Kukátko – Alfréd Radok a Laterna Magika
Letos uplynulo půlstoletí od vzniku Laterny Magiky, která sklízela úspěchy na EXPO ’58 v Bruselu. Byla to původní myšlenka architekta Josefa Svobody, u jejího vzniku stál Alfréd Radok.
Film se tu prolnul s divadlem, projekce s živým hercem a vzniklo cosi nového a působivého – daleko před érou počítačových triků. Na čtyři plátna se promítalo zároveň, bylo třeba vše synchronizovat, vždy dva a dva pásy, vše na jednu hudbu! Šlitr tam hraje na spoustu nástrojů – a pak se objeví živý u klavíru. Práce vyžadovala naprostou preciznost a pro mne jako pro střihačku vlastně moc zábavná nebyla, ale dělala jsem ji ráda, protože to byla práce s Radokem.
Radokův mladší bratr Emil zase pro EXPO vymyslel polyekran, systém projekcí na více pláten, baletka tu skáče z plátna na plátno… Pomocným režisérem tu byl Jaromil Jireš a odvedl kus práce, bez něho by pořad nevznikl. Jeho princip nalezl velké užití v reklamě, s Blumenfeldem jsem pak dělala polyekran o skle pro výstavu v Moskvě, později další pro Milán.
Jet z tehdejšího Československa na Západ bylo něco úžasného. O to, kdo a na jak dlouho pojede do Bruselu, se strhla interní bitva. Také jsem tam byla, ale jen pracovně, před zahájením, abych dohlédla na rozjezd polyekranu.
Radokův druhý pořad pro Laternu, Otvírání studánek na hudbu Bohuslava Martinů, se schvaloval v kulisárně Národního divadla u Orionky. Martinů žil v Paříži a v komisi byli naši hudební skladatelé – pořad byl zakázán. Radok padl, pomocní režiséři, budoucí zvučná jména Forman, Svitáček, Roháč, se od něho distancovali, program pro Světovou výstavu v Montrealu už dodělávali sami, stříhal to kolega Hájek. Odešla jsem s Radokem. Každá střižna v nových halách měla dole svůj „bunkr“ – skladiště materiálů – a já tam schovala celý zvuk a obraz Studánek. Teprve když Bohuslav Martinů odkázal svá autorská práva československé republice, dočkaly se Studánky v Praze nového choreografického nastudování.
Archiv, časopis Krásná 2007
