Lesní škola: Uč se moudrým býti. Ale jinak...

Děti, je chladno! Pojďte honem do třídy, ať nenastydnete! Tak tyto věty děti v lesních mateřských školách určitě často neuslyší. Výuka v zařízeních tohoto typu probíhá téměř za každého počasí a po celý rok v přírodě. Zázemím, kterého mohou využít v opravdu nepříznivých podmínkách, bývá jurta, teepee nebo maringotka. Převážnou část dne však děti opravdu pobývají venku. Mohou se tak zblízka, podrobně a doslova na vlastní kůži seznámit s přírodou v jejích proměnách během všech ročních období. Poznávají rozmanitost zvířecích i rostlinných druhů, učí se žít v přírodě i s přírodou a postupně chápou, že základní podmínky k životu jsou vzácné a nenahraditelné a že prostředí, ve kterém lidé žijí, je třeba chránit. Zanedbatelný není ani pozitivní vliv lesních mateřských školek na tělesné zdraví malých předškoláků. Díky častému pobytu ve venkovním prostředí jsou otužilejší než jejich vrstevníci, pohyb na čerstvém vzduchu pomáhá i při předcházení běžným chorobám nebo proti obezitě.

Lesní či přírodní mateřské školky mají své kořeny v západní Evropě na počátku 20. století. První moderní škola v přírodě byla lesní škola otevřená 1. srpna 1904 v Charlotenburgu u Berlína, roku 1907 vznikla „open air school“ v Bostall Wood u Londýna, následovala Dětská osada ve skotském Edinburgu a řada podobných škol tehdy fungovala i ve Francii, Itálii a USA. Později, v 50. letech, vznikla první lesní mateřská škola v Dánsku a od roku 1968 se lesní MŠ rozšířily po celém Německu.

Štorchova Dětská farma

U nás přírodní školu, Dětskou farmu na Libeňském ostrově v Praze, provozoval od roku 1926 Eduard Štorch, český pedagog, spisovatel a archeolog. Děti, kterým zasvětil celý svůj život, byly vždy jeho prioritou a jeho projekt se po počátečních trpkých zkušenostech se sociálně zanedbanou mládeží Mostecka a pražských periférií stal jeho životním úspěchem. Na pronajatém pozemku v severní části pražského Libeňského ostrova zřídil především vlastními silami vybudovanou dětskou základnu s velkým hřištěm a učebnu s otevřenou verandou. Při práci mu pomáhali i jeho žáci ze školy v Jindřišské ulici, kteří se pak v této škole v přírodě také občas učili a se Štorchem podnikali archeologické výzkumy po okolí.

Štorch na svou Dětskou farmu zval odborníky a kolegy, aby se seznámili s jeho metodami. Když o nich pochybovali, předvedl jim jejich účinnost v praxi. Děti nechal při prvním příchodu na farmu nejprve dva dny se vyřádit či spontánně se zabavit a teprve poté začal s prvními ochotnými zájemci systematicky pracovat a postupně se přidávali další. Velmi brzy se na první místo pro všechny dostala výuka a místo pohrůžky „zůstaneš po škole“ prý na farmě fungovalo: „Půjdeš domů!“.

Celou Štorchovou pedagogickou činností prolínala eubiotika, ideologie zdravého přírodního životního stylu, a velmi radikální byly jeho nároky na otužování dětí. Navrhoval zásadní proměnu československých škol. Chtěl, aby ve třídách bylo hodně oken, která měla být stále otevřena. V případě chladného počasí se děti měly teple obléknout. V ideálním případě by měla být odstraněna celá jedna stěna učebny, takže z uzavřené učebny by vznikla krytá veranda. Malé děti měly v létě i v zimě odpočívat v lodžiích, otevřených vzduchu a slunci. Na Dětské farmě v Libni skutečně takovou otevřenou verandu vybudoval a v případě špatného počasí, kdy děti nemohly být venku, používal.

Štorchovu farmu, kterou osobně navštívil i prezident T. G. Masaryk, po osmi letech působení úřady zakázaly, protože s pozemky na Libeňském ostrově měly jiné záměry. Zklamaný pedagog to ve své kronice okomentoval: „Dětská farma padla. Mně ji vyrvali, a sami nic nesvedli!“

Myšlenka lesních školek v dnešní době

Dnes se u nás pomalu začínají prosazovat lesní školky, ale protože teepee ani jurta nesplňují hygienické požadavky pro školská zařízení, vznikají u nás zatím lesní školky v podobě různých klubů a občanských sdružení, tedy bohužel bez nároků na dotace z ministerstva školství. Zásadou lesních MŠ je menší počet dětí na pedagoga, než je tomu v klasických MŠ. Průměrně se o 11 dětí starají dvě učitelky. Navíc většina předškoláků navštěvuje lesní školku jen několik dní v týdnu, což je pravděpodobně dáno i jejich finanční nedostupností.

Učitelé připravují program úzce svázaný s ročním obdobím a místem v přírodě, které je vlastně učebnou pod širým nebem. Pro hru i učení se jako pomůcky často používají přírodniny – dřevo, kamínky, listy… Děti mohou poznávat všemi smysly, jak voní letní louka, jak zní různé druhy dřeva. Společně s učiteli pozorují květiny, stromy, lesní plody a zvířata, přemýšlejí a poznávají vlastní hranice. Hrají si v lese, který je nejlepší tělocvičnou.

Lesní MŠ může fungovat samostatně nebo ve spolupráci s klasickou školkou, kdy sdílejí kuchyni a jídelnu, případně mají část programu společnou. V obou případech pružně řeší poptávku po místech ve školce a zájem o program venku.

V prosinci 2010 vznikla Asociace lesních mateřských škol, která sdružuje existující iniciativy inspirované myšlenkou lesní mateřské školy a nabízí pomocnou ruku všem, kdo mají o tuto formu předškolní výchovy zájem. Jejím hlavním cílem je uznání lesní MŠ jako plnohodnotné alternativy ke klasické mateřské škole. Lesní mateřské školy podporuje ministerstvo životního prostředí.

Eubiotika – složenina řeckých slov eu (=dobře) a bios (=život), její zakladatel prof. MUDr. Stanislav Růžička ji do  češtiny přeložil jako „dobrožilství“. Eubiotika má podle něj vytvořit pro lidi takový typ života, který přesně odpovídá „přirozeným zákonům fyziologie těla i ducha“.

Nutí-li se děti do klidu (je to vlastně úsilí), nemůže se jejich pud pohybový vybíti a nutká je tak k činům darebným a rozpustilostem. Dáme-li ale dětem ruční práci, vyčerpá se tak „expanze pohybová“ užitečnou a prospěšnou prací. Užitek by byl dvojí – zabránilo by se mnohým rozpustilostem a děti by nabyly praktických dovedností.                                                                                                       Eduard Štorch

Archiv, časopis Krásná 2012