Lorenzův nejvýznamnější objekt – husa divoká

Zdá se, že stěhování není vrozené, ale že přitom mláďata napodobují své rodiče. Mladé husy, kterým neměl kdo ukázat cestu na jih, zůstávají věrné lidem, kteří je odchovali a místu, kde vyrostly.

Rodinný život husy divoké je v některých zásadních aspektech analogický s rodinným životem člověka. Na základě pozorování lze konstatovat bez jakéhokoli antropomorfismu, že uzavírání manželství probíhá u husy téměř stejně jako u člověka. Po náhlém vzplanutí mladého samce následuje intenzívní ucházení se o přízeň vyvolené mladé samice, čemuž se občas postaví do cesty zlý otec. Mladý samec se chová před svou vyvolenou stejně jako mladík na motorce nebo ve sportovním autě, vzlétne i k překonání té nejmenší vzdálenosti, kterou by každá nezamilovaná husa přešla po zemi, odlétá prudčeji než jindy a náhle usedá u své vyvolené.

Samec se začíná přibližovat k samici s charakteristickým akustickým zvukem. Samice zpočátku neodpovídá na „milostný pozdrav“ a zdá se, že se i trochu bojí. Po čase se však nejprve zdrženlivě, ale pak stále energičtěji připojuje k samcovu pronikavému ga-ga, což signalizuje, že zásnubní ceremoniál je úspěšně zakončen. Husy, které uzavírají manželství, jsou si obyčejně věrné až do smrti. Jejich spolužití mohou však narušit nepředvídané události.

Stává se například, že zasnoubená husa, anebo husa žijící v manželském svazku, se vášnivě zamiluje do jiné husy. Tato nevěra se vyskytuje obvykle tehdy, když jeden z partnerů ztratil svoji první velkou lásku a nynějšího partnera pokládá jen za „náhradu“. Husy se vyznačují přímo „lidskou“ schopností nést smutek. Toto tvrzení rozhodně není snahou o nepřípustné přenášení lidských vlastností na zvířata. V emocionální sféře je podobnost člověka a zvířete o mnoho větší, než se všeobecně předpokládá. Nepřekonatelný rozdíl ale existuje v rozumové činnosti: „Zvířata jsou o mnoho hloupější, než si myslíme, ale jejich pocity a afekty se odlišují od našich méně, než se nám zdá. Když srovnáme mozek člověka a zvířat, zjistíme, že funkce jednotlivých částí mozku jsou víceméně shodné. Podstatný anatomický rozdíl je ve velikosti hemisfér předního mozku.“

Ve společenstvích divokých hus rozličných druhů se často setkáváme s trojicemi, které tvoří dva houseři a jedna husa. Manželský trojúhelník tedy není možné pokládat za něco nenormálního anebo dokonce patologického. Bylo zjištěno, že husy islandské (Anser fabalis brychyrhynchus Baill.) často žijí v takovýchto trojicích, které se dokáží velmi dobře postarat o odchov mláďat, protože dva průbojní houseři i lépe ochrání rodinu než jeden.

Archiv, časopis Krásná 2002