Francouzské obrazárny doby pravěku (1. díl)
Lascaux patří mezi nejslavnější francouzské svatyně pravěkého malířství. Byla objevena náhodně. Dne 12. září 1940 si poblíž hráli čtyři kluci a pes. Zvíře najednou zmizelo – spadlo do díry, která vznikla vyvrácením stromu, a nereagovalo ani na hvízdání. Jeden z chlapců se spustil do otvoru a objevil velký vnitřní prostor i psa šťastně vrtícího ocasem. Druhý den vzali kluci provazy a lampy a objevili v jeskyni opravdový pravěký Louvre.
Zpráva se šířila jako lavina a v roce 1948 se Lascaux začala připravovat na nápor turistů. Do lesa byla vybudována silnice, zvětšil se vstupní otvor a vnitřek byl zabezpečen proti závalu, velký sál s vyobrazením býků vysušen, opatřen schody a betonovým chodníkem. Jeskyně se stala atrakcí číslo jedna. Prehistorici protestovali, ale marně. Nerespektovaly se jejich požadavky na omezení počtu návštěvníků ani na základní pravidla ochrany maleb. Denně jeskyni vidělo 800 lidí, v sezóně však až dva tisíce. Během patnácti let Lascaux navštívil jeden milión zájemců.
Katastrofa
Malby napadla nejprve „zelená choroba“; na povrchu skály začaly bujet řasy. Průzkum zjistil, že jeskyně je značně znečištěna pylem a organickými substancemi z okolního lesa, které sem přinášejí na oděvech turisté. Byly tu prý naměřeny stejně vysoké hodnoty jako v paříÏském metru o šesté večer. Zavedená ventilace způsobila, že toto „smetí“ se důkladně rozneslo do všech vnitřních prostor. V roce 1962 následoval zákaz vstupu do Lascaux pro masové návštěvy a začal boj s řasami. Komise prehistoriků a přírodovědců rozhodla o postřiku antibiotiky a formaldehydem. Řasa ustoupila, ale chemické změny podkladu vyvolaly blednutí obrazů, což bylo nazváno „bílou chorobou“.
Záchrana – dokonalá kopie
Na záchranu unikátní památky věnovala francouzská vláda miliony franků. Jeskyně byla trvale uzavřena a v jejím těsném sousedství vyrostla dokonalá kopie hlavního sálu Lascaux a jedné z chodeb, čímž se divákům nabízí téměř 90 procent všech slavných obrazů. V nedalekém Muzeu pravěku v Le Thot lze zhlédnout i film o tom, s jakou pečlivostí se při rekonstrukci postupovalo. Základní kostra je ze železa a drátěného pletiva, které bylo vytvarováno do podoby skal, omítnuto a iluzivně pomalováno. A pak už nastoupili výtvarníci, aby tu znovu namalovali to, co o pár set metrů dále vytvořili jejich kolegové před 17 tisíci lety.
Jeskynní systém Rouffignac
V blízkém i vzdáleném okolí Lascaux lze navštívit i autentické svatyně doby pravěku. Třeba Rouffignac, známý už od 16. století, jehož jeskynní systém měří kolem 10 km. Celou trasu projíždí speciální vláček pro turisty, který se zastavuje u nejvýznamnějších děl. Tímto opatřením se také zamezuje případnému poškození pravěkých originálů nedisciplinovanými návštěvníky. Unikátní obrazárna nabízí úplnou zoo pravěké Evropy: mamuty, bizony, koně, nosorožce a kozorožce. Některé pravěcí umûlci namalovali uhlem, jiné vyryli do stěny pazourkem.
K nejslavnějším rytinám patří mamut zvaný Patriarcha, zvládnutý tak bravurně, že by se za podobnou stylizaci nemusel stydět ani Picasso či lépe Zdeněk Burian. Mimořádně krásné jsou kresby srstnatých nosorožců. Přírodovědci mohli dokonce určit i přibližný věk zvířat, podle postavení dvou rohů těchto obávaných zvířat evropského pravěku. Pozoruhodné je také stádo deseti mamutů, které umělec odpozoroval velice přesně, včetně jakýchsi strážců, kteří z většího odstupu chrání ostatní a pozorují bedlivě okolí, zda nehrozí nějaké nebezpečí.
