Julia Child: žena, která naučila vařit Ameriku (2. díl)

Ohromena francouzskou kuchyní i vším kolem sebe pocítila Julia touhu proniknout do kulinářského umu. Začala se shánět po francouzské kuchařce v angličtině, ale tehdy nic takového neexistovalo ani ve Státech, ani ve Francii. Začala si tedy pořizovat kuchařské knihy v originále, ale i když začala studovat francouzštinu, moc platné ji zprvu nebyly. První jídlo, které Paulovi uvařila, byl telecí mozeček na víně. Moc se nepovedl.

Když Julia zdědila peníze po své zesnulé matce, rozhodla se přihlásit do kurzu. A protože byla věrná svým zásadám, vybrala si ten nejvyhlášenější, jaký v celé Paříži existoval – školu Le Cordon Bleu. A tak začalo její, zpočátku ne moc úspěšné, studium. Ráno do školy – krájet cibuli. Potom domů, připravit oběd manželovi a hned zase zpátky do školy. O tom období Julia prohlásila: „V první řadě jsem chtěla umět dost ověřených receptů, abych mohla vést vlastní kurz.“

Podařilo se jí to ve chvíli, kdy potkala dvě francouzské kuchařky, Simone Beck a Louisette Bertholle. Založily Školu tří gurmánek, kde vedly i kurzy v angličtině pro pařížské Američanky, které byly přes svůj původ natolik odvážné, že chtěly připravit svým manželům i něco jiného než pudink z prášku. Tehdy Julii prozradily její kolegyně ještě jeden plán, a to vydat francouzskou kuchařku v angličtině, a požádaly ji, aby jim coby rodilá Američanka kontrolovala sloh a pravopis. Jenže Julia se místo editorské práce rozhodla každý recept vlastnoručně vyzkoušet a záhy zjistila, že podle této knihy by si americká hospodyňka nedokázala ani namazat chleba. Tehdy svým přítelkyním oznámila, že se musí začít od začátku. Znovu se zamyslet nad recepty, upravit váhu, míry a také ingredience. A také že se všechny recepty musí vlastnoručně otestovat.

Výsledkem se stalo 800 stran delikates, jež všem třem ženám zabraly šest let. Poté, co se jiným vydavatelům nechtělo pustit se do tak obsáhlé kuchařky, skončil rukopis v nakladatelství Knopf a kniha vyšla roku 1961 pod názvem Umění francouzské kuchyně.

Od kuchařky do televize

Kniha měla obrovský úspěch a Julii zavolali z televize, jestli by před televizními kamerami neřekla o své kuchařce pár vět. Julia ale tehdy podle svých vlastních slov nevěděla, o čem má mluvit, a proto raději před užaslým kameramanem a celým televizním štábem uvařila vaječnou omeletu. Výsledek měl takový ohlas, že se zrodil první televizní pořad o vaření, který se vysílal deset let.

Julia Child – vzor všech kuchařek

Nelze pominout, že i doba byla pro Julii Child příznivá a tehdejší situace ve Spojených státech její popularitě napomohla. Začínala šedesátá léta, éra J. F. Kennedyho, a spousta manželek zůstávala po sňatku v domácnosti. Julia se tak stala jejich novou přítelkyní a nejmilejší pomocnicí. Jen do konce šedesátých let se prodalo přes 600 000 výtisků její kuchařky. V letošním roce došlo k padesátému dotisku. Za peníze z proslulé kuchařské knihy si Childovi pořídili domek ve své milované Francii.

Z Julie se stala zbožňovaná, uctívaná i často parodovaná „matka národa“. Když Paul odešel ze státních služeb, věnoval veškerý svůj čas podpoře své milované ženy. Pomohl jí vydat další knihy a také stál za zrodem několika dalších televizních pořadů. Zemřel v roce 1994 v úctyhodných 92 letech. Julia ho přežila přesně o deset let, zemřela jen dva dny před svými dvaadevadesátými narozeninami. Její proslavenou kuchyni včetně jejích osmi set nožů je dnes možné navštívit v muzeu The Smithsonian ve Washingtonu.

V loňském roce se Julia stala předlohou pro jednu z hlavních postav filmu Julia a Julie. Ve filmu se prolíná osud Julie Child s osudem Julie Powell, státní zaměstnankyně, která se rozhodne překonat životní krizi tím, že během jednoho roku vyzkouší všechny recepty z Juliiny kuchařky. Film vychází ze dvou skutečných příběhů a postavu Julie Child ztvárnila Meryl Streep.

Juliina kuchařka patří i dnes mezi nejoceňovanější knihy svého druhu a její autorka se navždy zapsala do srdcí statisíců lidí. Divačky Julii milovaly nejen pro kuchařský um, ale i pro její lidskost. Při vaření se často řízla, při obracení palačinky na pánvi ji upustila, cukr rozsypala všude kolem sebe. A nedělala z toho vědu. Dávala najevo, že pokud se něco nepovede, tak to nevadí. Když jí upadlo celé kuře na podlahu, jen ho opláchla a pravila: „Pamatujte, že jste v kuchyni sami, nikdo vás tam neuvidí a vaši hosté to nikdy nepoznají.“ Vařila přirozeně, bez předsudků, zato s obrovským zápalem.

Archiv, časopis Krásná 2010, Fotografie: Julia Child (Lynn Gilbert - Wikipedia), Kuchyně (RadioFan - Wikipedia)