Váhy – princip světa a vesmíru? (2. díl)

Křehká rovnováha organismu

I živý organismus jako celek se nachází v nepřetržitém stavu takové složité rovnováhy. Každý den zanikají v našem těle statisíce buněk, aby byly nahrazeny novými. Někdy se ale stane, že se dělící buňky vymknou kontrole a začnou si vytvářet svůj vlastní systém a svět. Vznikají takzvané novotvary způsobující řadu onemocnění, která bývají označována jako rakovina neboli zhoubné bujení. Zdivočelé nádorové buňky novotvarů dokáží překonat všechny ochranné mechanismy, vyřadí z činnosti imunitní systém, který je u všech živých organismů garantem rovnováhy, aby nakonec samy zanikly i s úmrtím postiženého jedince. Díky poznání tajů a zákonitostí fungování imunity, hormonálního systému a dalších řídicích funkcí jsme pochopili, jak dokonalá a zároveň křehká je celková rovnováha organismu každé živé bytosti.

Ekologická rovnováha

Žádný živý organismus, ač už živočich nebo rostlina, nemůže existovat sám o sobě, vždy je součástí určitého společenství, které je tvořeno živou a neživou složkou – tedy geologickým podložím, půdou a klimatickými podmínkami. Každý takový celek, který tvoří relativně samostatnou jednotku, označujeme za ekosystém. Ekosystém může být jezero, horský štít, mořský záliv nebo malá tůňka uprostřed pouště či vykotlaný kmen stromu v tropickém pralese. V každém takovém systému musí existovat určitá rovnováha, která bývá určována vzájemnými vztahy mezi jednotlivými organismy i jejich prostředím. Jakmile dojde k narušení byť jen části těchto vztahů, může to pro celý ekosystém znamenat katastrofu.

Vybíjení vrabců

Po dlouhá desetiletí byli mezi nejhorší škůdce člověka řazeni vrabci. V lidnaté číně jim dokonce v 50. letech vyhlásili nesmiřitelný boj a všichni rolníci byli povinni vrabce pronásledovat všude, kde jen je spatřili. V některých oblastech se lidem skutečně podařilo vrabce téměř vyhubit, ovšem okamžitě došlo k obrovskému přemnožení hmyzu, jehož jedním vývojovým stadiem jsou odpudivě vypadající housenky. Teprve pak se zjistilo, že právě vrabci tyto housenky požírají, zatímco jiné druhy hmyzožravých ptáků je štítivě přehlížejí. Rolníkům pak nezbylo nic jiného než nenáviděné škůdce dovézt zpátky z jiných části země.

U nás jsme nikdy masovým kampaním na vybíjení vrabců nepodlehli, a přesto se v posledních letech ukazuje, že kdysi nejhojnější ptačí druh, kterého byly plné městské parky a vesnické dvorky, valem mizí. Co je hlavní příčinou, nevědí zatím přesně ani ornitologové. Zřejmě došlo v naší kulturní krajině k nějakým změnám, které jsme nepostřehli, a úbytek vrabců je jedním z průvodních jevů, o jejichž důvodech můžeme jen spekulovat.