Jarmila Čechová vykonává fair trade

Jak jste se k této činnosti dostala?

Jsem aktivistický typ člověka. Když se mi něco nelíbí, většinou hned vymýšlím způsob, jak s tím něco udělat. Kdybych měla tu moc, asi bych ovlivňovala kroky organizací jako Mezinárodní měnový fond a Světová banka či vlády vyspělých zemí. To je ale samozřejmě nesplnitelný cíl, takže jsem hledala nějakou realističtější možnost, jak ovlivnit chudobu a porušování lidských práv, ke kterým konvenční obchod výrazně přispívá. S principy fair trade jsem se poprvé setkala v roce 2004 v zahraničí a ta myšlenka mě hodně zaujala, takže jsem pak hned začala zjišťovat, jestli se něčemu podobnému věnuje i někdo u nás. Tak jsem se dostala ke skupině dobrovolníků, kteří se pravidelně scházeli v Praze a Brně a dali si za cíl zvýšit u nás povědomí o životních podmínkách obyvatel v zemích tzv. globálního jihu a představovali fair trade jako jedno z možných řešení.

Jaké byly začátky?

Začínali jsme nejdříve s informačními kampaněmi a mnoho oslovených lidí nám tehdy říkalo: „To je moc pěkná myšlenka, ale kde si takové fairtradové zboží můžu koupit?“ Postupně jsme se proto pustili do provozování sítě dobrovolnických obchodů a část zboží sami dovážíme. Nezaměřujeme se dnes už pouze na fair trade, ale zabýváme se vzděláváním a vedeme několik spotřebitelských kampaní. Máme aktivní skupiny dobrovolníků i v dalších městech, například v Olomouci, Pardubicích, Trutnově, Ústí nad Labem a Poličce.

Co je fair trade?

Fair trade, v překladu spravedlivý obchod, je způsob obchodování, který podporuje pěstitele a řemeslníky v rozvojových zemích. Když si v konvenčním obchodě koupíte čaj, získá pěstitel, který má na výrobě komodity největší podíl, jen mizivý zlomek ceny, kterou jste zaplatili. Zbytek zůstává v rukou obchodníků. Po druhé světové válce proto postupně vznikl koncept, kdy se zboží odebírá přímo od producentů a přes fairtradové firmy putuje pokud možno rovnou ke spotřebiteli. Jsou stanoveny minimální výkupní ceny a na druhé straně také pracovní a sociální podmínky. Díky tomu pak nevzniká zboží za přispění dětské či nucené práce a jsou zajištěny i ekologické standardy.

Co pro vás tato práce znamená?

V rámci fairtradového hnutí se mohu podílet na zlepšení životních podmínek lidí v rozvojovém světě. Pro mě osobně je například důležité, že se nejedná o charitu, takže jen tak neposílám finance obyvatelům chudých zemí, což by nakonec mohlo vést k jejich pasivitě. Namísto toho fair trade podporuje zemědělce a řemeslníky, kteří se snaží uživit svou prací. Fair trade je totiž byznys, jen o dost etičtější a spravedlivější.

Na co jste nejpyšnější?

Víte, když jsme začínali s prvními informačními kampaněmi, tak jsem se snažila kolemjdoucí vtáhnout do rozhovoru otázkou, zda vědí, co je to fair trade. Ti, kteří tento koncept znali, byli naprostou výjimkou. Dnes, především ve větších městech, zná tento způsob obchodování většina populace. Výrobky fair trade se prodávají ve specializovaných obchodech, v bio obchodech, ale i v několika řetězcích. Postupně se rozšiřuje nabídka zboží. Kromě potravin a řemeslných výrobků dnes koupíte certifikované fairtradové oblečení, kosmetiku či fotbalové míče.

Jak si dobíjíte energii?

Já to nepotřebuji, jsem perpetuum mobile. Většinou mě nabíjí samotná práce.

Co je u vaší práce největší problém? Co vám přidělává největší starosti?

Nezájem lidí na vyšších postech. Část běžných občanů již vnímá fair trade a další koncepty jako způsob každodenního nakupování, který umožňuje snižovat chudobu lidí na celém světě. Pro většinu obchodníků a politiků to ale není zajímavé téma. Dám příklad: v jednom našem průzkumu vyšlo najevo, že většina outdoorového oblečení, které vyrábějí české firmy, se šije v Asii za nelidských podmínek. Majitelé a manažeři těchto firem v tom nevidí žádný problém, jejich jediným kritériem je zisk. Cestu, jak to změnit, vidím opět ve spotřebitelích. Pokud kupující budou preferovat produkty vyrobené v ČR či Evropě, podepisovat petice, účastnit se happeningů s touto tematikou, výrobci zboží jednoduše budou muset změnit výrobní podmínky právě v zájmu udržení svých zisků.

Čím jste chtěla být, když jste byla malá?

Námořníkem, jako můj dědeček.

Archiv, časopis Krásná 2011, Fotografie: Unsplash