Ženy a sex v tvorbě Pabla Picassa
Pablo Ruiz Picasso byl španělský malíř a sochař. Jeho celé jméno je Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso. Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu.
Jeden ze svých prvních pařížských ateliérů měl Picasso na Montmartru. Tady na podzim 1904 ve svých třiadvaceti potkal Fernandu Olivierovou, když šla pro vodu do suterénu, kde byl jediný vodovodní kohoutek pro všechny nájemníky. Podle jiné verze se setkali na chodbě, kam Fernanda utekla před deštěm. Byla o něco vyšší než on a jen o pár měsíců mladší, i když na fotografiích působí jako starší. Malíř ji střežil s žárlivostí Španěla. Prý dobře a levně vařila, ale jinak byla líná. Když v zimě neměli na palivo, zůstávali spolu v teplé posteli. O Picassovi říkala, že „z něj sálal vnitřní žár“. Jeho nabídky k sňatku ale stále odmítala.
S obdobím Fernandy je spojen nejslavnější obraz umění 20. století – Avignonské slečny. Název vznikl až dodatečně. Scéna zobrazuje nevěstinec a inspirací k němu se staly obrazy harémů, které francouzští umělci malovali v 19. století. Georges Braque o tomto díle s odporem prohlásil: „Je to, jako bychom měli jíst místo normálního jídla koudel s petrolejem.“ Jenže pak sám začal malovat v podobném stylu!
Fernanda nebyla první Picassovou milenkou. Už pár let před jejich setkáním skicáky mladého umělce zaplňovaly odvážné akty. Na jednom z nich se zobrazil, jak nahý leží vedle svlečené prostitutky. Jde o velevzácnou kresbičku, která je dnes v soukromém majetku.
Na podzim 1911 do jeho života vstoupila Marcelle Humbertová (Gouelová), které říkal Eva ve smyslu biblické pramáti. Přebral ji polskému malíři Ludvíku Markusovi. Její jméno se pak objevuje na několika kubistických malbách. Eva po delší a těžké nemoci zemřela v zimě 1915. Picasso ji pravidelně navštěvoval v nemocnici, její smrt byla pro něj obrovskou ztrátou. Namaloval tehdy jediný výraznější akt: modelka se svléká před umělcem v jeho ateliéru. Malíř vypadá rozpačitě, dívka cudně. Jako první pár před prvním hříchem.
Až v roce 1917 se rozpoutá v umělcově tvorbě nefalšovaná erotická vášeň. V Italském skicáku kreslí opakovaně milostné zápasy v akrobatických pozicích, které by klidně mohly být ilustrací pro pasáže Kámasútry. Na jedné z kreseb je věnování Barbaře, o níž toho moc nevíme.
12. července 1918 se malíř poprvé oženil, vzal si Olgou Chochlovovou, dceru ruského generála, která účinkovala jako baletka v souboru Ruského baletu Sergeje Ďagileva. Měli spolu syna Paula, jenž se narodil tři roky po svatbě. Oba žili bohémsky a poměrně v luxusu. Do eroticky zaměřené malířovy tvorby se tehdy poprvé dostává motiv z antické mytologie: jeden z kentaurů (napůl muž a napůl kůň) jménem Nessos se zmocňuje krásné Déianeiry. A činí tak s vášnivostí Picassa, coby čerstvého čtyřicátníka.
Jako mnohý v tomto věku, ohlížel se i on po mladých děvčatech. V lednu 1927 oslovil v centru Paříže sedmnáctiletou Marii Thérésii Walterovou. Oslnil ji penězi, slávou i talentem. Milenci se stali až po půl roce a z nevěry, kterou malíř netajil, se narodila dcera Maja. S Walterovou je spojena surrealistická fáze malířovy tvorby. Vytváří podivné kresby, které vypadají jako projekty k obrovským sochám: objekty spojující dohromady ženská prsa a mužský falus. Žena je víc samice a muž víc samec a vzájemně se chtějí téměř pozřít. Vše nabývá i mytologické podoby: Minotaurus, netvor s lidským tělem a hlavou býka, a žena jako jeho sexuální oběť. Jsou to desítky, ba stovky kreseb...
V září 1936 se obětí Minotaura s Picassovýma očima stala fotografka Dora Maarová. Šlo o přítelkyni básníka Paula Éluarda, který ji svému příteli nepředloženě představil. Maarová byla zkratka jména Markovičová, její otec byl bohatý Jugoslávec. Fotila všechny fáze vzniku slavné Guerniky a Picasso ji portrétoval na mnoha obrazech, v mnoha případech samozřejmě nahou.
Vášnivé až kruté milování s Dorou se na kresbách v srpnu 1944 mění v jemný, poetický cit. Vlnu něhy přinesla do Picassova života mladičká malířka Francoise Gilotová, kterou poznal o rok dříve. Měl s ní dvě děti, Clauda a Palomu. Od zimy 1953 však žil dvaasedmdesátiletý malíř jako starý mládenec. Francoise ho opustila s „vřelými“ slovy, že nechce zbytek života strávit s historickým monumentem.
V roce 1955 se do Picassova díla vloudí biblické téma Zuzana a starci, příběh o hříšné touze starců po mladé dívce a o vině a trestu. Jeho Zuzanou se stala Jacqueline Roqueová, kterou objevil v hrnčířském obchodě v jihofrancouzském Vallauris, kde rád pobýval a kde dodnes najdou turisté jeho skvělé malby a sochy. Později si jako vdovec Jacqueline vzal. Stala se múzou jeho pozdního díla.
Erotická témata u malíře po jeho osmdesátce zcela kulminují: následuje přímo exploze grafik, kreseb a obrazů zobrazujících různé malíře a jejich nahé modelky a milenky. Chrlí je ze sebe jako vulkán a človûk má pocit, že den co den nemyslel na nic jiného. Ani v době mládí nenakreslil a nenamaloval tolik „hambatých“ kompozic! Poslední erotická kresba je datována 12. říjnem 1972. Božský milostný rošťák Kupido se tu usmívá nad ležící nahou ženou, která obnažuje divákovi svůj klín. Malíř za pár dní slavil jednadevadesáté narozeniny. Byly jeho poslední. Největší a zřejmě i „nejerotičtější“ z malířů 20. století zemřel 8. dubna 1973.
