V Indii nejste nikdy sami - Dušan Zbavitel (2. díl)

Co by bylo nejcennější si z té východní duchovnosti vzít?

Myslím, že hlavně meditaci. Meditace je soustředění mysli na opravdu podstatné věci života, nic víc. Najít si chvilku každý den a v klidu se nad sebou zamyslet. 

Myslel jsem, že východní meditace znamená vzdát se úplně všech myšlenek.

Vzdání se myšlenek je až vrcholný stupeň meditace v józe. Vlastní meditace je zamyšlení, umění soustředit se na jedinou myšlenku, setrvat u ní a pořádně ji domyslet. To nám dnes chybí. 

V co Indové vlastně věří? Slyšel jsem pojem puruša, je to něco jako bůh?

Puruša je v upanišadách jiný název pro bráhma čili pro nejvyššího ducha. Indové nehovoří o osobním bohu. Věří, že ve vesmíru existuje síla, která je jakousi prvopočáteční a věčnou energií, jež stvořila svět a přetrvá i jeho zánik. Některé nejmodernější směry v hinduismu dokonce ztotožňují věčného ducha se životem, říkají bůh je život, to už je definice, která vyhovuje téměř i ateistům. Ovšem, co se týče puruši, je třeba dodat, že v pozdější filozofii toto slovo získalo ještě jiný význam, znamená vlastně jedince. Protože podle upanišadové představy se část tohoto puruši, vesmírného ducha, promítá do každého živého tvora. Tato část puruši v nás je nesmrtelná a po smrti fyzického těla přechází do nového. 

Co je pro Indy „já“?

To je velice složité, oni se tím ohromně zabývají. Podle indického pojetí má člověk dvojí já - jedno je ona zmíněná součást vesmírného ducha, nesmrtelné já, které je v každém člověku, ale které se přitom nepodílí aktivně na životě. Není to naše mysl, oni téhle části říkají též sákší – svědek. Je to složka člověka, která jen pasivně přihlíží tomu, jak se člověk chová a jak myslí. Jen zaznamenává informace, ale přitom je zaznamenává určitým závažným způsobem, nese je s sebou do dalšího vtělení, ale tím s sebou nese i ovoce našeho jednání, onu známou karmu. Druhé já člověka je aktivní, je to jednota těla, mysli, myšlení, smyslů, vědomí. Oni tomu říkají také átman, což znamená živý. Átman se někdy překládá jako duše, ale Indové tuhle duši považují za smrtelnou, po smrti těla v jejich představě úplně zaniká. Átman shromažďuje činy –karmany – a ty pak rozhodnou o příštím přerození onoho duchovního nesmrtelného já. 

Jak to s tou reinkarnací je: věří Indové, že se mohou narodit v příštím životě jako zvíře nebo rostlina?

Podle nejstaršího upanišadového učení mají i rostliny svou nesmrtelnou duši a přerozují se. Ale tohle učení časem zaniklo, zákon reinkarnace se omezil jen na lidi a zvířata, a v další etapě už byl omezen dokonce jen na lidi. To je dnes převažující koncepce v hinduismu. Ale ještě dneska najdete v Indii hodně hinduistů, kteří věří, že člověk se může převtělit ve zvíře a naopak že zvíře může přejít do lidského těla, když se dobře chová. Je zajímavé, že se o hinduismu kvůli učení o přerozování duší někdy říká, že je sobeckým učením. Hinduisté opravdu nechtějí nikoho napravovat, ani svět, ani lidi kolem sebe, jde jim skutečně hlavně o osobní spásu. Kvůli ní jsou tak důležité dobré skutky a pomáhání druhým. Ale popravdě, není to v křesťanství stejné? 

Jaký mají Indové vztah ke světu? Prý věří, že je svět jen iluze. Nevede je to k pasivitě?

Učení mája říká, že na světě je všechno tak netrvalé, že je to vlastně iluzorní. Jediná skutečnost je nejvyšší duch a jeho průniky do živých bytostí. Podobný pohled se hodně rozšířil i v buddhismu, v němž svět vlastně není reálný. Ale je to poměrně pozdní učení, v upanišadách o něm ještě není ani slovo, vyšlo z védántské školy asi v 8. století. Já jsem v Indii nikdy neměl pocit, že by náboženství místní lidi vedlo k pasivitě. Díky učení o reinkarnaci se o něco méně brání smrti než evropský člověk, nemají z ní strach, ale to bych viděl spíše jako pozitivní přínos. Jinak jsou Indové nesmírně činorodí a aktivní lidé, také se snaží udělat si život lehčí, stejně jako my. 

Hinduismus viditelně hájíte, považujete se za hinduistu?

