Tonya Graves – nejšťastnější žena na světě (1. díl)
Za okny azurověl nejteplejší máj, na světě který Praha pamatuje, a navíc se Měsíc pohyboval ve znamení Střelce, ve kterém se jedna z našich nejmenších zpěvaček narodila. Před nedávnem vydala své úspěšné, nadčasové a vynikající debutové album I’m The Only Me (Jsem, jaká jsem), a mě tedy logicky zajímalo, jaká doopravdy je.
Květen je měsícem lásky. Máte nějakou novou lásku?
Jsem zamilovaná, avšak mou zbrusu novou láskou je nové tetování na prsteníčku – LOVE, což, jak všichni jistě vědí, znamená LÁSKA.
Koukám, že na druhé ruce máte stejný nápis, jenže ve formě prstenu.
Dlouho jsem po něm toužila, až jsem ho nakonec dostala. Je ale příliš křehký a nerada bych jej ztratila, a tak mě napadlo si ho nechat na druhé ruce vytetovat. Vtipné je, že se jeho návrháři inspirovali tetováním, podle kterého jej vyrobili, a já se naopak inspirovala jejich prstenem k tetování.
Když natáhnete ruku, díváte se na nápis LOVE vzhůru nohama. Proč?
Abych ho mohla ukazovat ostatním. I ten prsten nosím obráceně. Když má člověk lásku, je povinen ji rozdávat ostatním.
A co když to někoho odradí? Řekne si, že máte všude napsáno LOVE, takže jste asi šťastně zamilovaná, a vy třeba zrovna budete sama a po lásce budete toužit.
I když budu sama, stále mám LOVE a vždycky ji mít budu. A když má člověk LOVE, co víc může chtít?
Vy máte ale především dvojnásobnou celoživotní lásku. Vaše dva kluky.
Je jim 3,5 a 7 let. Když přišli na svět a já je poprvé uviděla, zaplavil mě obrovský, skoro až extrémní pocit lásky.
Pokud vím, jejich otec s vámi nežije. Neříkáte si někdy, že s holčičkou by to bylo snazší? Že dva kluci na jednu ženu jsou docela síla?
Vždycky jsem toužila po holčičce a žádném dalším dítěti. Namísto toho mám dva kluky. Bude mi to muset asi stačit. Jsou zdraví a fajn a to je hlavní. Znám rodiny s holčičkami, které jsou tak divoké, že i můj hyperaktivní synek se proti nim jeví jako dalajlama.
Nosí vaše geny, tudíž mají snědší kůži něž jejich vrstevníci. Nesetkali se kvůli tomu s nějakou negativní reakcí okolí?
Ten mladší doposavad ne. Pokud se s tím někdy setká, věřím, že si s tím zvládne docela dobře sám poradit. Starší syn je trochu citlivější a jeden zážitek s urážkami vztahujícími se k barvě kůže už má. Setkat se s tím může kdykoli kdekoli na světě. Všude žijí chytří i hloupí lidé. Stát se to může, a pokud na to není připravený, tak napříště už bude.
Mluvila jste se svými dětmi o tom, že žijí ve století, které se dosud úplně nezbavilo xenofobních nálad?
Nemluvila. Pokud budou s takovou věcí konfrontováni, budeme ji řešit. Ale do té doby jim nechci zbytečně deformovat pohled na okolní svět a přivolávat negativní energii, aby si nemysleli, že je všichni kolem považují za „odlišné“. Raději s nimi trávím čas čímkoli pozitivním.
Vy sama jste se stala obětí xenofobie ve Vimperku. Byly toho plné noviny.
Zjevně měli v médiích okurkovou sezonu, a tak si vymýšleli zkazky o tom, co se stalo. K něčemu samozřejmě došlo, ale z poloviny to nebylo tak, jak média informovala.
Zdědili po vás kluci pěvecký talent?
Starší syn moc rád zpívá, ale ten mladší má hezčí hlas. Doufám jen, že se nebudou chtít stát muzikanty. Když budou chtít hrát na nějaký nástroj, podpořím je, ale modlím se, aby si našli nějaké pořádné zaměstnání a věnovali se jiné profesi.
Nepovažujete profesi muzikanta za pořádné zaměstnání?
Je krásné být muzikantem. Myslím, že jsem díky tomu tou nejšťastnější ženou na světě. Nemám si nač stěžovat.
Ale i přesto bych byla raději, kdyby měli práci, u které se nebudou muset bát o to, že by neměli na zaplacení složenek.
Váš život je právě teď celý v krabicích, protože se stěhujete do jiného bytu. Nicméně, co je to proti tomu, když jste se stěhovala z USA do Česka.
Když jsem se stěhovala z jiného kontinentu, měla jsem jen tašku. Teď se stěhuji z bytu, kam jsem se nastěhovala s dětmi a celým naším životem po rozchodu s manželem.
Brala jsem ho jako „escape place“ a chtěla jsem už konečně bydlet v prostoru, který pro mě nebude jen azylem, ale bytem, kde se budu cítit jako doma.
K čemu přesně se váže při vašem „kočovném“ životě výraz „domov“?
Doma je pro mě v Praze a je jedno, v jaké části města to je.
Jak často jezdíte za svou rodinou do USA?
Jednou za pár let. Teď právě tam letím na čtyři dny i s dětmi kvůli svatbě. Není to sice moc praktické na tak krátkou dobu, ale „zabiju“ tím aspoň dvě mouchy jednou ranou. V každé situaci je potřeba najít pozitivum.
Archiv, časopis Krásná 2012
