Za posmrtnou slávou Číny

Čína je dnes v centru zájmu díky svému hospodářskému rozmachu, globálním ambicím politickým i ekonomickým, ale také vzhledem k neuvěřitelně pestrému potenciálu pro turistiku. V poslední době se rozmohlo i domácí cestování a skupiny Číňanů doslova zaplavují všechna atraktivní místa. Vylézají z autobusů jako mravenci, členové organizovaných skupin mají vždy stejnou bundu, čepici i tašku. Jejich průvodkyně brebentí jako papoušek do tlampače a snaží se překřičet nedalekou kolegyni. Skupina naslouchá, rychle se vyfotografuje s pozadím pagody a zase spěchá dál. Nějaký hlubší zájem o památky tu ale nenajdete. Při projížďce lodí noční Šanghají se dokonce babky posadí zády k hlavnímu výhledu a raději si povídají.

Výlety často platí jako dárek zaměstnavatel, ti bohatí kupují hotové cestovní balíčky, aby se o nic nemuseli starat. K těm patří luxusní hotely, průvodce, jenž je vyzvedne z domu, vyřídí za ně odbavení na letišti a při přestupu na jinou leteckou linku je doprovodí od příletů k odletům. Evropskému duchu je to dost vzdálené, takové cestování připomíná spíše mateřskou školku.

Větší svobodu si užije individuální cestovatel, bez znalosti čínštiny je to ale obtížné. Anglicky často nehovoří ani pracovníci v cestovkách a hotelech. Také je třeba si připravit dostatečnou peněžní zásobu a pevné nervy – servis je v komunistické Číně stále socialistický. Pánem mnohdy není klient, ale řidič. Především pokud je vysokým hodnostářem strany. Ten pak často rozhoduje o pauzách na jídlo a pramálo ho zajímá, že cizinci nepřijeli trávit hodiny v restauraci, nýbrž u památek. Za samozřejmost se považuje, že turisté na oběd či večeři řidiče a průvodce pozvou a vše zaplatí. Opak je považován za velkou neslušnost. Ostatně typické čínské stolování probíhá vždy hromadně. Uprostřed stolu se otáčí kulatá točna, na niž se umísťují misky s různými pokrmy. Tou první je horká voda s citronem na umytí dřevěných hůlek, které Číňané používají místo příboru. Za ní pak následují talířky s vařeným vepřovým, brokolicí a jinou zeleninou, bambusové výhonky, houby, rýže a pro Xian typické knedlíčky. Ty se liší tvarem a barvou a připomínají nadýchané váčky skrývající ve svých útrobách maso či zeleninu.

Archiv, časopis Krásná 2011, Fotografie: Pixabay