Vladimír Socha: Zajímá mě objevování cizích světů

Proč zrovna dinosauři?

O dinosaury a o pravěk se zajímám již velmi dlouho, asi od tří nebo čtyř let. Zaujal mě tehdy film Cesta do pravěku a obrazy dinosaurů od Zdeňka Buriana, které jsou dnes soustředěny mj. v galerii v Zoologické zahradě ve Dvoře Králové. Zatímco jiní kluci si v mateřské školce kreslili autíčka a vojáčky, já jsem maloval dinosaury. Postupně jsem měl o tuto problematiku stále hlubší zájem, četl jsem knížky o paleontologii a později jsem se tento obor snažil popularizovat, o dinosaurech přednáším i pro laickou veřejnost.

Co vás na nich upoutalo?

Dinosauři jsou velmi zajímaví tvorové. Jeden paleontolog to shrnul tak, že je na nich fascinující to, jak byli hrozní, velcí a že už dávno vymřeli, takže se jich dnes nemusíme bát. Vypadají sice jako draci z pohádek, ale jsou reální, z masa a kostí – zvířata, která kdysi opravdu existovala. Je to úžasné, když si člověk představí velikost těch největších, kteří měli trup jako náklaďák, a hlava největších masožravců měřila i přes dva metry. Podněcuje to představivost. Dnes navíc žijeme ve zlaté éře paleontologie, kdy nové objevy přicházejí každým týdnem, člověk je téměř nestačí ani sledovat. Je to takové objevování cizích světů podobné třeba objevování nových planet v kosmu. Rozdíl je v tom, že je to přímo na Zemi, ale časově vzdálené. 

Jaká je nejnovější teorie vymření dinosaurů?

Existuje dokonce několik teorií. Nedávno někdo přišel s tím, že se klima natolik oteplilo produkcí metanu, že to zničilo ekosystémy obývané dinosaury nebo že savci vyjedli téměř všechna jejich vajíčka. Některé potrhlé teorie dokonce tvrdí, že vymřeli v důsledku nechuti k rozmnožování a vůbec nechuti k dalšímu životu. Za nejpravděpodobnější ale stále platí teorie, že na zemi před 65 miliony let dopadl obrovský meteorit, a to do oblasti dnešního Yukatanského poloostrova. Teď ale bylo zjištěno mnoho nových informací. Zmíněný meteorit totiž asi nebyl jediný. Například další dopadl do oblasti Ukrajiny, jiný možná do severního ledového oceánu, a dokonce snad i do Indického oceánu. Dnes je ještě větší role v případě zániku dinosaurů přikládána mohutné sopečné činnosti v oblasti dnešní Indie, kdy po mnoho měsíců nebylo vidět slunce, přestala fungovat fotosyntéza a býložravcům chyběla potrava a vymírali. Pak začali vymírat i velcí masožravci. Přesné mechanismy nejsou ale úplně známy. Dinosauři žili již předtím po dobu 160 až 170 milionů let, hodně toho už zažili a vždycky se změněným podmínkám přizpůsobili. Nikdy předtím nebyli výrazně zasaženi, takže je pořád záhadou, proč před těmi 65 miliony let to už nešlo dál. Většina paleontologů však předpokládá, že vymírali postupně a pak přišla ta poslední rána.

Dá se jejich osud teoreticky paralelně srovnat i s jinými druhy?

Existence každého živočišného druhu se odhaduje asi na dva až pět milionů let. V současnosti se vědci dohadují o tom, jestli pokud stárne jednotlivec, může stárnout i celý druh. Člověk (biologický rod Homo) je tady asi 2,5 milionu let, takže jsme asi v té půlce, možná už lehce za polovinou. Je otázka, jestli se dá očekávat nějaká postupná degradace a i člověk třeba za pár stovek tisíc či za pár milionů let vyhyne. Víceméně se shodují na tom, že asi ano, že ani člověk tu nebude věčně. Je to ale čistě hypotetická věc. Když neumíme předpovědět počasí nebo politickou situaci na týden dopředu, tak předpovědět něco pět milionů let dopředu je v podstatě nereálné.

Zajímají se lidé o problematiku dinosaurů?

Hlavně ze strany dětí zájem je, ale v určitém věku je to většinou přejde. Nejvíce jsou tímto tématem fascinovány ve věku kolem deseti let. Je to ale spíš záležitost chlapců, holčičky to obvykle příliš neohromí.

Vaše žena vám musí ponechávat hodně prostoru na vaše zájmy.

Sedneme si hlavně v tom, že se v ničem neomezujeme. Já se zajímám o paleontologii a manželka zase píše básně. Třeba nedávno jsme byli v Jihlavě na vyhodnocení soutěže Česká báseň roku 2012, kterou vyhrála. Takže já jedu s ní a ona zase jde na nějakou výstavu nebo na moji přednášku. Rodina mě podporuje a to je dobře. Na druhou stranu se také člověk setká s určitou závistí. Například někteří známí, kteří se také zajímají o pravěk, hned poté, co mi vyšla první knížka, na ní hledali chyby a pomlouvali. To mě samozřejmě mrzí. 

