Autor: Peter Kováč

Na začátku 16. století přišel do Benátek nadaný mladík Giorgione, pocházející z provincionálního Castelfranka, a zakrátko tu změnil osudy zdejší slavné malířské školy. Do jeho příchodu umělci v obrazech obdivovali nádherné Benátčanky jen jako světice a madony. Giorgione je však začal malovat takové, jaké byly – jako svůdné a krásné bytosti stvořené k lásce a milování.

Ve washingtonské Národní galerii mají nádherný portrét Isabelly Brantové, první manželky Petra Paula Rubense, který je namalován ve stylu tohoto slavného barokního umělce, ale nevznikl jeho rukou. Obraz vytvořil Rubensův schopný pomocník Anthonis van Dyck. Podle legendy šlo o jeho osobní dar, který odevzdal manželce svého zaměstnavatele ve chvíli, kdy opouštěl jeho ateliér a vydal se jako nezávislý umělec za štěstím z Antverp do Itálie.

Jeden z chlapců se spustil do otvoru a objevil velký vnitřní prostor i psa šťastně vrtícího ocasem. Druhý den vzali kluci provazy a lampy a objevili v jeskyni opravdový pravěký Louvre.

Lascaux patří mezi nejslavnější francouzské svatyně pravěkého malířství. Byla objevena náhodně. Dne 12. září 1940 si poblíž hráli čtyři kluci a pes. Zvíře najednou zmizelo – spadlo do díry, která vznikla vyvrácením stromu, a nereagovalo ani na hvízdání.

Marie Hortense Fiquetová se narodila 22. dubna 1850 v Saligney v oblasti Jura na východě Francie. Jako velmi mladá přišla s rodiči do Paříže a za nízký plat námezdně pracovala v knihařství. Přivydělávala si tím, že pózovala pro malíře. 

Umělec a teoretik Carlo Ridolfi publikoval v roce 1648 životopisy nejslavnějších benátských malířů, kde velkou pozornost věnoval nejslavnějšímu z nich – Tizianovi. Autor se tu mimo jiné vyznal z obdivu k modelkám, které mistr na svých obrazech zachytil. Nikdo na světě prý nedokázal zobrazit s takovým pochopením dívčí krásu, jemnost, poetičnost i ladnost ženského těla. A ty nejpůsobivější obrazy prý malíř vytvořil podle svojí nádherné milenky, kterou nazýval Violanta.

Barokní bouřlivák Petr Brandl (1668–1735) je zosobněním českého uměleckého bohéma. Bezstarostný hýřil, nesvědomitý manžel, nezodpovědný kumpán, a přesto jeden z největších a nejtalentovanějších umělců, jaký se kdy v Praze narodil.

Gustav Klimt. Umělec měl až magickou přitažlivost pro ženy a dívky všech generací i společenských vrstev. Odolala mu jen málokterá z těch, které vstoupily do jeho vídeňského ateliéru. Od bohatých paniček, které se k němu přišly portrétovat, až po chudé pohledné služky, které u Mistra zpočátku jen uklízely, aby nakonec skončily v jeho náruči.

Sigmund Freud kdysi napsal skvělý esej o sexualitě renesančního génia Leonarda da Vinci. K rozboru měl jen pár vzpomínek a dokumentů, několik kreseb a jeden jediný obraz, z něhož vyvozoval svoje dalekosáhlé závěry. 

Giovanni Pisano tesal sochy z kararského mramoru, jehož kvality oceňovali už antičtí umělci. Do nahrubo opracovaného bloku kamene Giovanni tesal pomocí dřevěné palice a železných dlát a to rovnoměrně ze všech stran. Postupně tak odhaloval lidskou nebo zvířecí postavu.

Obrazy holandského mistra Jana Vermeera van Delft (1632–1675) jsou považovány za zhmotnění ticha a klidu v bouřlivé době evropského baroka. Malíř na nich pracoval pečlivě a zdlouhavě, což v Nizozemí raného kapitalismu a volného trhu nebylo zrovna štěstí.