Torquato Tasso: Láska je touha po kráse! (1. díl)
Mezi velikány italské poezie patří bezesporu pozdně renesanční básník Torquato Tasso. Učí se o něm nejen v Itálii, ale i v Evropě. Asi se čte v celém světě. On sám si však nevěřil, své dílo vnímal jako nepodařené, plné chyb, jako dílo nehodné čtenářského zájmu. Jeho sebeobviňování, strach z lidí a nedůvěra přerostly časem v duševní nemoc. Tento velmi citlivý člověk neunesl tíhu všedního reálného života. Torquato Tasso se narodil ve znamení citlivých Ryb.
Tasso spatřil světlo světa v aristokratickém prostředí 11. 3. 1544 v Sorrentu. Jeho matka byla krásná a jeho otec Bernard Tasso velmi vzdělaný a jemný člověk, což dokládá jeho dvorská poezie, oslavující krásy ženy, přírody a lásky. Proto byl Tasso vychováván v krásném prostředí, mezi lidmi, již naslouchali poezii a hudbě. Lidé narozeni ve znamení Ryb jsou spirituálně založeni, důvěřují své intuici a nechávají se vést svými sny.
Po studiích na jezuitské škole pokračoval mladý Tasso ve svém vzdělávání na univerzitách v Padově a Bologni. Zaměřil se na práva a filozofii, dále se věnoval antické poezii. Jako student nijak nevynikal. Ryby naprosto netouží po světské slávě a uznání, pro ně je důležitý vlastní svět a v případě Tassa svět snový, ideální. Tassa bychom nepotkávali v oblíbených studentských putykách. Tento mlčenlivý jemný muž dával přednost samotě a procházkám v přírodě.
Jeho posláním a povoláním se stalo psaní - dopisů, básní, dramat, písní, oslavných hymnů a též i hrdinského eposu, ve službách italské aristokracie. Snad jediné poklidné období v životě zažil ve službách kardinála Luige d’ Este a jeho bratra Alfonse II. ve Ferraře. Zde se nezabýval světskými všedními věcmi, živ byl především z umění a filozofie. Renesanční doba přála těmto duchovně založeným lidem. Rybám však hrozí nebezpečí zkresleného pohledu růžovými brýlemi na svět. A právě takovému klamu podlehl i Torquato Tasso. Jeho svět byl příliš ideální, příliš krásný, příliš růžový. O to více na něj dolehla tvrdá realita, se kterou se neuměl a možná ani nechtěl smířit.
Lásku mu přebral Machiavelli
Snovým Rybám může pomoci ve zvládání obyčejných všedních starostí praktičnost jejich okolí, třeba přítel nebo manželka. Torquatu Tassovi se nepodařilo nalézt tu pravou. Snad přílišná idealizace žen, snad jeho nesmělost a plachost a asi i nezajištěné postavení dvorního básníka mu nepřinesly naplnění v osobním životě. Fatálně se zamiloval asi dvakrát.
Poprvé se zahořel láskou coby student Padovské univerzity. Ona byla krásná bohatá dcera významného padovského velmože. Vztah mezi nimi nemohl vést k sňatku a společnému životu. S těžkým srdcem Tasso svou lásku opustil a raději odešel z kraje. Druhou jeho láskou se stala Lucrezie Benedidi, krásná, vznešená a vzdělaná žena. Ta naslouchala dvoření básníka, leč pro život si zvolila jiného partnera, jenž se proslavil svou pragmatičností.
Provdala se za diplomata Machiavelliho, od něhož právem očekávala zajištěný život, na rozdíl od zasněného melancholického poety Tassa. Machiavelli se navždy proslavil svým spisem Vladař, kde radí panovníkům, jak ovládnout lidi a manipulovat s nimi.
Nešťastné lásky, přibývající starosti se živobytím, nastupující moc katolíků a hrozba inkvizice motivovaly Tassa k ještě většímu uzavření ve svém fantazijním světě. Činnost inkvizice se znovu obnovila ke konci 16. století. Byla to organizace snažící se o čistotu katolické církve. V tomto duchu vyhledávala kacíře, čarodějnice, lidi spojené s ďáblem, aby je pak následně upálením zachránila od zatracení. Neboť dle inkvizitorů se v ohni zničilo hříšné tělo v moci pekla, a duše tak byla osvobozena. Protože se však hříšníci nechtěli doznávat ke svému černému spojení, užívala inkvizice brutálních mučicích postupů.
V takto vzrušené atmosféře se Tasso odhodlal splnit si svůj umělecký sen – epos konkurující třeba Homérově Iliadě. Během několika let stvořil Osvobozený Jeruzalém. Zde se mu podařilo spojit vlivy antické, středověké s renesančními a barokními. Ve dvaceti zpěvech v osmiveršových slokách zobrazuje příběh úspěšné křižácké výpravy do Jeruzaléma pod vedením chrabrého rytíře Goffreda di Buglione. Epos je lyricko–epický rozsáhlý básnický žánr, kdy básník nezávisle na hlavní dějové linii vypráví o osudech dalších postav.
Archiv, časopis Krásná 2007
