Piero Fornasetti: Nevěřím v éru čehokoliv
Italský malíř, sochař, architekt, rytec knih, designér, jeden z nejoriginálnějších umělců dvacátého století, tvůrce více než jedenácti tisíc uměleckých předmětů, z nichž většina se v malých sériích vyrábí pod dohledem jeho syna Barnabyho dodnes. Co ho přimělo k tomu, aby vytvořil více než pět set podob dnes již kultovní ženské tváře a kdo byla ta žena?
Jeho výrobky nepřestávají lidi fascinovat. Ať už se jedná o impozantní dřevěnou komodu s osmi vrstvami laku, nebo o ladnou porcelánovou dózu, všechno jsou umělecké kousky v pravém slova smyslu. Veškeré objekty jsou výsledkem pečlivé minimalistické ruční výroby a slavné dekory jsou na ně ručně tištěny a kolorovány. Každý kousek nábytku je podepsán a ty vzácnější jsou i očíslované a skrývají v sobě datum výroby.
Fornasetti se narodil ve znamení Štíra roku 1913 v Miláně, kde strávil většinu svého života. V roce 1930 nastoupil na akademii umění, avšak po dvou letech ho vyloučili pro nekázeň a nepoddajnou povahu. Později k tomu dodal, že ho odmítali učit to, co se učit chtěl, a nedovolovali mu kreslit život a nahé tělo. „Já se malířem narodil a malovat jsem začal v deseti letech. Nikdo z učitelů, se kterými jsem se tehdy setkal, mě nemohl učit a specializované kurzy tehdy neexistovaly. Umění i architektura měly tehdy specifický trend a všechno mimo jeho rámec se považovalo za nepřijatelné. Učil jsem se tedy sám z knih – litografii, leptání i rytinu.“
Během druhé světové války byl nucen opustit Itálii a prchnout do Švýcarska, kde strávil tři roky. Fornasetti vytvořil více než 500 variací tváře operní zpěvačky Liny Cavalieri. Její tvář poprvé zahlédl v časopise a přímo magicky jej přitahovala. „Co mě inspirovalo k tomu, že jsem tvář této ženy namaloval na většinu svých prací? Ani sám nevím. Zkrátka jsem ji začal malovat a už jsem s tím nikdy nepřestal.“ Ať už se jedná o celou její tvář, nebo pouze oči, rty, objevuje se motiv na nástěnných talířích, kobercích i nábytku.
Mezi jeho oblíbené barevné kombinace patřila zejména bílá a černá a kromě slavné zpěvaččiny tváře rád používal motivy času, slunce a měsíce. Inspirací mu byla řecká a římská architektura, jejíž prvky se objevují jak na jeho motivech, tak i ve tvarech Fornasettiho nábytku a doplňků. Dnes jeho dekory můžeme nalézt například na povlečení, lampách, tapetách, ale i na šatech, šátcích a kravatách. Po jeho smrti v roce 1988 se jeho syn Barnaby rozhodl navrhovat dál v otcově stylu pod jeho jménem a dohlížet na pokračování výroby limitovaných sérií objektů navržených otcem. V dílnách se i nadále ctí postup práce, jaký zavedl sám Fornasetti, jenž trval na precizním řemeslu a měl cit i pro ten nejmenší detail. I dnes zde vyškolení řemeslníci nanášejí veškerou barvu ručně a používají k tomu originální papírové šablony. Celý tento proces pomáhá zachovat dědictví člověka, jenž viděl svět černobíle, a přesto s humorem, dědictví opravdového umělce.
Fornasettiho extraordinární rodinný dům nejlépe vypovídá o umělcově kreativitě. Nachází se v Città Studi, oblasti Milána, a byl postaven Pierovými rodiči v devatenáctém století. Funguje jako labyrint pokojů a tajemných zákoutí. Fornasettiho nepřetržitá píle a práce znamenaly, že během několika let sám pokreslil téměř každý koutek celého domu, takže se všude rozprostírá kouzelná atmosféra. Na svém domě si zkoušel testovat nové barvy i motivy, výjimečné designy i originální nábytek. Tento dům nadále patří Fornasettiho rodině a je žijícím archivem jeho celoživotní práce.
Archiv, časopis Krásná, 2011
