Aby se děti radovaly z úspěchu - Ladislava Kachlíková

Školy pracující metodou nazvanou daltonský plán vznikaly v minulém století a vlastně i v současnosti v České republice téměř výhradně na Moravě. Z jakého důvodu?

Iniciativy v této oblasti se v současnosti skutečně chopily brněnské školy. Centrum daltonské výuky je na brněnské ZŠ Husova. A proč se školy tohoto typu více nerozšířily i v Čechách, to opravdu netuším.

Pedagogové, kteří zvolili alternativní přístupy ke vzdělávání a výchově, mají ke své práci jakoby niternější vztah. Co je podle vás základem tohoto postoje?

Domnívám se, že je to možnost uplatnění kreativity každého učitele. Do daltonských plánů každý zapracovává svoje vlastní nápady, organizační postupy, metody. Tímto způsobem pracují především pedagogové, kteří neradi učí pouze klasickou frontální metodou. Daltonské principy – pokud si je osvojí –, pak vedou k větší spolupráci nejen mezi žáky, ale i pedagogy. V mém případě je dalton opravdu srdeční záležitost. Je neskutečné pozorovat, jak se díky této alternativě děti mění již během prvního roku. Z tzv. mamánků, jak já říkám, se stávají samostatné osobnosti, které si dokážou poradit samy.

K základům daltonské výuky patří i individuální přístup k žákovi. Zajistit jej je většinou jedním z největších didaktických problémů. Jak se vám daří vytvářet předpoklady pro naplňování tohoto cíle?

Individuální přístup k dětem je zajištěn právě díky možnosti sestavit různé druhy plánů, pro každého takový, jaký mu nejvíce vyhovuje. V daltonském bloku mám také více času na žáky vyžadující speciální přístup, protože ostatní si pracují na svém plánu. Žáci přinášejí postupně úkoly, které splnili, a společně je zhodnotíme. Nejde o to, že učitel označí chybu, pouze naznačí a žák už by ji měl hledat sám. Pak samozřejmě vysvětlím i daný problém. Někdy i vícekrát za hodinu. Pro učitele to bývá někdy náročné. Také bych se trochu bránila tomu, že základem daltonu je individuální přístup k žákovi. Základem daltonu je naučit žáka pracovat samostatně, najít si potřebné informace v literatuře a pak je zpracovat. Učitel je v daltonských blocích pouze průvodcem. Děti řeší problém s učitelem pouze v případě, že si ve třídě opravdu nikdo neví rady a nemůže pomoci.

A jak přispívá individuální přístup k dítěti při vzdělávání k naplňování výchovných cílů? Jsou vaši žáci skutečně zodpovědní?

tím, jak děti postupují do vyšších ročníků, se jejich zodpovědnost zvyšuje. Samozřejmě to ale neplatí u všech. Zodpovědnost v daltonu znamená, že úkol, který si žáci vyberou, splní, jak nejlépe umí. V daltonu jsou stanoveny tři základní principy, které si žák musí osvojit. Zodpovědnost – samostatnost – spolupráce. Ke každému principu patří několik zásad, které by měl daltonský žák dodržovat a uplatňovat. Umět požádat o pomoc, nabídnout spolupráci slabšímu spolužákovi, sebekriticky zhodnotit svou provedenou práci. Důležitým prvkem je i spolupráce ve skupině, když např. připravují projekt. Při této práci se žáci učí respektovat a přijmout názor spolužáka.

Individuální přístup je důležitý zejména při práci s dětmi s poruchami učení. Máte nějaké speciální metody či pomůcky, které vám pomáhají tyto děti zaujmout a efektivně zapojit do výuky?

Používáme běžně dostupné pomůcky. Ale při práci s dětmi s poruchami učení více než pomůcky oceníme spolupráci s rodinou, a ta bohužel někdy selhává. V daltonském bloku těmto dětem zadáváme méně úkolů, takže mají radost, když svůj daltonský plán splní stejně jako jedničkáři. Samozřejmě že děti bez poruchy by měly vědět, proč tento spolužák má určité úlevy, aby se necítily poškozené. Zde je na učiteli, aby podal velice citlivé vysvětlení a volil co nejvhodnější slova.

Děti na vaší škole pracují podle svých plánů práce. Jak tyto plány vytváříte, každé dítě je přece jiné. Využíváte nějaké speciální pedagogické diagnostiky?

Speciální diagnostiku využívám právě při sestavování plánů. Pro děti, kterým jde učení hůře, naplánuji méně úkolů s nižší obtížností. Tak aby i ony se mohly radovat z úspěchu a měly možnost si ho prožít. Jinak při sestavování plánů obecně vycházím z probíraného učiva a jednou z velkých výhod těchto plánů je, že se mohu také častěji vracet k učivu již probranému. Sestavování plánů je v daltonu ta náročnější část, protože by se měly odlišovat, a hlavně by se na ně měly děti těšit. Měly by skrývat třeba i nějaké překvapení.

Každého rodiče určitě potěší, když se jeho dítěti učitel věnuje se zájmem. Jak se vám daří spolupracovat s rodiči svých žáků?

Mám štěstí na rodiče. Spolupracuje se mi s nimi velice dobře. Některé jsem dokonce učila, takže mne znají, a o to více potěší, když přivedou své děti. Výhoda také je, že v rámci možností si na naší škole rodiče mohou vybrat pro své dítě i učitele v první třídě.

Jakými úspěchy se může vaše škola pochlubit?

Jsme škola se sportovním zaměřením. Před pěti roky se nám podařilo otevřít sportovní přípravku od první třídy. Žáci již na prvním stupni získávají spoustu medailí, ať je to lyžování, nebo atletika. Od třetího ročníku máme skupinu specializovanou na výuku anglického jazyka, do níž se děti dostanou na základě výsledků testů. Na druhém stupni naší školy dosahují vynikajících výsledků žáci ve Školním sportovním klubu. Jsme zapojeni do projektu Vzdělávání 21, který žákům umožňuje používat při výuce osobní počítače. Letos nám byla na další čtyři roky prodloužena certifikace Česká daltonská škola a jsme držiteli certifikátu Ekoškoly a recyklohraní. Vynikajících výsledků dosahuje i oddíl sportovní gymnastiky a fotbalisté. Vzhledem k poloze našeho města jsme zaměřeni také na lyžování a biatlon.

Pedagogická práce je nesmírně náročná. Co vám dává energii, abyste ji zvládala? Jak relaxujete?

Kdysi na stáži v Holandsku jsem se zeptala na totéž. Pedagog se na mě nechápavě podíval a řekl: „Práce s dětmi je přece relax.“ Tohoto ideálního stavu bychom chtěli dosáhnout asi všichni, kdo pracujeme ve školství. Pro mne je velmi důležitá spokojenost dětí, hlavně když se většina z nich do školy těší, a chybějící energii mi dodá i ocenění rodičů mých žáků. Velice mne povzbudila jedna maminka chlapce, kterému chtěli dát odklad školní docházky. Řekla mi: „Nikdy bych nevěřila, že toto s mým synem dokážete.“ Těší mě i to, že dalton velice kladně hodnotila také hloubková inspekce. No a když už opravdu práce energii nedodává, snažím se relaxovat klasicky – posilovna, zahrada, vnoučata nebo jen procházky po okolí – a na těch mne napadá hodně možností jak sestavit další plán.

Archiv, časopis Krásná 2012