Dopisy Oldře - vyd. IN ŽIVOT v roce 2006
2. Nejedlý: T. G. Masaryk, 2. vydání, 1946 - nakl. Svoboda, Praha.

Archiv, časopis Krásná 2008