Karel Laštovka - Dana Vašátková-Pitchon
Už nevím, kdo nás s Karlem Laštovkou seznámil, ale bylo to někdy v roce 1978. Občas jsme se scházeli a obdivovali se navzájem. Když jsem se rozhodla, že se provdám za Matěje (svého dosavadního manžela, s nímž už jsem oslavila stříbrnou svatbu), zeptala jsem se Karla, zda by mě nenamaloval, abych mohla dát obraz Matějovi jako svatební dar.
Pamatuji si, že jsme se o tom domlouvali na večírku u mě ve studiu, kde byl také Matěj. Po letech se mi svěřil, jak na Karla tehdy žárlil, protože si myslel, že se o mě zajímá.
Karel nás oba pozval k sobě na návštěvu a bylo okamžitě jasné, že se do Matěje platonicky zamiloval. Z toho jeho citu se zrodily dvě kresby tužkou. Na jedné z nich Matěje nakreslil jako ruského baleťáka. Matěj v té době nic nevěděl o obrazu, který jsem pro něho nechala namalovat. Seděla jsem Karlovi asi týden, kdy maloval moji tvář, a pak mi řekl, že už mě nepotřebuje a obraz dostanu asi za tři týdny.
Namaloval mě podle svého. Já jsem si původně myslela, že mě na obraze udělá tak krásnou, jako maloval ty holky ze své fantazie, ale ne – on k mému obličeji přidal tělo někoho jiného. Ptala jsem se ho, co to všechno má znamenat. A on mi odpověděl, že držím celý svět a svůj život ve svých rukou, ale někde vzadu existuje také cosi temného.
Obraz Karel nepodepsal, protože jsem ho vyvážela z republiky. Domluvili jsme se, že mi posléze dá potvrzení, že je obraz od něho, ale nikdy k tomu nedošlo.
Byli jsme v kontaktu i po mém odchodu. Plánovali jsme si, že Karel přijede na návštěvu do Bostonu. Dohodli jsme si i obchod – já mu zaplatím letenku, on mi za to u nás namaluje obraz. Ale zůstalo jen u plánů, už jsme je nestihli zrealizovat...
Archiv, Krásná paní