Nemohu být hinduista, hinduismus je uzavřené náboženství – i proto nikdy nikoho nepřetahovalo na pravou víru, kdo se nenarodil v kastě, nemůže se hinduistou stát jakoukoli konverzí. Ba dokonce do hinduismu se nelze ani přiženit, kdybych si vzal hinduistickou dívku, nestanu se členem kasty, naopak ona z ní vypadne. Ale hodně hinduistických myšlenek přijímám. Nejvíce asi učení o karmě a Gándhího ideu ahinsá – neubližování. Myšlenka na převtělování mi byla zpočátku vzdálená, ale dnes už mám téměř jistotu, že až to jednou skončí, začne to znovu. V Indii jsem měl mnoho zvláštních zážitků, kdy jsem se ocitl na zcela neznámých místech poprvé v životě, a přitom jsem se naprosto orientoval. Neměl jsem nějaká tušení, ale věděl jsem zcela jistě, co bude za támhle tím domem, kam vede tamta cesta… Pro Indy samotné to bylo zcela samozřejmé, říkali mi, že jsem byl v minulém životě bengálský bráhman. Bráhman je hinduistický kněz a učenec. 

Mimochodem, prý jsou si čeština a sanskrt hodně podobné. Je to pravda?

Hodně podobné ne, ale ten společný indoevropský základ tam je znát. Když se naši předkové dělili na větve románské, germánské a slovanské, zůstali Praslované s Indy pravděpodobně déle než Románi a Germáni. Všechny slovanské jazyky jsou blízké sanskrtu a jiným indickým jazykům, máme podobné označení pro číslovky, mátá je matka, táta je táta, bhrátr je bratr, dohromady existuje asi 250 takových skoro totožných slov. Zajímavé je, že Indové sami tvrdí, že jim jsou Slované mentálně bližší, že si s nimi lépe rozumějí než s lidmi ze Západu. Shody naleznete i v mytologii, slovanská božstva jsou podobná těm indickým, Morana je Mára, Peruna znají v Indii taky. Tahle blízkost sehrála velkou roli v našem národním obrození. Všichni naši obrozenci studovali sanskrt, říkali mu „náš otcovský jazyk“. Dokazovali starobylost a právo na život češtiny právě touhle blízkostí. Někdy to ovšem přeháněli, našel jsem v jednom časopise z roku 1821 článek jistého českého sládka, který procestoval Indii, když zde učil vařit pivo, a ten vykládal, že se v celé Indii pohodlně domluvil česky, až tak prý jsou místní jazyky češtině podobné. Tak to je nesmysl, nic podobného jsem nikdy nepozoroval. 

Zajímavé je, že Indie se dovolávali i nacisté.

To bylo ze strany Němců velké zneužití. Slovo árja je sanskrtské slovo, které znamenalo vznešený. Indové sami sobě, když přišli do Indie, říkali árja, aby se odlišili od místních obyvatel, původních kmenů. Na tom pak založili kastovní systém, příslušníci těchto prapůvodních kmenů jsou dodnes páriové, lidé bez kasty, jsou na nejnižším stupni společenského žebříčku. To bohužel jistý rasistický podtext má, ale nacisté ten pojem árijství převzali v úplně jiném smyslu, než by vyplýval z výše vyřčeného. Árijství by mohlo být nejspíše přeloženo jako indoevropanství, ale nacisté proti všem ostatním Indoevropanům bojovali. Z Indie jinak nepřevzali myšlenkově nic, jen si vypůjčili svastiku, hákový kříž, což bylo zneužití prastarého indického symbolu štěstí a blahobytu. Ale k samotným Indům měli rasistický postoj, stejný jako k černochům.  

Já jsem se s pojmy indické kultury, jako jsou védy či Rámájana, setkal poprvé v knihách Ericha von Dänikena a asi nebudu sám. Jak vy vnímáte jeho „mimozemské“ výklady těch prastarých textů?

Podle mě jsou to úplné nesmysly. Dokonce jsem přispěl do knihy, kterou sestavilo mnoho odborníků z různých oborů a jež se jmenovala Antidäniken. Ani jedna věc, kterou Däniken píše o Indii, nesedí. On samozřejmě nezná žádný indický jazyk, natož sanskrt, čerpá ze špatného anglického překladu, a ještě zkresluje. Operuje třeba s „létajícími vozy“, ale to je úplně nesmyslná představa, létající vůz je ve starých indických textech to samé, co pro Araby létající koberec nebo u nás čarodějnice na koštěti. Podobné je to s různými zázračnými zbraněmi, o nichž se tam píše. To jsou čistě pohádkové motivy. 

Čím nás Indie pořád tak láká? Je hodně magická?

Člověk někdy žasne, co dokážou sádhuové, kteří dlouhé hodiny nehybně meditují nebo provádějí různá sebetrýznění, ale to jsou spíš výstřelky. Možná má hinduismus o něco víc mystických odnoží než judaismus a křesťanství, ale že by byl magickým, to ne. Je to velmi praktické náboženství. Ten pocit magičnosti vyvěrá asi z toho, že Indie je velmi rozmanitá, básnivá, že je tam víc fantazie a rozletu než na Západě.

Archiv, časopis Krásná 2006