Kategorie: Osobnosti a rozhovory

Karla jsem poznala díky svému manželovi Petrovi, který mi dal k našim prvním Vánocům od něho obrázek. Grafiku, na které je Kristus na kříži. Toužila jsem poznat toho malíře, a tak nás Petr seznámil. Padli jsme si spolu do oka a následovalo mnoho nádherných let přátelství.

Významní představitelé technické a vědecké inteligence patří, či alespoň by měli patřit, vedle inteligence kulturní vždy k národním pokladům každé země. Možná ani nevíte, které všechny známé i méně známé vynálezy a objevy dali světu lidé, kteří žili a tvořili nebo se alespoň narodili v českých zemích. Důmysl, vtip, zručnost, neúnavná práce a originální nápady nikdy nechyběly českým lidem, z nichž se mnohým podařilo nesmazatelně se zapsat mezi světové velikány svých oborů.

Už nevím, kdo nás s Karlem Laštovkou seznámil, ale bylo to někdy v roce 1978. Občas jsme se scházeli a obdivovali se navzájem. Když jsem se rozhodla, že se provdám za Matěje (svého dosavadního manžela, s nímž už jsem oslavila stříbrnou svatbu), zeptala jsem se Karla, zda by mě nenamaloval, abych mohla dát obraz Matějovi jako svatební dar.

Jeden ze svých prvních obrazů nazval Matka Vlasta s morčetem Růženou a je to opravdu jeho maminka, kterou měl moc rád. Namaloval ji na zrcadlo, je to tedy malba na skle. Ale nebyl to žádný zvláštní záměr, to zase neměl na plátno a staré zrcadlo se rozměrově náramně hodilo.

Někdy kolem roku 1976 mě s Karlem Laštovkou seznámila Květa Fialová, kamarádka a kmotra mojí starší dcery. Bydlíme blízko sebe, často se navštěvujeme a samozřejmě jsem jí trochu záviděla krásný obraz od Karla Laštovky, který visel u ní doma. Pojala jsem ideu, že bych se také mohla nechat namalovat a že by takový obraz byl výborným dárkem pro mého manžela k výročí svatby.

Můj manžel si u Karla objednal můj portrét. K tomu nás inspiroval obal desky klavíristky Valentiny Kameníkové, na němž kromě fotografie je i její překrásný portrét od malíře Karla Laštovky.

„Tam, kam jsem chtěl, jsem se vlastně už částečně dostal. Dělám věci, které mě baví,“ říká ředitel festivalu Fresh Film Fest Martin Pošta, který vystudoval školu ekonomického směru a následně Filmovou a televizní fakultu Akademie muzických umění. Nevěnuje se však pouze tomuto festivalu, ale pracuje i na dalších projektech. Jde například o promítání na pražský orloj nebo přehlídku designu a další audiovizuální projekty.

Svým obrazům říkal portrét a také ho nic jiného než portrét nezajímalo, tělo pak dotvořil podle vlastní fantazie. Na mém obraze je moře, protože to byla naše společná láska. Třeba jsme se bavili a on mi řekl, že večer jede do Itálie. Přitom neměl vůbec sbaleno a bylo mu to jedno. 

Vychovatelka v dětském výchovném ústavu 2003–2006, učitelka na gymnázium od 2006, k tomu spolupracuje s neziskovou organizací SIMP, která se zabývá integrací znevýhodněných osob, externě přednáší na VŠ a v přípravných kurzech pro studium VŠ, věnuje se terapeutické metodě „videotrénink interakcí“.

Obraz byl namalován v roce 1970, kdy jsme se s Karlem nějakou dobu znali. Když jsem viděl, kolik úžasných portrétů v jeho ateliéru vzniká, zatoužil jsem i já mít takový. Nemaloval mě jenom z čistého přátelství, to by ostatně Karel ani neudělal, dohodli jsme se na ceně. Ale jsem já byl rád, že moji zakázku přijal, mít obraz od Laštovky totiž něco znamenalo.

Prošel řadou zaměstnání: byl poslíčkem, písařem, opisovatelem, sazečem, učitelem, vychovatelem, pomocným dělníkem, prodavačem čehokoliv, asistentem, novinářem, kolportérem, uklízečem…

Karel byl velice vzdělaný, společenský a vtipný člověk. Ráda jsem trávila čas v jeho společnosti a v nádherné atmosféře jeho bytu, povídala si a pózovala. Naše přátelství se tím prohloubilo a trvalo mnoho dalších let.

Naše známost začala mým příchodem do Prahy. Nebyla jsem v Praze okoukaná, byla jsem tu nová. Absolvovala jsem v Brně na Janáčkově akademii múzických umění, působila jsem v mimopražském divadle. Ale docela neznámá jsem nebyla. Když jsem nastoupila do angažmá v Činoherním klubu, měla jsem za sebou roli ve slavném Vláčilově filmu Údolí včel.

„Jak prosté, libozvučné jsou její věty, jaká jadrná čeština z nich mluví. Je to stejná kultivovanost, jaká byla i v jejím projevu hlasovém, v celém držení těla, ve styku s lidmi. Byla vzorem toho nejvyššího, čeho může žena dosáhnout na poli rozumovém a mravním.“ Lépe to snad filozofka Jiřina Popelová nemohla vyjádřit. Mluvila o Betty Karpíškové (14. 6. 1882 až 31. 10. 1942), narozené ve znamení Blíženců.