Mahulena Bočanová: Slovo romantik vymysleli podle mě (1. díl)

Krásná paní ve znamení Ryb vychází tentokrát v den úplňku (21. února). Působí na vás Měsíc a jeho cykly?

Když je na nebi úplněk, tak se mi hůř spí nebo mám divoké sny, ale to myslím má úplně každý. Když jsem byla malá, tak jsem prý bývala náměsíčná. Nepamatuji si to, ale máma mě často v noci chytávala na zahradě. Také si už léta říkám, že zkusím ten den nejíst, prý se zhubne za noc až pět kilogramů.

Jak si vlastně udržujete postavu?

Figuru si udržuji tancem, tréninky s Jardou Kunešem, se kterým jsem tančila ve Stardance. Ještě pořád tancujeme na plesech a dalších akcích, kde nás a naše tance chtějí, takže to mi dává zabrat dost. Také chodím běhat a trochu se protáhnout do posilovny, nejvíc se vždy těším na bazén a saunu. Vliv na váhu mají i nervy s blížící se premiérou a také obavy, že se jednoho dne nevejdu do těch svých pidi tanečních šatů. Je to jedno s druhým. Prostě jsem furt hubená.

To musel být asi nápor protančit najednou tolik hodin

Tančila jsem vždycky moc ráda a domnívala jsem se, že i dobře, ale co jsem přišla do kontaktu s opravdovými profíky, tak jsem rychle prozřela. Jarda sice tvrdí, že mám pohybový talent, ale naučit se dobře tančit, k tomu jen talent nestačí, to jsou roky a roky dřiny, kterou si člověk, který to nezkusil, nedovede představit. Po tom půlroce, co jsme denně dřeli osm hodin, jsem se dostala do takové formy, že teď, když si jen tak občas zatrénujeme před vystoupeními, se mé tělo dá tak do latě, že vydržím běžet bez problému svižným tempem i čtyřicet minut. Dříve jsem po dvanácti minutách umírala a nepopadala dech a spíš se jen tak vyklusávala, než běžela. Trénink vydržím tak dvakrát týdně po třech hodinách a pak se teprve kácím. Tanec a celá ta naše partička kolem mě strašně baví. Jsem moc rada, že jsme si, to pravé jádro Stardance, furt zůstali. Tančíme pořád dál a jsme šťastní.

Když se vás někdo zeptá na věk, řeknete pravdu, nebo si uberete?

Je mi čtyřicet a jsem na to pyšná. Vypadám teď lépe než dřív. Je mi fajn. Mateřství mě hodně vnitřně uklidnilo. Stardance zase odtučnilo o 14 kilo. Takže ok.

Jste maminkou. Kolik je vaší dcerce Marině let?

Už šest. Sakramente, to to letí.

A věříte tomu, že si své rodiče před narozením vybereme údajně sami?

Tak to je Marinka malý genius. Ta si teda uměla vybrat. Je tak zahrnuta láskou, že by se mohla podělit s celou Ugandou. Je to náš malý andílek.

Kdyby to tak bylo, proč myslíte, že by si vaše dcera vybrala právě vás?

Protože je chytrá jako opice a chtěla mi zachránit život. S ní už víme, co je štěstí, vyrovnanost, láska.

A proč jste si třeba vy vybrala právě své rodiče?

Asi jsem chtěla mámu namíchnout.

Je život podle vás řadou náhod, řízený osudem, a nebo si za něj zodpovídáme jen a jen sami?

Můžeme svůj osud ovlivnit, ale nikdy přečurat. V tom se často mýlíme.

Čím vás Marina mile překvapila?

Že umí číst mé myšlenky. Barvy v šesti plete, potvůrka, ale najednou mi odpoví na něco, o čem jen přemýšlím. Mateřské pouto funguje.

Už tušíte, kam bude třeba jednou profesně směřovat?

Ať si rozhodne sama. Určitě to nebude ale sport nebo tanec. Ona je mimořádné dřívko. Je hodně jemná, hodná, citlivá, spravedlivá, bezelstná. Asi by se hodila někam, kde se pracuje s dětmi. Nevím.

Jaké vlastnosti zdědila po vás a jaké po tatínkovi?

Po obou má smysl pro humor.

Nedávno začal nový rok. Dala jste si nějaké předsevzetí?

U mě je to zbytečné, mně příkazy nevyhovují, na mě se musí po dobrém, a hlavně pomalinku, každé rozhodnutí musí přijít zcela dobrovolně.

Patříte mezi ty, kteří by chtěli znát budoucnost?

Já tak nějak vždycky vím, co bude. Návštěva kartářky je pro mě spíš takové příjemné popovídaní a konzultace pocitu. Baví mě to. To ale asi všechny holky.

Archiv, časopis Krásná 2007