Královna Nefertiti: Záhada Nefertitina oka
„Krásná a vznešená v péřové koruně; velká dědičná princezna v paláci; radosti plná; jásá každý, kdo slyší její hlas; půvabná vládkyně; nesmírně oblíbená; potěcha pána Obou zemí (Horního i Dolního Egypta); jeho milovaná velká královská manželka; paní Obou zemí; miláček Štěstěny; krásná jako samo slunce; krasavice, která přichází, ať věčně žije…“
Tato slova, vytesaná do skalních stěn, kamenných kvádrů či v hrobkách, se pravděpodobně týkají jediné nevýslovně krásné a nevýslovně oblíbené královny, která pletla hlavy svým současníkům a nedala spát ani novodobým badatelům.
Záhada Nefertitina oka
Jak byla opravdu krásná, objevili 6. prosince 1912 v Tell el-Amarně němečtí archeologové. Díky neuvěřitelné náhodě narazili při vykopávkách na ateliér vrchního sochaře Thutmose, významného řemeslníka a umělce. V sutinách mistrova ateliéru objevili téměř dokonale zachované umělecké dílo – 48 centimetrů vysokou bustu královny, plastiku ženy se štíhlou šíjí, pravidelnými rysy a záhadným úsměvem. Busta byla vypracována do nejmenších detailů, chyběla jí pouze výplň levého oka ze slonoviny.
Teprve časem se zjistilo, že mistr oko do portrétu pravděpodobně nikdy nezasadil. O tom, co ho k tomu vedlo, můžeme dnes jenom spekulovat. Královna mohla o oko přijít v důsledku choroby, sochař z nějakých důvodů nestihl dílo dokončit, nebo portrét nedokončil úmyslně?
Nálezy archeologů potvrzují, že Nefertiti si života opravdu uměla užívat, v jejím náručí se zřejmě vystřídalo mnoho milenců a Thutmose mohlo potkat totéž co řadu mužů před ním. Do krásky se zamiloval, možná ne beznadějně, a když se jej Nefertiti nabažila, stejně jako ostatní milence jej zapudila. On se pak pomstil jediným možným způsobem: portrét své milované nedokončil.
Krásná královna zažila vzestup i pád, obdiv i nenávist. Zemřela osamocená pravděpodobně kolem roku 1344 př. n. l. a její mumie se dodnes nenašla.
Zdroj: Philipp Vandenberg, Nefertiti, nakladatelství Vyšehrad
Archiv, časopis Krásná 2012
