Olga Scheinpflugová: Bez retuše (2. díl)
Svůj život po boku génia české literatury popsala Scheinpflugová v memoárech, které vyšly v mnoha vydáních. Literární kritika a nadšení čtenáři se v názoru zcela kontroverzně lišili, především z hlediska dokumentární platnosti. Autorka totiž v působivé montáži událostí a korespondence vynechala okolnosti i situace, které by byly pro celkové vyznění díla ošidné.
Nemá smysl jitřit dávné rány necelých dvaceti let lásky, ale i dramatických rozchodů a návratů. Olga jejich přátelství i milenecký vztah připodobnila k divokým postřeleným husám. Jak vypadal alespoň v krátkém výčtu mezních okamžiků jejich vztah? I když brzy po seznámení Karel Čapek mladou herečku oslňoval, dál flirtovala se svými obdivovateli. Stala se snad prototypem povětrné Clynthie v jeho hmyzí alegorii? Olžino odmítání Čapka tehdy poprvé vede k mánii – chce ji za každou cenu získat.
V době seznámení se ve svých třiceti Čapek těší na podzim života naplněného prací, má pocit „odžitosti“. Svými půvaby jej drobná plavovláska záhy z této ukázněné linie vytrhuje. Brzy po jejich jediné společné dovolené v Krkonoších je třeba rychle řešit dramatickou situaci – Olga je v jiném stavu. Otcem mohl být Čapek, ale také jiný muž. Olga, kterou vyděsila vyhlídka stát se matkou, řeší sama záležitost interrupcí. Vetem se stává Čapkova zdravotní diagnóza. Olze mizí blízká vidina stát se paní Čapkovou. Vztah mezi oběma začíná přerůstat v jinou dimenzi, zmítá se mezi tělesnou žádostí a intelektuálním přátelstvím – sexuální kontakty přerušili po dohodě až v roce 1927.
Olga řeší své zklamání po svém, ale svůj „boj“ o Čapka nevzdává ani po dopisu špičky tehdejší české vědy, prof. Syllaby – ten mladou ženu otevřenû upozorňuje na to, že Čapek může být člověkem invalidním. Navenek řeší Karel dál svůj život jako starý mládenec, staví si s bratrem vilku, chrlí jedno dílo za druhým, utápí se ve vášni svých koníčků. A Olga? Téměř denně očekává jeho návštěvu ve svém bytě, potřebují se z mnoha důvodů. K diskusi o literatuře, o divadle. Až nekritická ctitelka jeho děl Čapka často chválí a pak, nejde o banální ženu, ale skutečnou osobnost, vnímavou intelektuálku.
Svoboda „celibátu“, kterou Čapek zvolil snad kvůli osobnímu pohodlí, je cestou k naprosté volnosti mladé emancipované ženy. Sám ale stále zůstává v povzdálí pro radu i pomoc, Olgu protěžuje v divadelních kruzích – po několika sezónách v Divadle na Vinohradech přichází jednání o angažmá v Národním divadle. Kromě přátel kolem ní krouží množství ctitelů. Sám Čapek se s nadsázkou označuje jako Karel VIII. v Olžině „sbírce“ Karlů – tohle jméno nosili její otec, dědeček, strýc, bratr, bratranec, Karel Čapek i porodník, MUDr. Karel Steinbach. Ten Olgu uviděl jako Kareninu a zamiloval se. Cítí u mladé ženy, která kromě denního stresu z trémy bojuje s projevy srdeční poruchy i hlasovými problémy, že by pomohla léčba celkovým zklidněním. O existenci Olžina vážného nápadníka se dozvídá spisovatel až díky nahodilé záměně dopisů. Dva ctitelé mladé ženy se seznamují až po neúspěšném pokusu Olgy o sebevraždu a po čase uzavírají nečekaně přátelství. Známý lékař, který Olze opakovaně nabízí sňatek, zůstává jako přítel s Olgou i Karlem – byl dokonce u Čapkova posledního vydechnutí.
