Velké lásky vznešené Kleopatry
O Kleopatře VII. (69–30 př. n. l.), poslední egyptské královně z dynastie Ptolemaiovců, se traduje, že dva nejmocnější muže Římské říše a vlastně celého tehdejšího světa – Caesara a Marka Antonia – okouzlila svou nevšední krásou. Podle vědců z univerzity v britském Newcastlu byla prý naopak „dost ošklivá“. Ať už to byla vyhlášená krasavice, nebo žena nepříliš atraktivní, jisté je, že své ženské zbraně dokázala využívat stoprocentně a že to byla dokonalá diplomatka.
Složitý a dobrodružný osud egyptské královny je zachycen v dílech klasických autorů, jako jsou Plutarchos či Plinius Starší, ale hmotných památek, které by pomohly rekonstruovat její život, se mnoho nezachovalo. O Kleopatřině dětství se neví téměř nic. Je známo, že byla jednou z dcer krále Ptolemaia XII., její matkou byla pravděpodobně Ptolemaiova sestra. Podle tradice měla ctižádostivá královna odmalička velké charisma, oslňující intelekt a obrovské znalosti a vědomosti. Ovládala plynně několik jazyků a prý měla velmi melodický hlas.
Na egyptský trůn usedla Kleopatra po smrti svého otce v roce 51 př. n. l. Bylo jí necelých osmnáct let a v duchu tehdejších dynastických pravidel se provdala za svého asi desetiletého bratra, který se stal jejím spoluvládcem. A protože byl Ptolemaios XIII. nezletilý, vlády nad Egyptem se po sporech s tzv. poručnickou radou ujala jeho schopná manželka.
Kleopatra to neměla vůbec jednoduché, země se zmítala v obrovských problémech, zasáhla ji neúroda a z ní vyplývající nepokoje hladových rolníků. Proti královně stáli i členové její vlastní rodiny, ničilo ji nepřátelství ze strany jejího bratra a manžela a příznivá v té době nebyla ani zahraničněpolitická situace, problémy vyhladovělé zemi činily zejména narůstající daňové požadavky ze strany Říma.
Situace se vyhrotila natolik, že Kleopatra musela uprchnout do exilu.
Okouzlila stárnoucího politika
Do života egyptské panovnice brzy nato vstoupil vítěz občanské války v Římě Gaius Julius Caesar, který měl s Egyptem své záměry a Kleopatru znovu dosadil na trůn. Nový pokus Ptolemaia XIII. a jeho přívrženců o odstranění královny byl utopen v krvi, povstalci byli poraženi a spoluvladař zabit. Na krátký čas nastal klid zbraní, jejž zajišťovala přítomnost římského vojska v Egyptě. Caesar nad královnou Kleopatrou nejen držel ochrannou ruku, ale o třicet let starší vojevůdce a politik navíc podlehl i jejímu osobnímu kouzlu a stal se jejím milencem.
Přestože oficiálním manželem královny se stal další z mladších bratrů, milenecký pár spolu podnikl dvouměsíční plavbu po Nilu, jíž chtěl vzdát poctu egyptským bohům a předvést poddaným svou moc. Kleopatra Caesarovi porodila syna Ptolemaia XV. Caesara, kterému prý alexandrijský lid dal přezdívku Caesarion. Po návratu z plavby se cesty milenců načas rozdělily.
Setkali se až po roce v Římě, kam Kleopatra zamířila se synem a v doprovodu oficiálního manžela. Ve věčném městě strávila dva roky, ale rozhodně nebyla vítanou návštěvou. V době, kdy bylo obyvatelstvo Říma vyzýváno k šetrnosti, se marnotratná egyptská královna obklopovala nevídaným orientálním luxusem, pečoval o ni nespočet sloužících a pořádala bohaté hostiny.
Jejímu mladičkému bratrovi a manželovi se římský lid posmíval a označoval jej za šaška. Sama královna vystupovala hrdě na veřejnosti s Caesarionem v náručí a okázale dávala najevo svoje záměry. Poloviční Egypťan jako následník Caesara a Kleopatra jako regentka egyptsko-římské veleříše – to Římané v žádném případě nemohli dopustit!
Caesarovy autokratické rysy, jeho ješitnost, pověsti o tom, že se chce nechat jmenovat králem a pohřbít republikánské svobody, nakonec vedly k tomu, že byl 15. března roku 44 př. n. l. republikánskými spiklenci zavražděn. Kleopatra očekávala, že v milencově závěti bude pamatováno na jejího syna. Zmýlila se, a protože si v Římě udělala celou řadu nepřátel, raději se rozhodla pro urychlený návrat domů. Zřejmě si navíc uvědomovala, že v Římě dojde k další občanské válce.
Po návratu do vlasti náhle zemřel její manžel a spoluvládce. Tvrzení, že jej nechala otrávit sama Kleopatra, nelze prokázat, ale je to nanejvýš pravděpodobné. A protože podle posvátné tradice Ptolemaiovců nemohla na trůně zasednout samotná žena, Kleopatra si hned po smutečních obřadech vybrala nového spoluvládce. Nestal se jím nikdo jiný než její a Caesarův syn.
Královna a Antonius
Kleopatřinu nevšednímu kouzlu podlehl také další z římských velikánů, Marcus Antonius. Ten po Caesarově zavraždění podnikl řadu vítězných tažení proti stoupencům republiky a jejich východním spojencům a byl pověřen urovnáním problémů ve východní části Římské říše. S Kleopatrou se setkal v roce 41 př. n. l. a zřejmě zcela ztratil hlavu. Královna totiž nic neponechala náhodě.
Před užaslého Antonia dorazila na pozlacené lodi s purpurovými plachtami oblečená jako Afrodita. Dala pro něj připravit úžasnou hostinu, při níž přítomným přecházel zrak.
Skvělé lahůdky se podávaly na zlatém nádobí zdobeném drahokamy, podlahy hodovních síní, zdobených koberci ze zlatých a purpurových nití, pokrývaly plátky růží, Antoniovy druhy královna obdarovala koni se stříbrnými postroji.
Milenka velkého Caesara znovu slavila úspěch. S Antoniem, který byl ženatý, strávila s přestávkami deset let, během nichž se jim narodila dvojčata a později ještě syn. Od otce svých dětí získala opravdu královské dary – města na syrském a fénickém pobřeží, velká panství na Krétě, svrchovanost nad Kyprem… Chtěla však víc. A kdo chce příliš, většinou ztratí vše.
Zprávy o velkorysých darech pro nenáviděnou egyptskou královnu rozbouřily veřejné mínění v Římě. A to byla voda na mlýn Antoniových odpůrců. Řím vypověděl Kleopatře válku, která tragicky ukončila nejen vášnivý vztah, ale i život obou milenců. Po prohrané bitvě u Aktia v roce 31 př. n. l., v níž proti Kleopatře a Antoniovi stál jeho někdejší spojenec a budoucí císař Octavianus Augustus, spáchal Antonius sebevraždu. Jeho láska podle tradice zahynula po uštknutí jedovatého hada.
Po pohřbu, který byl hodný poslední představitelky velké dynastie, vládnoucí Egyptu po tři staletí, byly ostatky královny Kleopatry uloženy vedle Antoniovy hrobky.
Archiv, časopis Krásná 2012
