Karel Laštovka - Marie Fronková, režisérka, právnička

S Karlem mě seznámila Květa Fialová, která se s ním přátelila. Byla jsem moc ráda, že se s ním poznávám, a od té doby jsme se vídali dost často, protože jsme byli sousedé. Obdivovala jsem jeho obrazy a v duchu jsem si říkala, jak by bylo krásné, kdybych takový také měla. Karel moje myšlenky uhodl a sám mi nabídl, že mě namaluje. Několikrát jsem mu seděla a byla to nádherná odpoledne, kdy jsme si hodiny povídali a velmi jsme se sblížili. Říkali jsme si navzájem i velmi důvěrné věci a já byla u něho vždycky velmi šťastná.

Obraz vznikl na začátku osmdesátých let. Nejdřív udělal kresbu, kterou jsem poprvé viděla až po jeho smrti, dřív jsem o její existenci ani nevěděla. Ostatně ani obraz mi neukázal, když ho tvořil. Nechal mě v napětí, nepřál si, abych se na něj podívala, a já to respektovala. I když jsem se několikrát dožadovala, aby mi ho ukázal. Když jsem ho pak viděla, byla jsem okouzlená a jsem vlastně stále. Nechal mě na rozdíl od mnoha ostatních oblečenou, i když cudné to rozhodně není.

Na obraze se vznáším, je to mystické a poetické. Dívám se na něj velmi často, miluji ho, jsem šťastná, že ho mám. Dostala jsem ho i s rámem, přinesl mi ho v dece a řekl mi, že si ji mohu nechat. Deku mám dodnes a ani moji psi na ni nesmějí. Ochraňuji ji jako oko v hlavě. Obraz mi doma pověsil, to také nenechal náhodě, chtěl vědět, kde jeho díla zakotví, a chtěl jim najít správné místo. On věděl, kde jim to bude slušet.

Svým obrazům říkal portrét a také ho nic jiného než portrét nezajímalo, tělo pak dotvořil podle vlastní fantazie. Na mém obraze je moře, protože to byla naše společná láska. Třeba jsme se bavili a on mi řekl, že večer jede do Itálie. Přitom neměl vůbec sbaleno a bylo mu to jedno. Tak jsme mu pomohli naházet do tašky pár věcí a on s úsměvem a v klidu odletěl. Do Itálie jezdil velmi rád, byl tamním prostředím okouzlen, ale kam jezdil, za kým, to nevím.

Karel zpíval a hrál divadlo, proto k hercům a divadelníkům inklinoval, proto je rád maloval. Zval je k sobě domů, jeho salony byly pověstné. Chodili tam herečky, zpěvačky, Kamil Lhoták s manželkou, plastický chirurg Karel Fahoun s manželkou... Bylo to pokaždé báječné. Přispívalo k tomu inspirativní prostředí jeho ateliéru a nádherná hudba, která u něho doma vždycky duněla. Obdivoval Mariu Callas, tu pouštěl na deskách velmi často. Jednou jsem k němu přivedla kamarádku, právničku, a ta byla naprosto nadšená. I když tam byla hora špinavého nádobí. Ona se sama nabídla, že mu nádobí umyje. Karel jí to dovolil, ona dvě hodiny myla a byla šťastná. To on dokázal, udělat z každé činnosti svátek. Byl bezvadný a normální. Chodil často ke mně domů a jeho návštěva mě vždycky potěšila. Navařila jsem a radovala se z toho, jak mu chutná. A on uměl dobré jídlo ocenit. Byl to gurmán a zdaleka se to netýkalo jenom jídla.

Archiv, Krásná paní