Obávaní poslové pravěku - Štíři (2. díl)

Nebezpečné druhy

Je zajímavé, že jedovatost různých druhů štírů souvisí s tím, v jakém prostředí žijí. Druhy obývající termitiště, ztrouchnivělé kmeny nebo hrabanku loví malé bezobratlé živočichy a na ty jim stačí poměrně silná klepeta. Jedový aparát i bodec mívají zakrnělé, protože je nepotřebují. Mohutná a silná klepeta mají i největší štíři jako například štír obrovský, nazývaný také veleštír královský. Tento obyvatel afrických pralesů dorůstá délky až 20 cm, a pokud se cítí ohrožen, snaží se krýt si hlavohruď a při pokusu o uchopení se brání štípáním klepety. Stisk klepet všech těchto velkých druhů dokáže usmrtit nejen bezobratlé živočichy, ale i mláďata drobných obratlovců nebo menší druhy ještěrů.

K opravdu nebezpečným druhům patří obyvatelé pouštních oblastí, nejznámějším je patrně štír tlustorepý, obývající rozsáhlé oblasti od severní Afriky až do Přední Indii. Jeho jed se co do účinnosti vyrovná jedu kober. Jed štírů může mít různé složení a podle toho také působí. Některé jedy způsobují poruchy v přenosu impulsů v buňkách nervové soustavy a nejčastějším důsledkem je ochrnutí svalstva dýchací soustavy, ostatní jedy způsobují rozklad krve a tkání. Štíří bodnutí doprovází zpravidla palčivá bolest, často i šok. Pokud se podaří včas vyhledat lékařskou pomoc, podaří se úmrtí předejít. Podle lékařských statistik umírá na bodnutí štíry 1,2–1,4 % postižených dospělých, ale u dětí je to 3,6–7,7 %. Nejvíce lidí po bodnutí štíry ovšem umírá v chudinských čtvrtích měst třetího světa, kde je lékařská pomoc prakticky nedostupná.

Chov štírů je přinejmenším nezodpovědný

Se stoupající oblibou teraristiky se stále častěji setkáváme s tím, že lidé chovají štíry v bytech. Většina z nich to činí pro své potěšení a touhu blíže poznat život těchto živočichů, najdou se ale i ti, kteří v tom vidí příležitost pochlubit se před svým okolím. Tito lidé pak neváhají pořídit si i velmi jedovaté druhy, které mohou být nebezpečné nejen jim, ale i jejich okolí. I když pravděpodobnost, že člověka v našich končinách bodne štír, je milionkrát menší, než že ho srazí na ulici automobil, je chov takových živočichů přinejmenším nezodpovědný.

Svatební rituál

Velmi čilí a pohybliví štíři nejsou zajímaví jen starobylým původem. Jsou pozoruhodní i z hlediska chování a dalších životních projevů. Ve znameních zvěrokruhu bývá štír považován i za symbol sexuality a vášnivosti, ale asi jen málokdo z těch, kteří tyto vlastnosti štírům přisoudili, věděl něco o jejich skutečném životû. Jejich rozmnožování se totiž vyznačuje zvláštním chováním, které se až překvapivě podobá zásnubním hrám vyšších obratlovců. Všechno začíná svatebním rituálem, kdy sameček obchází vyvolenou samičku a trhavými pohyby se snaží upoutat její pozornost. Samička, pokud má zájem, se postaví čelem k nápadníkovi. Po chvíli se oba uchopí klepítky a začne hra na přetahovanou. Sameček musí samičku totiž dostat na nějaký pevný podklad, aby mohl z pohlavního otvoru vypustit semenný váček. Pokud jej vypustí do písku nebo hrabanky, spermie se vsáknou. Jakmile se balíček spermií zakončený dlouhou stopkou ocitne na zemi, sameček směruje samičku tak, aby váček nasála do svého pohlavního otvoru. V okamžiku, kdy se to samičce podaří, jsou zásnuby u konce.

Partner jako chod jídelníčku

Někdy ovšem končí námluvy pro samce tragicky, podobně jako u kudlanek se samičky občas rozhodnou dát si již nepotřebného partnera jako chod jídelníčku. Samičky štírů jsou živorodé, to znamená, že se zárodky vyvíjejí v jejich těle. Slouží k tomu speciálně uzpůsobené vývody pohlavních cest, u některých druhů vzniká zvláštní orgán vyživující rostoucí zárodky, jakási obdoba placenty vyšších savců. Samice rodí postupně larvy, které se ihned stěhují na přední část zadečku matky, kde zůstávají až do prvního svlékání. Samice jim při svlékání dokonce pomáhají. Poté se malí štíři vydávají do okolí a během jednoho či dvou dnů matku definitivně opouštějí. V té době si ale musejí dávat velký pozor, protože kanibalismus není u štírů žádnou vzácností. Některé druhy jsou dlouhověké, uvádí se, že se mohou dožít až 20 let, což jen zvyšuje tajemnost těchto tvorů.

V každém případě patří štíři mezi pozoruhodné živočichy. Přestože jsou jedovatí, mají v přírodě své nezastupitelné místo. Všichni jsou draví a jejich hlavní potravou je hmyz, velmi často druhy, které lidem škodí. V říši bezobratlých patří mezi důležité, a v tropických ekosystémech tak hrají podstatnou úlohu při udržování přirozené rovnováhy. Proto bychom se na ně neměli dívat jako na nebezpečné nepřátele a naopak bychom měli udělat vše, aby tato starobylá skupina zůstala i nadále součástí života na této planetě.

Štíři se svým zbarvením dokáží velmi dobře přizpůsobit prostředí, v němž žijí, a často tak unikají pozornosti.

Archiv, Krásná paní