Autor: Václav Cílek

Během několika krátkých a nejspíš povrchních dní jsem projel Amerikou od New Yorku až po výšiny Skalistých hor a bary v Boulderu, kde ještě pil Jack Kerouack a Allen Ginsberg. Velké země, jako jsou Indie, Rusko nebo USA, se nedají popsat, protože jsou příliš vnitřně i prostorově různorodé.

Ostatní na nich přitahovala také schopnost těšit se ze života. V jejich domech se žilo často příjemněji než vbohatších domech střední třídy, jídlo bylo zdravější a jejich hudba byla neporovnatelně lepší.

Často mi připadá, že nerozumím tomuto rychle se proměňujícímu světu, že nevím, kam se žene a za jakou cenu. Odehrává-li se česká historie posledního tisíciletí na jakémsi mostě neustálých váhání a návratů mezi řeckým východem a latinským západem, pak v roce 1990 jsme opět vykročili směrem na západ, ba co víc – až přes oceán do Ameriky.

Země sama nakonec sděluje nejvíc tomu, kdo se neptá moc hlasitě. Ta nejlepší tajemství se nám jen připomínají, ale neukazují. Tehdy pod Silbury jsem začal (sám pro sebe) skládat Poutníkova pravidla. Dokončil jsem je o dva roky později v Labských pískovcích a zapomněl.