Boj o srdcovou dámu
Olga míří vysoko, v osobním i profesním životě. Ale přes květiny, aplausy, menčí či větší skandály, role a úspěšně inscenovaná vlastní díla si uvědomuje stárnutí – dvojnásob pod tlakem úzkosti ze ztráty hlasu. Zdravotní stav (opakované operace hlasivek, křeče u srdce), složité flirty a milostné vztahy (na začátku třicátých let i s Janem Masarykem), ji často vedou do neřešitelných situací. Pro svůj nevázaný život se stává tučným soustem pro bulvár.
A Čapek, kterému není Olga v žádném ohledu lhostejná, cítí, že by měl srdcovou dámu ochránit. Komponuje vlastní život jako literární opus. Jeho bolesti zad i časté oční migrény se mírní, snad jej omrzel i letitý „celibát“... I když dávno rezignoval na rodinný život, rozhoduje se znovu získat fyzickou lásku milované ženy, je odhodlaný milovat, trpět i odpouštět. Rozhodne se dodat životu rozměr, který si zatím odpíral – i když manželství kdysi považoval za zastaralou a konvenční instituci (navíc vytrvalý Steinbach opakuje Olze nabídku k sňatku).
Podruhé od roku 1921 odjíždějí Olga i Karel spolu na cestu do Alp (v létě 1935), během které ji Čapek žádá o ruku. Šokovaná Olga okamžitě souhlasí. Rychlé tiché svatby koncem srpna se zúčastňují jen Scheinpflugovi, reakce svých sourozenců se Karel obává – raději jim sňatek stručně oznámí... Jsou šťastni, na všechno jsou přece dva! Prožili skutečně idylu? A s jakými sliby a nadějemi do manželství vcházeli? Tři roky společného soužití naplňuje podle dostupných svědectví znovunalezené štěstí. Zcela rozdílně o něm ovšem vypovídají „scheinpflugovští“ a „čapkovští“ rodinní příslušníci. Vše v životě dvou „singlů“ je náhle v pohybu.
Po sňatku se Olga stěhuje do zatím pro ni uzavřené vinohradské vily – deset let sem nikdy nevstoupila – s mnoha plánovanými změnami. Křečovitě až měšťácky lpí na všem, co jí v novém životě náhle náleží. Jak jim oběma vyhovovala intimní sféra a jak se na ní podepsaly důsledky Čapkovy vleklé nemoci? Nebo šlo o domluvené pokračování přátelství, které získalo jiný statut? Světově uznávaný autor s dvojí nominací na Nobelovu cenu se po delší odmlce vrací k divadelním hrám, práce mu zase nahrazuje vášeň.
A Olga? Přes původní rozhodnutí zůstat doma neodolá svodům velkých nabídek divadelních rolí. Čapek, který si ji přeje mít víc doma, prý rozmrzele prohlašuje: „Dám ti právě tolik jako který- koliv ředitel nebo ochotnický spolek, jen když ten večer věnuješ mně!“ S Olžinou péčí se Čapek stává sebevědomější, chodí vybraně oblečený, po cestě na sever se pokoušejí spolu psát, na jeho prosbu mu Olga přenechává svůj námět o dialogu mezi mrtvými a živými. Sama jako autorka dobře ví, že zůstává jen ve velkém stínu – i proto stále oddaluje vlastní psaní v domě na Strži, vybaveném dvěma psacími stoly. A Karel? Zcela ponořený do nového manželského „koníčku“ nechce nic slyšet o blízkých kontaktech své ženy s nadaným hercem Ladislavem Boháčem.
Konec
Tři léta jejich manželství rychle a dramaticky končí. Čapek po téměř půlročním chronickém nastuzení umírá. Olga si jen těžko zvyká na roli vdovy. Píše. Příběh o dvou silných individualitách vyšel v roce 1946, ovšem celoživotní rváčka s osudem v něm nepřekročila stín svůj ani dobového schématu. Vědomě couvla před otevřenější verzí zpovědi, která by nyní mohla ublížit především jí – raději kolorovala románový příběh a pečlivě vybírala jednotlivé motivy. Čekal ji přece další život! I proto píše jen to, na co chce vzpomenout...
Archiv, Krásná paní
