Vivian Leigh

Když je v Kalkatě příšerné horko, je v Dárdžilingu docela hezky, větřík pofukuje, mladá žena si prohlíží panorama hor. Himálaj je krásný a mladá žena na něj hledí často, záměrně a úporně. Čeká dítě a chce, aby bylo krásné. Do začátku první světové války zbývá jediný rok. Holčička se narodí 5. listopadu pod znamením Štíra a dostane jméno Vivian. Bude jako Himálaj: úchvatná na pohled, zdaleka viditelná, složitá, nezapomenutelná. Nebezpečná sobě i jiným. Přitahující k sobě vynikající muže.

Do svých šesti let vyrůstala obklopena indickým služebnictvem jako malá princeznička, po válce ji matka odvezla do Anglie a dala na vychování do kláštera. Změna byla příliš prudká: vyděšené dítě nalezlo útěchu v přátelství se zaběhlým kocourkem. Taky tu nalezla kamarádku: Maureen O’Sullivan – budoucí americká filmová hvězda byla jen o dva roky starší a také měla fantazii. Holčičky snily o divadle, žily divadlem. Když bylo Vivian devatenáct, byl jejím oblíbeným hercem Leslie Howard.

Provdala se za mladého právníka, který se mu podobal. V roce 1933 se jim narodila dcerka Suzanne, což bylo sice hezké, ale její touhu po divadle to neuhasilo. V roce 1935 stála po prvé před kamerou, v roce 1937 se stala partnerkou Laurence Oliviera – nejprve ve filmu Anglie v ohni – pak i v životě. Rozvedla se s Herberkem Leighem a odjela do USA, kde Olivier natáčel Bouřlivé výšiny. Shodou okolností (nebo dobře inscenovanou náhodou) se seznámila s bratry Selznickovými, když natáčeli požár Atlanty do filmu Sever proti Jihu. O tom, kdo bude hrát Scarlett O’Har, ještě nebylo rozhodnuto, Vivian byla pozvána na zkoušku… Ačkoliv si mnozí nepřáli, aby americkou hrdinku hrála Angličanka, a Vivian sama nijak dobře nevycházela s Clarkem Gablem, úspěch filmu překonal všechna očekávání a snesla se na něj smršť Oscarů, jednoho získala i Vivian za nejlepší herecký výkon.

Vyhlídky byly oslnivé. Vivian se provdala za Oliviera, v roce 1941 se objevili bok po boku ve filmu The Hamilton Woman. Dvacet let spolu hráli ve filmu i na jevišti, procházka růžovou zahradou však jejich život nebyl. Vivian měla dva potraty, zmítaly jí prudké výkyvy nálad – trpěla maniodepresivní psychózou, opakovaně absolvovala šokovou terapii – stále však vystupovala na jevišti a zanechávala nesmazatelný dojem. Olivier o ni pečoval s vynaložením veškeré vynalézavosti, byť dala přednost Peteru Finchovi. Doprovázel ji do Hollywoodu v roce 1950, aby na ni dohlédl při natáčení filmu Tramvaj do stanice Touha. Role Blanche DuBois jí vynesla druhého Oscara.

Epizody z jejich bouřlivého manželství se samy staly v roce 1963 námětem filmu The V.I.P. Laurence Olivier, nyní sir Lawrence, se v roce 1960 oženil znovu, vzal si herečku Joan Plowright. Když Vivian v roce 1961 teskně zazářila ve filmu Římské jaro paní Stoneové, nebyla už lady Olivier. Naposled hrála v roce 1965 ve filmu Loď bláznů, dva roky nato zemřela na tuberkulózu, bylo jí padesát tři let. A v roce 1990 vyšla její tvář na dvacetipěticentové poštovní známce.

Archiv, časopis Krásná 2007