Klimt Gustav – Vášnivost kultivovaného divocha

Gustav Klimt, jehož otec pocházel z Čech, se narodil 14. července 1862 na předměstí Vídně. Poprvé se stal známým širšímu publiku díky výzdobě vstupních prostor do Burgtheatru, se kterou začal ve svých čtyřiadvaceti. Podílel se pak na založení Vídeňské secese v dubnu 1897 a stal se i jejím prezidentem. Ve čtyřiceti vytvořil Beethovenův vlys pro výstavní budovu Secese, což je dodnes nejpůsobivější umělecké dílo, jaké může divákům nabídnout Vídeň doby Franze Josefa. V pětapadesáti – 11. ledna 1918 – ho ranila mrtvice a záhy poté 6. února zemřel.

Přátelé Klimta charakterizovali jako „kultivovaného divého muže“ nebo jako zvláštní „spojení satyra a askety“. Už výraz tváře byl nezapomenutelný: vypadal jako ďábel i apoštol současně. V pravém slova smyslu nebyl typem krásného chlapa. Prořídlé vlasy, vysoké čelo a velké kouty; vysoký a mohutný, ale postava měla dost daleko k antickým olympijským atletům. V dlouhé pracovní haleně, kterou nosil pořád jako mnich sutanu, vypadal i trochu zavalitě. Mluvil dost lidově a se silným vídeňským dialektem. Ale působil mužně a měl prý krásné, uhrančivé oči.

Erotické vyzařování se u něj spojovalo s geniálním malířským talentem. Možná i proto se Klimt stal vyhledávaným portrétistou mezi dámami z vyšší společnosti. Ženy, které maloval, byly ve skutečnosti asi jiné, než jak je známe z obrazů. Méně poetické a ne tak oduševnělé. Na plátnech mají křehkost i erotický náboj, který jim vtiskla podivuhodná smyslnost Klimtova temperamentu. Působí jako krásný šperk, což malíř zdůrazňoval i častým použitím ornamentů. Většina z portrétovaných dam patřila k velkoburžoazii. Ovšem rafinovanost své výmluvnosti věnoval malíř i chudým děvčatům, která si najímal jako modelky. Na nich pak realizoval svůj faunovský sen o zneužívání těla pod příkrovem prchavé iluze lásky. K zástupu osudových žen patřila i mladičká Marie Ucicka, pradlena z Prahy, která v sedmnácti letech po opakovaných návštěvách u Mistra otěhotněla. Nemanželsky zplozený syn dostal tatínkovo jméno Gustav a později pracoval jako filmový režisér, jenž by byl možná známý, kdyby se nezapletl s fašisty.

Ateliér Klimta se stal téměř tajuplným místem, malířskou svatyní i neveřejným harémem malířského bohéma. Ti, kteří sem nahlédli, hovořili o polonahých či spíše nahých modelkách, které tvůrce obletovaly, zatímco on stál u štaflí a „secesně“ tvořil. Ženy se pro něj staly totéž co nikotin, alkohol nebo černé kafe. Patřily k jeho životu a působily na něj zcela návykově. A Klimtova zákonitá manželka byla v tomto ohledu úžasně tolerantní. Respektovala soukromí jeho malířské dílny a nezajímalo ji, co se tam v pracovních dnech odehrává. Pro rodinu byly vyhrazeny víkendy.

Vůbec nejproslulejší Klimtovou milenkou se stala Alma Schindlerová (1879 až 1964), dcera malíře Emila Schindlera. Zatímco její tatínek jako běžný krajinář zcela zapadl, Almě věnovala samostatné heslo i renomovaná encyklopedie Britannica. Sama malovala, ale nejvíce ji bavila hudba. Proslula jako múza mnoha tvůrců. Ve třiadvaceti se vdala za hudebního skladatele Gustava Mahlera, pak ji zoufale miloval malíř Oskar Kokoschka a u nohou jí klečel i pěvec Enrico Caruso. V šestatřiceti řekla své ano architektu Walteru Gropiovi, zakladateli proslulé školy Bauhaus. A nakonec skončila v náruči pražského rodáka Franze Werfela, expresionistického literáta a básníka.

Úctyhodný seznam milenců a manželů Almy ovšem začíná Gustavem Klimtem. Považovala ho za první nezapomenutelnou životní lásku. Jí bylo dvacet, jemu táhlo na sedmatřicet. Bruno Walter, šéfdirigent Vídeňské dvorní opery, o Almě tehdy napsal: „Vysoká, štíhlá, oslnivě krásná! Nejkrásnější dívka Vídně. Z velmi dobré rodiny a velmi bohatá.“ Jenom s tím bohatstvím to prý nebyla tak zcela pravda. Svému deníčku se 14. února 1899 svěřila, že ji ve společnosti oslovil malíř Klimt a bez okolků ji pozval do svého ateliéru. „Celým tělem mi projel děs. Ani nevím, co jsem mu odpověděla...“

Konverzace pokračovala o pár týdnů později. Nikoli však ve Vídni, ale v Itálii, kde byla Alma na dovolené. Tam ji Klimt dostihl v roli rodinného přítele jejího nevlastního otce. Jakoby náhodou měl prostě společnou cestu! Psal se 29. duben 1899 a Alma si poznamenala: „Večer jsem trávila v hotelovém pokoji v Janově. Klimt přišel: Jste sama? Ano. A on, aniž bych si stačila cokoliv uvědomit, mne objal a začal vášnivě líbat. Seběhlo se to snad během desetiny sekundy.“ Svědectví deníčku dokládá, že Gustav rozhodně nepatřil mezi muže zakřiknuté a ostýchavé. A se stejnou přímostí kreslil i četné dívčí akty. Většina z nich zůstala umělcovým současníkům utajena a o záletnických choutkách slavného tvůrce se diváci jeho výstav mohli něco dozvědět jen z obrazů, jako je Danae, do jejíhož klína se podle báje snesl Zeus v podobě zlatého deště. Právě toto eroticky působivé dílo ze soukromé sbírky se stalo i symbolem jedinečné výstavy, která je v Leopoldově muzeu ve Vídni k vidění do 22. srpna.

Archiv, časopis Krásná, 2005