Zoologie v říši bájí a legend - Fysiologum, oblíbená kniha středověku
Žádný jiný tvor na této planetě není obdařen takovým darem fantazie a představivosti jako člověk. Realitu kolem sebe nejen citlivě vnímá, ale dokáže ji i dál rozvíjet a přetvářet. Vznikají tak fenomény, které existují jen v představách a mysli člověka, jsou výplodem lidského ducha. Typickým příkladem jsou bájná zvířata, která nikdo nikdy neviděl, a přesto se stala součástí mýtů a legend různých civilizací a posléze kulturním dědictvím celého lidstva.
Člověk byl od svého vzniku obklopen množstvím živých tvorů, kteří denně vstupovali do jeho života. Lidé si všímali toho, jak zvířata žijí, snažili se proniknout do tajů jejich života a přitom v nich viděli často symbolické ztělesnění svých mnoha vlastností. Svérázná záliba lidského rodu prožívat se vzrušením strach a děs, o čemž svědčí dodnes obliba hororů, ještě více podněcovala již tak bujnou fantazii.
Celé generace filozofů a spisovatelů od Hérodota, Plinia staršího přes Marka Pola až po E. A. Poea, G. Flauberta, C. S. Lewise či F. Kafku si na základě vyprávění cestovatelů a mořeplavců i vlastních představ vysnily ty nejroztodivnější tvory. Pozadu nezůstala ani fantazie malířů, vzpomeňme jen na Goyovy démony, napůl lidi, napůl zvířata, jako byli kentauři nebo minotauři, na okřídlené koně- pegasy, sfingy, sirény, jednorožce či i v našich pohádkách oblíbené draky. Všichni ti tvorové se stali součástí lidské kultury.
Oblíbená kniha středověku – Fysiologus
V roce 1910 Bohuslav Bauše v Pohledech do říše živočišné s podtitulem Výklady o životě v moři i na souši, nynějším a zašlém napsal: Po celý středověk lidé rádi čítali zvláštní jednu knihu zvanou Fysiologus, asi tolik jako Znalec přírody, která sepsána byla ve 2. století po Kristu od neznámého spisovatele. V této knize na základě pohanských pověstí vypravuje se o vybájených neb skutečných tvorech a přičítají se jim různé báječné vlastnosti. Po bibli byla to snad v křesťanském světě nejrozšířenější kniha, která nechyběla v žádné klášterní knihovně. Odpovídajíc dětinskému názoru středověku činila nadmyslné věty víry smyslně pochopitelnými obrazy ve zvířectvu. Mnohé obrazy odtud vzaté jsou nám dosud v řeči běžné: pták ohnižil Fenix, jenž z popele vždy krásnější opět vyletěl, slze krokodýlovy, jimiž označujeme slzy pokrytecké, pelikán, jenž krví svou napájí mláďata coby obraz Krista, jednorožec, jenž uléhá do klína Panny Marie. Všechny tyto obrazy mají původ ve Fysiologu, jenž vydáván byl v nesčíslných vydáních až do 14. a 15. století.
Později, roce 1555, zmíněnou knihu nahradil švýcarský lékař Konrad Gesner, když vydal své životní dílo Historia animalium, soupis všech dosud známých druhů zvířat s bohatou obrázkovou výzdobou. Gesnerova zoologie se na dlouhá staletí stala základní zoologickou příručkou. Na svou dobu to bylo dílo skutečně ojedinělé, přestože se v něm stále ještě vyskytovala zvířata, která autor nikdy neviděl a ani vidět nemohl, jako například legendární jednorožec.
Archiv, časopis Krásná 2007
