Podzimní souhvězdí

Podzimní souhvězdí

Nad západem klesají zvolna k obzoru výrazná letní souhvězdí s nápadnými hvězdami letního trojúhelníku. Podobně bohatá je oblast zimních souhvězdí, stoupajících na východě. Z obtočnových souhvězdí svítí blízko nadhlavníku Kasiopeja s obrazcem tvaru širokého W. Její nezapadající protějšek, Velká medvědice s obrazcem Velkého vozu, se naopak přesouvá nízko nad severním obzorem.

Z vlastních podzimních souhvězdí je nejnápadnější vysoko na východě Perseus, zčásti ponořený v Mléčné dráze, a dále Andromeda s Pegasem, přiléhající k jižnímu okraji Mléčné dráhy vysoko na jihu. Obě posledně jmenovaná souhvězdí vytvářejí typický čtyřúhelník hvězd, zvaný poněkud nepřesně Pegasův čtverec. Dvě pravé hvězdy „čtverce“ a levá dolní patří k Pegasu, levá horní, jménem Sirrah, pak k Andromedě. Na mapách oblohy jsou hvězdy tohoto čtyřúhelníku zpravidla spojeny, takže Andromeda s Pegasem pak tvoří jakoby jediný obrazec, poněkud podobný „obřímu Velkému vozu“. Hvězdy Andromedy vybíhají doleva nahoru jako řada tří hvězd – Sirrah, uprostřed Mirach a vlevo u Mléčné dráhy Alamak. Představují tělo princezny a leží ve vzdálenostech 97, 200 a 355 světelných roků. Alamak je často pozorovanou dvojhvězdou, v níž jasnější oranžovou doprovází slabší modrozelená hvězda. Nad hvězdou Mirach jsou dvě slabší hvězdičky a u horní z nich spatříme i prostým okem protáhlý mlhavý obláček. To je Velká galaxie v Andromedě, nejvzdálenější objekt celé oblohy, který lze ještě pozorovat bez dalekohledu. Jde o obrovskou hvězdnou soustavu, jak zjistil Edwin Hubble teprve před necelým stoletím. Světlo jejích hvězd letí dva miliony sedm set tisíc roků, než dosáhne našeho zraku. Poblíž této soustavy ukáže triedr dvě další daleko menší galaxie.

Souhvězdí Pegasa představuje okřídleného koně, který vyletěl z těla Gorgony Medúsy, zabité Perseem. Na obloze najdeme jen jeho přední část, a ještě vzhůru nohama. Pegasův čtverec značí hruď koně, z ní doprava dolů vybíhá šíje a hlava, která končí hvězdou Enif (tj. čenich, nozdry). Z horní pravé hvězdy čtverce vybíhají dvě řádky hvězd jako přední nohy. Poblíž hvězdy Enif ukáže už triedr kulovitý mlhavý obláček. Jde o bohatou kulovou hvězdokupu označenou M 15, soustavu statisíců natěsnaných hvězd, vzdálenou asi 34 tisíc světelných roků.

Perseus je výrazné souhvězdí východně od Andromedy. Jméno patří řeckému hrdinovi, který zachránil aithiopskou princeznu Andromedu před mořskou nestvůrou Kétoem. Obrazec souhvězdí připomíná prohnuté tělo s paží, ukazující k hlavě Velryby. Dominující hvězdou je Algenib, vzdálený téměř 600 světelných let. V Mléčné dráze směrem ke Kasiopeji spatří oko mlhavý obláček, který triedr odhalí jako dvě bohaté otevřené hvězdokupy Chí a h Persea, vzdálené 7000 světelných roků. Dalším významným objektem je hvězda Algol na konci paže. Jde o zákrytovou proměnnou, tedy o dvě hvězdy, které se pozemskému pozorovateli vzájemně zakrývají a to vždy po 68 hodinách a 48 minutách.

Po těchto třech nápadných souhvězdích nás čeká procházka po nevýrazné oblasti podzimní oblohy. Nízko na jihozápadě se blíží k obzoru Kozoroh. V obrazci jeho hvězd tušíme hlavu s rohy, hřbet a přední nohy, východní část vybíhá do jakési špičky a na starých figurálních mapách zde byl zobrazen rybí ocas. Tímto mytickým stvořením začíná také „mokrá“ oblast oblohy – se souhvězdími, která mají něco společného s vodou. Nad Kozorohem a dál k východu se rozkládá Vodnář. Z něho nanejvýš najdeme škopíček v podobě obráceného Y, a to pod hlavou Pegasa. Pod Vodnářem plave nizoučko nad obzorem Jižní ryba s jasnou hvězdou Fomalhaut, která leží poměrně blízko: jen 25 světelných let.

Ryby ukazují obrazec dvou rybek, spojený stuhou, ale tvořený jen slabými hvězdičkami. Leží pod Pegasem a Andromedou. V tomto souhvězdí pod Pegasovým čtvercem a západní rybkou leží jarní bod, který je počátkem nebeské souřadnicové soustavy. Na počátku našeho letopočtu ležel v souhvězdí Berana, ale vlivem pomalého pohybu zemské osy se dnes přesunul do Ryb.

Východně, tedy vlevo od Ryb, a současně pod Andromedou leží malé souhvězdí Trojúhelníku a pod ním Beran. Z jeho hvězdného obrazce tušíme tvar beraního rohu. Ruka Persea ukazuje k Velrybě. V báji o Perseovi to měla být mořská nestvůra, která ohrožovala Andromedu. Z malých hvězd vyhledáme hlavu pod Beranem, šíji, hřbet a prsní i ocasní ploutev pod Rybami. Od souhvězdí Oriona vybíhá Eridanus jako klikatící se tok bájné řeky, která ústí daleko pod jižním obzorem.

Přeji vám příjemnou procházku podzimní oblohou, a hlavně abyste nezabloudili!

Pavel Příhoda

Archiv, časopis Krásná 2010