Autor: Lenka Fukalová

Jak byla Nefertiti opravdu krásná, objevili 6. prosince 1912 v Tell el-Amarně němečtí archeologové.

Manžela Nefertiti se archeologům podařilo na přelomu 19. a 20. století identifikovat. Kdo byla ona, odkud pocházela, kdy se narodila?

„Krásná a vznešená v péřové koruně; velká dědičná princezna v paláci; radosti plná; jásá každý, kdo slyší její hlas; půvabná vládkyně...

O Kleopatře VII. (69–30 př. n. l.), poslední egyptské královně z dynastie Ptolemaiovců, se traduje, že dva nejmocnější muže Římské říše a vlastně celého tehdejšího světa – Caesara a Marka Antonia – okouzlila svou nevšední krásou. Podle vědců z univerzity v britském Newcastlu byla prý naopak „dost ošklivá“. Ať už to byla vyhlášená krasavice, nebo žena nepříliš atraktivní, jisté je, že své ženské zbraně dokázala využívat stoprocentně a že to byla dokonalá diplomatka.

Sluneční brýle chrání i zdobí. Někdo je používá jako nezbytnou, téměř zdravotní pomůcku, pro jiného jsou atraktivním doladěním image. Tento módní doplněk a zároveň ochrana před stále nebezpečnějším slunečním zářením má, jako ostatně vše, co stvořil člověk, svou historii.

Touha dítěte pracovat reprezentuje životně důležitý instinkt, protože bez pracovní činnosti dítě nemůže rozvíjet svou osobnost. Člověk v práci tvoří sám sebe.                                            Maria Montessori

Zlato vyrobené z bezcenných surovin, elixír života či kámen mudrců – to byly vždy hlavní cíle snažení všech mágů a alchymistů. Pokoušeli se je získat všemi možnými a častěji nemožnými prostředky.

Vzdělávání a výchova dětí patří mezi nejnáročnější a zároveň nejdůležitější lidské činnosti. To, jaká je úroveň školství, jak se daří děti a mladé lidi vychovávat, na jaké úrovni jsou jejich znalosti, schopnost a chuť přijímat nové poznatky, se stává zrcadlem společnosti.

Individuální přístup k dětem je zajištěn právě díky možnosti sestavit různé druhy plánů, pro každého takový, jaký mu nejvíce vyhovuje. V daltonském bloku mám také více času na žáky vyžadující speciální přístup, protože ostatní si pracují na svém plánu. Žáci přinášejí postupně úkoly, které splnili, a společně je zhodnotíme. Nejde o to, že učitel označí chybu, pouze naznačí a žák už by ji měl hledat sám.

Byla úžasná. Krásná, ale ctnostná, jemná, a přesto silná, chytrá, avšak skromná. Takovými vlastnostmi se může pochlubit jen málo žen… Ve veškerém svém snažení byla neúnavná, zkrátka budila velký obdiv… Mnoho lidí už ví, co dnes vím i já a o čem dříve nikdo neměl tušení. V době, kdy žila ve svazku s prvním manželem, byla tato královna v Jeruzalémě. Lépe bude se o této záležitosti nešířit, a tak už si dám ústa na zámek…“ Takto mnohoznačně se o Eleonoře Akvitánské (1122–1204), jedné z nejmocnějších žen středověké Evropy, vyjádřil její současník kronikář Richard z Devizes.

Daltonský plán není systém, metoda ani učivo. Prakticky řečeno, je to způsob reorganizace vzdělávání, která slaďuje dvě aktivity – učení a učení se. Za předpokladu inteligentního použití vytváří podmínky, které umožňují učiteli učit a žákovi učit se.

Helen Parkhurst