Čeština v malíčku, aneb škola hrou

Je tu advent, nejpoetičtější období v roce. To poetické stranou a soustřeďte se na něco méně poetického – na procvičování rozvíjejících větných členů, o nichž jste si přečetli v minulém čísle. Pouze připomenu, že řeč bude o předmětu, přívlastku, příslovečném určení a doplňku.

Předmět

– závisí na slovese (také na příd. jméně), ptáme se na něj pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu). V následujících příkladech jsou předměty podtrženy: dnes jsem přišla bez kamarádky. Bojím se přiznat pravdu. Dlouho na ni myslel. Občas uvařím koprovou omáčku. Poslali nám pozdrav z dovolené. Co ti vlastně chtěl? Snažím se správně dýchat.

Určete předměty: Mám chuť na sladké. Znám ho dlouho. Večer zapálíme svíčku. Koupím si asi nové kozačky. Otevři ústa! S chutí se napil piva. Potkal jsem oba. Nemluvme o ní. Své matce přinesl dárek.

(chuť, ho, svíčku, kozačky, ústa, piva, oba, o ní, matce, dárek)

Přívlastek

– rozvíjí podstatné jméno (někdy zájmeno), ptáme se otázkami, jaký? který? čí? kolik? V následujících příkladech jsou přívlastky podtrženy:

1. Nastalo sychravé počasí. Prošla temnou chodbou. Konečně rozkvetly bílé růže. Kyselina sírová je žíravina. Smetanka obecná je léčivka. Slunéčko sedmitečné usedlo na květ. Všimněte si, že přívlastek je vyjádřen příd. jménem a stojí zpravidla před podstatným jménem. Pouze v odborných názvech stojí za podstatným jménem.
2. Jeho chování se mi nelíbilo. Můj otec stále bydlí na Vysočině. Náš plán se nezdařil.

Všimněte si, že přívlastkem je zájmeno.

3. Do první třídy jsem nastoupila v Brně. Na stole ležely dvoje nůžky. Získal už čtyři trofeje.

Všimněte si, že přívlastkem je číslovka.

4. Dárek od sestry mě potěšil. Na zemi ležela moje spona do vlasů. Letos bude zima bez sněhu.

Všimněte si, že přívlastek je vyjádřen podstatným jménem.

Určete přívlastky: Polévka z hub, vrabec obecný, stříbrný náramek, vysoká škola, druhé místo, jasná záře, umění mlčet, nebezpečná zatáčka, řeka Vltava, tvůj dům, batoh z kůže, škola hrou, obraz bez rámu, srdce na dlani, černá káva, obuv do sněhu, hudební sluch, schody do zahrady, nádherný prsten.

(z hub, obecný, stříbrný, vysoká, druhé, jasná, mlčet – přívlastek vyjádřen infinitivem, nebezpečná, řeka, tvůj, z kůže, hrou, bez rámu, na dlani, černá, do sněhu, hudební, do zahrady, nádherný)

Učivo o přívlastku je podstatně širší, opominula jsem přívlastek shodný, neshodný, volný, těsný, postupně rozvíjející atd. To není mým cílem, k úplným znalostem slouží učebnice.

Příslovečné určení

– ptáme se nepádovými otázkami. Základní druhy PÚ jsou čtyři:

místa – PUM

času – PUČ

způsobu – PUZ

příčiny – PUPř

K nim se přiřazují některé zvláštní druhy samostatné nebo od základních druhů odvozené – míry, účelu, podmínky, přípustky, prostředku, zřetele atd.

1. PUM – ptáme se otázkami kde? kam? kudy? odkud?
2. PUČ – ptáme se otázkami kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak často?
3. PUZ – ptáme se otázkami jak? jakým způsobem?
4. PUPř – ptáme se otázkami proč? z jaké příčiny? z jakého důvodu?

Příklady na příslovečná určení jsou podtržené. Lesem je cesta delší (PUM). Bylo mi trapně (PUZ). Pracuje ve škole (PUM). Přišly pozdě (PUČ). Chovají se zodpovědně (PUZ). Kvůli nemoci přišel o práci (PUPř). Chvilku jsem o tom uvažovala (PUČ). Zůstaneme zde (PUM). Přišel jsem domů (PUM). Ulicí se ozýval nějaký hluk (PUM). Všechno jsem spočítal správně (PUZ). Základní příslovečná určení se určují vcelku snadno, ta ostatní – a jejich naprostá většina – jsou mnohem obtížnější.

Doplněk

– je jediný větný člen, který má dvojitou závislost, a to na podstatném jménu (v postavení podmětu nebo předmětu) a slovese. Je pro laiky obtížně rozpoznatelný, zůstaneme pouze u příkladů: Považoval ho za skutečného přítele. Doběhl do cíle poslední. Byl zvolen předsedou spolku. Naposled lyžoval jako student. Cítil se stále dítětem. Poznej sám sebe. Vrátil se naprosto vyčerpaný. Ukázala se skvělou atletkou.

Myslím, že jsme toho v Krásné probrali dost. Jen si to všechno zapamatovat. A čím je člověk starší, tím je to s pamětí horší. Tak to prostě je. Existuje však celá řada dobrých pomocníků – v české gramatice určitě. Mám na mysli nějakou populárně naučnou knihu. Vidíte, hned je tady tip na krásný vánoční dárek, který si sami vyberete, koupíte, hezky zabalíte a položíte pod vánoční stromek. S cedulkou: S láskou – pro sebe.

Archiv, časopis Krásná 2011