Informace o pravěku jste si vyhledával sám?

Sám. Začal jsem na populárně naučných knížkách, po roce 2000 pak i na internetu. Nezbytný předpoklad k tomu je však umět dobře anglicky. S tím nemám problém, překládám i knížky z angličtiny. Postupně jsem se do toho za ty roky dostal. Dnes však nejde jen o zkoumání kostí, jde i o počítačové tomografy, laboratoř – chemickou, fyzikální… o srovnávací anatomii současných a vymřelých živočichů a další zkoumání. Tohle všechno jedinec sám již neobsáhne. I v tomto oboru proto existuje specializace. Dnes se vědci nezabývají celkově všemi dinosaury, ale soustřeďují se třeba jen na úzkou čeleď, která má například tři čtyři druhy, a těm se věnují řadu let. Je vidět, že se paleontologie hodně profesionalizovala. Ještě před sto lety se pouze očišťovaly a preparovaly kosti, dnes se již provádí například i kompletní analýza a celkový obraz té doby.

Kteří dinosauři jsou pro vás nejzajímavější?

Velmi zajímaví jsou opeření teropodní dinosauři, gigantičtí sauropodní dinosauři nebo třeba „obrnění“ ptakopánví dinosauři ze skupiny Thyreophora. Samozřejmě by i u mě stál v jakési pomyslné tabulce popularity hodně vysoko vůbec nejznámější dinosaurus – Tyrannosaurus rex.

Účastníte se výzkumu?

V rámci možností. V červenci roku 2009 jsem se zúčastnil unikátní nezávislé české výpravy za dinosauřími fosíliemi na jednu z nejbohatších svrchnokřídových lokalit světa v souvrství Hell Creek v americkém státě Montana. Byl jsem tam jako dobrovolník na vykopávkách. Vedl je jeden ze slavných paleontologů Jack Horner, který působil také jako poradce při natáčení filmu Jurský park. Pro mě to znamenalo splněný dětský sen, setkat se s takovou paleontologickou celebritou. Tam se ostatně vykopávaly kosti právě i zmíněných tyranosaurů, my jsme narazili možná na jeden jeho prstní článek, uchovaný z doby těsně před vyhynutím dinosaurů. Bylo to fantastické, spali jsme pod stanem, žili jsme v polních podmínkách, ale byl to zážitek na celý život. Člověk o tom četl v knížkách a teď byl u vykopávek sám.

Kdy se vlastně zrodil nápad, že budete psát o dinosaurech knížky?

Nápad napsat knížku se zrodil poprvé vlastně už na základní škole, ale realizován byl v roce 2008. Dohodli jsme se s nakladatelstvím Triton, líbila se jim myšlenka vydat o dinosaurech českou knihu. U nás pár knížek o této tematice už dříve vyšlo, hlavně skvělý titul Jaroslava Mareše Záhada dinosaurů, jinak to jsou obvykle různě kvalitní publikace převzaté z cizího jazyka.

Zatím jste vydal pět knížek. Chystáte další?

Knížkami, které jsem vydal, se nevelký český trh už poměrně nasytil. Nicméně se otevírají další možnosti. Ve spolupráci s nakladatelstvím Triton připravujeme knížku Pravěk v Čechách a do této edice zapadají i dinosauři. Je to psáno formou příběhu, téměř pohádkového. Začal jsem také psát jistý sci-fi příběh s dinosauří tematikou, který ale bude publikován snad až někdy později.

Nezkoušejí na vás žáci, abyste jim místo přírodopisu vyprávěl o brontosaurech?

Někdy ano, samozřejmě že se tomuto tématu většinou věnuji podrobněji. V sedmé třídě je to i v rámci osnov. Kromě toho vedu třetím rokem také paleontologický kroužek, kde se děti například učí pracovat se zkamenělinami. Občas za městem nějakou křídovou zkamenělinu objevíme a ony jsou fascinované tím, že tyto fosilní otisky organismů představují kdysi živé tvory. S většími dětmi se pak chodíme podívat i přímo do paleontologických laboratoří.

Co je takový váš ještě nesplněný sen?

Podobně jako jsem byl v Montaně, bych se chtěl jednou podívat do Číny nebo do Jižní Ameriky, případně v Evropě do Portugalska nebo Španělska. A mým velkým snem je, ačkoli vím, že se to neuskuteční, mít třeba svůj vlastní dinopark, kde bych si sám přednášel, popularizoval vědu, organizoval akce apod. Vytvořil bych rád například jakési celorepublikové vzdělávací centrum v této oblasti. Zajímavé by bylo mít i vlastní paleontologické muzeum s cennými sbírkami fosílií.

Archiv, časopis Krásná 2012