Pavel Příhoda

Autor: Pavel Příhoda

Hvězdy na noční obloze

Hvězdy na noční obloze

Hvězdy na večerní obloze vždy připomínají uplynulou roční dobu, tedy zimu. Naopak ráno před svítáním se vynoří souhvězdí léta, toho ročního období, které teprve přijde. Po celou noc pak můžeme pozorovat hvězdy jara. Tehdy spatříme jen bližší hvězdy v nevelkém počtu. Bohatá zimní Mléčná dráha se ztrácí u severního obzoru.

Letní souhvězdí

Letní souhvězdí

Letní obloha vyniká bohatstvím hvězd. Je to to nápadnější, porovnáme-li ji s chudšími hvězdnými oblastmi jara nebo podzimu. Přispívá k tomu i široká Mléčná dráha, která se táhne od severovýchodu k jihozápadu. Nápadné je její rozdvojení vysoko na jihu. Vzniká vrstvou mezihvězdného prachu, který zakrývá vzdálenější hvězdy v rovině disku naší Galaxie.

Kolik měsíců vlastně známe?

Kolik měsíců vlastně známe?

Inu, mohli byste říci, že dvanáct do roka, ale na tyhle měsíce se neptáme.
Jde nám o tělesa, která obíhají kolem planet, a obecně jim říkáme měsíce,
někdy měsíčky nebo satelity. Naproti tomu názvem „družice“ dnes raději označujeme
umělé měsíčky, které vyslali lidé na oběžnou dráhu kolem Země i kolem jiných planet.

O vesmírném baletu

O vesmírném baletu

Ve vesmíru můžeme obdivovat jeho ohromná prostranství, opájet se barvami mlhovin,
stanout v údivu nad rozsáhlými hvězdnými soustavami. Všechno to je vážné, vznešené, zdrcující
a nedotknutelné. A přece má vesmír jeden rys, který působí přímo bizarně. Je to oběžný pohyb vesmírných těles, která v kosmickém prostoru krouží, obíhají – obrozenec by řekl, že kolotají. Vesmír je plný pohybu. Jako by žil, jako by byl živou bytostí. Ale nenechme se příliš unášet představivostí.