New York - Do naha!

Situace: recepce hotelu v rakouských Alpách, dva američtí rodiče a jejich dvě dospívající děti, naprosté zmatení. „Takže do sauny se tu chodí bez plavek?“ opakuje zděšeným hlasem matka. „A jaká jsou další pravidla?“ Recepční laskavě vysvětluje, že plavky se nenosí ani do páry. „Dobře. A když se vyjde ze sauny a odpočívá se na těch lehátkách, to musíme také bez šatů? A plavat v hotelovém bazénu také nazí?“ pokračují zoufalým tónem Američané, kterým mezitím jasně došlo, že jako rodina si tentokrát takzvaný wellness na dovolené rozhodně neužijí. Teď má zase poněkud znepokojený výraz recepční, a tak radši napíše na malý papírek: sauna + pára „ohne“, všude jinde v hotelu žádná nahota. Můžu vám zaručit, že nejde o generační problém: naháčů v sauně se úplně stejně děsí i zmínění teenageři.

Pro Američany je totiž téměř bez výjimky představa společného poloveřejného obnažování v lázeňských zařízeních asi stejně pochopitelná, jako bychom jim v téže větě oznamovali, že také chodíme bez šatů na nákupy a do knihoven.

Myslím, že ke kontinentálním Evropanům mnohdy vzhlížejí obdivně třeba v oblasti kultury stolování a pohostinství, kvality tradiční ruční práce nebo architektury a stavebnictví, ale co se týče našeho pobytu v sauně, považují nás bez přehánění za zvrhlé pošuky. Jak to může fungovat? A jak k tomu může být někdo neperverzní ochoten? Co jim nabídneme příště? Mnohoženství? Evropu, tento skanzen volných mravů, erotických filmů na všech kanálech a žen kojících na veřejnosti je lepší navštěvovat obezřetně, aby se bohabojný člověk náhodou omylem neocitl v nějaké orgii.

Pobaveně poblíž téže recepce přemítám nad tím, v čem všem je zámořská kultura prudérní, a vybavuji si, že i v dámských šatnách amerických posiloven se nezřídka ženy převlékají ve speciálních kabinkách za plentou. A že za opalování nahoře bez by zřejmě delikventku mnohde zatkli. A odskočit si nedejbože v lese, to by mohlo napadnout leda tak Češku. Najednou mi ale trochu zatrne. Proboha, nepřenesl se tento americký virus nepozorovaně i na mě? Může mít to puritánství i nějakou výhodu?

Protože jestli mi něco okamžitě vadí při návštěvě doktorů v Praze, tak je to zacházení s pacientovou nahotou asi jako s rýmou: o nic nejde. Vybavuji si nesčetné konverzace s českým lékařským personálem s holým zadkem (pro jistotu dodávám, že s mým, ne jejich), polonahé přechody z převlékací (rozuměj svlékací) kabinky nekonečnou chodbou do místnosti s rentgenem, přepravu na lehátku na jakési předoperační vyšetření po vinohradské nemocnici léky omámená, ale rozhodně ne důstojně zakrytá. Pokud ale něco dodrží i ten nejposlednější lékařský personál i v té nejděsivější ordinaci, pak je to právo na papírový župan, které snad musí být zakotveno v americké ústavě.

Vše je nastaveno tak, aby člověk, čekaje co bude, nemusel nikde vysedávat nahý. Běžné je klepání lékaře, než vstoupí do místnosti, pět varování před každým dotykem a žádné vyšetřování „víte čeho“ na pokoji lůžkového oddělení před ostatními pacienty a jejich návštěvami. Žádné „sestra vychází“ (a vchází) v co možná nejtrapnější okamžik pro pacienta. Ach jo. Že by zacházení s nahotou byla zase byla jedna z těch oblastí, kterou nezvládáme stoprocentně ani my, ani oni? Jdu to promyslet do sauny.

Zuzana Boehmová, Archiv, časopis Krásná 2012