Choďte s Američanem

I když první bod je definitivně pravdivý, všechny nás velmi zaskočí, když zjistíme, že druhý bod nemůže být dál od pravdy. Po nějakém čase v Praze nakonec jeden přijde na to, že vaše metropole je nás plná. Mladý Američan žijící v Praze je tu asi tak exotický a výjimečný jako holub.

Tohle nám moc s místními kráskami nehraje do karet, koneckonců kdo má rád holuby? Smrdí, jsou nechutní a jen se pletou do cesty. Dnes jsem si vzal za úkol, abych vás přesvědčil o tom, že Američtí muži (alespoň většina) nechutní nejsou a vy byste nám měly věnovat víc pozornosti, třeba nás i nechat, abychom s vámi chodili a spali. Ani špinaví nejsme a nesmrdíme. No, rozhodně na tom nejsme hůř než běžný český muž.

Jedním z nejlepších důvodů, proč chodit s Američanem, je jazyk. Určitě mluvíte dobře anglicky, a dokonce je to roztomilé, když děláte chyby, ale vždycky je co zlepšovat. Určitě vám nepotřebuji říkat, jak se vám v dnešní době bude angličtina hodit, možná i kvůli vaší kariéře. Když budete trávit čas s Američanem, přirozeně se vaše angličtina zlepší. Navíc když se na vás naštve, velmi rád vám opraví každou, třeba sebemenší, chybičku.

Jeden čas jsem přímo prahl po vztahu s českou ženou, říkejme jí třeba Hana. Scházeli jsme se na skleničku, chodili na procházky a dobře jsme se spolu bavili, ale já měl o Hanu vždycky větší zájem než ona o mě. Její angličtina byla, jako u většiny českých žen, které znám, dobrá, ale prostor pro zlepšení tu byl. Měla mě využít i pro zlepšení své angličtiny, nejen pro mé tělo (dobře, to poslední se nikdy nestalo, ale přál jsem si to). Protože většina z nás Američanů žijících v Praze se živí jako učitel angličtiny (trapné, já vím), nejlépe si nás opatříte na kurzu jazyka. Pokud se s námi vyspíte, dáme vám dobrou známku. Netvrdím, že byste měla spát se svým učitelem, abyste dobrou známku dostala, ale je to velmi pozitivní efekt začínajícího vztahu s námi. Mimochodem tato rada je pouze určena slečnám už ne školou povinným. Pokud je ti míň než 18 let a čteš tenhle článek, odlož Krásnou a běž si udělat úkoly!

Vy možná mluvíte anglicky, ale většina z nás česky moc neumí. Jen myslete na to, jaké to přináší výhody! Můžete nás pomlouvat kamarádce nebo si stěžovat matce do telefonu na naše zlozvyky, a to klidně před námi, aniž byste ranila naše city. A i kdyby trochu česky uměl, vy ženské stejně mluvíte tak rychle, že ten chudák nebude mít šanci. Já sám stěží rozumím Američankám, když mluví mezi sebou, a to teoreticky (!) mluvíme stejným jazykem. Řekněme tedy, že váš americký přítel bude mít nějakou nejapnou poznámku, než vyrazíte na něco k jídlu. Vy si cestou můžete zavolat kamarádce a postěžovat si, jaký je to idiot, zatímco on bude s úsměvem kráčet vedle vás. Ve chvíli, kdy dorazíte do restaurace, už budete úplně klidná, nezkazíte si večer a pochutnáte si na večeři, na kterou vás rádi pozveme, protože nebudeme mít ani potuchy o tom, že jste nás jen o chvilku dříve nazvala nevyzrálým blbečkem.

Další velkou výhodou je rodina. Ta jeho. Zatímco jeho náročná, přecitlivělá a kontrolující matka je ještě na živu, vás od ní dělí oceán. Znám hodně českých mužů, kteří buď stále žijí se svou matkou, nebo jsou si s ní velmi blízcí. A znám dvakrát tolik Američanů, kteří vám budou tak oddaní, že už se domů nikdy nevrátí, jedině snad s výjimkou zaletět matce na pohřeb. Pokud se rozhodnete jet s námi, nebude od věci, když budete trochu plakat. Všichni pak o vás budou mluvit jako o té „milé dívce z Československa“, protože my Američané toho o okolním světě moc nevíme.

Tento druh oddanosti by vám také měl zaručit, že vás americký přítel nebude podvádět. Podle mých osobních zkušeností čeští muži mají často tendence zahýbat, zatímco my jsme od malička více vedeni k tomu, že se tohle zkrátka nedělá. A i kdybychom vás podvést chtěli, bude to pro nás celkem složité, protože jak už jsem řekl, české ženy o nás nejeví až tak velký zájem a Američanky žijící v Praze téměř vždycky dají přednost místnímu výběru než krajanovi.

A nakonec se odvážím hádat, že jste unavená z toho, jak jsou čeští muži posedlí fotbalem. My Američané si většinou, tak jako vy, myslíme, že je to nuda. Samozřejmě to má i své nevýhody, místo abychom byli posedlí fotbalem, jsme posedlí americkým fotbalem (univerzitních týmů i profesionálních). A basketbalem (univerzitních týmů i profesionálních). A taky baseballem, hokejem, boxem, tenisem a golfem. Nesmím zapomenout na poker. Dobrá zpráva ale je, že místo o jednom sportu budete poslouchat o dvaceti. Pokud vám tedy dovolíme sledovat sport s námi. Což zřejmě neuděláme, protože se u toho rádi slézáme v tlupách, pijeme litry piva a řveme sprostě na televizi a nechceme, abyste na nás vrhala pohoršené pohledy a strkala nám pod pivo tácek.

Hmmmm. Když o tom tak přemýšlím, Američan je úplně stejný jako Čech, ne-li horší. Možná že vlastně moc dobře víte, co děláte, když s námi nechodíte na rande. Jsme hluční, kulturou nedotčení a chceme vás dostat do postele, než zas odcestujeme někam jinam. Možná si raději najděte nějakého podnikatele z Německa nebo Švýcarska. Mluví perfektně anglicky a pravděpodobně jsou vysocí a pohlední, mají víc peněz než američtí učitelé. My Američani možná nejsme jako holubi, ale jsme jako psi. Vždycky vám chceme ojet nohu.

Archiv, časopis Krásná, 2010