O střídmosti
Je to pár měsíců, co v hlavě nosím téma pro tuto stránku. Než jsem se k němu ale dostal, změnila se radikálně situace. Můj příspěvek se měl jmenovat Chlapi jsou psi a neměl být o ničem jiném než o věčně vyplazeném jazyku chlapů honících se za erotickými zážitky dnem i nocí.
Jelikož mi příroda určila hledat si parťáka ve skupině, kde se ženy nevyskytují, a pokud, tak jde zas jen o převlečené „trojnožce“, mám s pány, kterým nejde o nic jiného než o to, jak zdolat co nejrychleji vzdálenost mezi základním táborem a vrcholem co nejrychleji a bleskově se přesunout za dalším pahorkem, bohaté zkušenosti.
Cirka čtvrt století jsem nedokázal pochopit, proč se muži nedokážou postavit nadvládě svého penisu. Proč se žení či registrují, a přesto se dál honí za každou sukní či kalhotami. Proč v případě gay minority se svých bokovek nezříkají, netají si je, dokonce se před sebou trumfují a nezřídka se o ně dělí v tzv. „trojce“. Dnes už to vím, a proto svůj zamýšlený článek asi nikdy nenapíši.
Bloudil jsem labyrintem internetových seznamek i nočních klubů a ztrácel naději, že potkám někoho, kdo by ocenil mou představu o partnerství, do níž žádné zálety nepatří. Pomalu se smiřoval s tím, že ten pravý existuje jen v představách a že reálný život prostě takové řešení nenabízí. Pak mi ale Ivana Gottová, se kterou jsem dělal rozhovor do minulého čísla Krásné, prozradila, že existuje způsob, jak si štěstí přivolat pomocí vesmírné objednávky. Prostě si vysníte přesně to, co chcete, a pak jen žijete s vědomím, že zásilka už je na cestě a brzy dorazí. Inu, za zkoušku nic nedám, řekl jsem si a pomyslnou objednávku vyplnil. Jenže co když na skladě nebude zrovna to, co hledám? Nakonec, popravdě vlastně ani netuším, co přesně hledám. A tak jsem si stejně jako zájemci o studia, podal přihlášky hned dvě. Respektive jsem do objednávky vyplnil rozhraní od do. Muž, mezi dvaceti a pětačtyřiceti. Od 170 do 190 cm. Štíhlý nebo vypracovaný nebo chlapák atd. Pouze v kolonce duševní a psychické vlastnosti jsem žádné rozhraní nezadával. Tam bylo jasno. Lidsky chytrý, vzdělaný, zajímavý, zajímající se, ale hlavně věrný, upřímný a fér. Pár dní jsem si s představou, že věci mezi nebem a zemí fungují, hrál, než jsem ji pohřbil pod nánosy dennodenních starostí.
Důvěřuji znamením zvěrokruhu. Jak by také ne? Vždyť právě tento časopis mě k přiměl k tomu, abych je začal studovat více do hloubky. Čemu však nevěřím, jsou denní horoskopy. Čtu je jen pro pobavení. Jeden takový mě však před časem zaujal natolik, že jsem ho pojal coby svou pomyslnou mantru. Vystřihl jej a schoval. Stojí v něm: „Změn, které plánujete, se nemusíte obávat. Všechno se totiž vydaří podle plánu, váš život nabere docela jiný směr, který vás bude těšit.“
A stalo se. Jako z nebe blesk se objevil ten, o kterého jsem si do vesmíru napsal, a protože má Bůh smysl pro humor, seslal mi v jedné osobě kluka i muže zároveň. Když bylo oboustranně jasné, že i já odpovídám jeho představám o tom pravém, mohl jsem se konečně oddat pocitu naplnění až kýčovitě vtíravého a neodbytného vnitřního štěstí. Jenže právě v tutéž chvíli začaly mé oči jako pomatené bloudit po kolemjdoucích a můj penis se mnou rozehrál dialog.
No!(?) Dialog!(?) Ve skutečnosti jsem se zmohl jen na příkazy typu: „Nech toho! Nechci! Dej mi pokoj!“ Maximálně na otázku: „Proč mi to děláš?“, „Proč teď?“
Ze stárnoucího, depresemi zkroušeného adepta na neurotického alkoholika se přes noc stal sebevědomý, milovaný a milující sexuálně žijící muž. To mu dodalo opojné sebedůvěry a pocitu, že může vše, když se konečně daří. Což zákonitě nemohlo u jeho ješitného malého já zůstat bez povšimnutí.
Naštěstí za ta léta vím, jak je těžké poklad najít a jak jednoduché o něj přijít. A tak mě všechna ďábelská pokušení nechávají ledově chladným. Po milování mám pocit, že se procházím zámeckým parkem zalitým sluncem pod korunami rozkvetlých lip. Když chystám snídani a on si čistí zuby v koupelně, mám pocit, jako by už dnes večer měl být ten Štědrý. Zaplavujeme mě vánoční atmosféra, i když v době, když jsem tento text psal, byl teprve konec října. Tohle jsem nikdy se všemi těmi „turbo-vrchololezci“ necítil. Mé srdce si to pamatuje, a že na to můj penis zapomněl, je jen a jen jeho chyba.
Chlapi jsou zkrátka od přírody už takoví. Pocit vítězství v nich probouzí chuť po moci a ovládnutí celého světa. S jídlem roste chuť, dokud však sami nepřijdou na to, že ten, kdo se cpe k prasknutí, přestane po chvíli rozlišovat, jakou chuť vlastně které sousto má. Pouze střídmost dělá gourmeta. V jídle rozhodně. V lásce především.
Archiv, časopis Krásná 2010
