Štěstí

Co je štěstí? Muška jenom zlatá! Ne, teď vážně. Co to vlastně je? Pojďme se nad tím chvíli zamyslet; mnohdy totiž říkáme věci, aniž si uvědomujeme jejich význam. Třeba: To je šťastný člověk! nebo Ta měla ale štěstí!. Kněžna v Babičce Boženy Němcové říká o babičce: Šťastná to žena!. Proč? Jak to vlastně je? Babička Boženy Němcové neměla určitě na růžích ustláno. Přišla o dítě, válka jí vzala muže; tak jaképak štěstí? Myslela tím paní kněžna, že je vyrovnaná? Možná. Ale vyrovnaná neznamená přece šťastná! Tak jak to vlastně je.

Ano, umíme si poradit s tím slovíčkem v konkrétním případě: Ten měl ale štěstí! (že se třeba nezabil v autě) nebo: To je neštěstí! (že někomu umřel někdo blízký). No jo, ale: Mám já šťastný život? Nevím. Asi je to v tom, jak to štěstí, případně neštěstí prožíváme. Nebo jinak. Co si pod krásným slovem štěstí představujeme. Určitě každý něco jiného. Bezdomovec považuje za štěstí, když najde střechu nad hlavou. Milionář asi bude mluvit o neštěstí, když přijde o své miliony. Je opravdu těžké to specifikovat. Pokuste se o to někdy sami. Proč jste vlastně šťastní nebo - naopak – nešťastní. Ale hlavně: když to krásné slovo vyslovíme, zastavme se na chvíli a zkoumejme proč.

Nic na tomto světě není zadarmo – ani štěstí. Sama nevím, abych pravdu řekla, co s tím. Jsem šťastná? Asi ano. Ale, upřímně řečeno, moc jsem se o to nezasloužila. Snad proto, že nemám bůhvíjaké požadavky od života. Jsem šťastná, že jsem zdravá, že mám zdravé děti, že mám střechu nad hlavou a ještě něco navíc. Víc toho ke štěstí nepotřebuju. Nejsem nešťastná z toho, že nemám miliony. A tak si někdy trošku srovnejte hodnoty a uvidíte, že i vy můžete být doopravdy šťastní z úplně obyčejných lidských věcí.

Archiv, časopis Krásná 2007