Svatba, nebo psí knížka?
Při pohledu na statistiky nevypadá asi nikdy svět růžově. Copak o to, vkročit do růžového sadu jménem partnerství–manželství zvládáme, jen ta cesta jako by připomínala labyrint, v němž se toho může hodně ztratit. Dle posledních výzkumů vyplývá, že se lidé rozvádějí, protože 1. začnou spolu žít, a to je zaskočí, 2. narodí se jim dítě, 3. každý chtěl od manželství něco jiného. Prostě se lidé rozvádějí proto, že se vzali. A co myslíte vy? Psí knížka, nebo svatba?
Šaty jako princezna, zástup družiček, uplakaná maminka, babička i nejlepší kamarádka. Tak bývá často zobrazován sen dívek. Ženy se chtějí vdávat. Muži se nechtějí vážně zaplést, muži jsou ti, kteří nechtějí vážný vztah, muži se do svatby nikdy nehrnou. Nespočet filmů o tom bylo natočeno, nespočet návodů na téma jak dokopat muže k žádosti o ruku bylo napsáno. Takže růžová svatba, nebo modrá psí knížka?
Ona: Nechci se vdávat. Možná později. Snad. Můj partner je skvělej chlap, asi první, komu můžu věřit, na koho se můžu spolehnout. Doufám, že to bude i otec mého dítěte.
On: Svatba je ohromná společenská událost, sejde se rodina, známí, kamarádi, sousedky maj o čem drbat. A pak jsou tu svatební dary, svatební cesta, líbánky…
Ona: Kvůli tomuhle se vdávat? Takhle zbytečně vyhazovat peníze? Je to zbytečné. Ještě teď si pamatuju svatební dary z poslední svatby. Mixérů asi šest, jídelních souprav sedm, skleněných roztomilých kýčoidů nepočítaně. Vrcholem všeho pak obrovské společenské hodiny zabudované v porcelánu vzdáleně se podobajícímu jelenu ve skoku a říji.
On: Ty snad nejsi romantická. Co svatební noc? A líbanky někde u moře, ve svatebním apartmá? Až budeš stará, bude mít nač vzpomínat. Budeš vyprávět kamarádkám, aby záviděly, dcerám, aby věřily, a vnučkám…
Ona: Ne, v tomhle romantiku nevidím. A za ušetřené peníze pak pojedem spolu na dýl nebo dál. Nebo si koupíme jeden mixér a jednu soupravu přesně takovou, co se nám oběma bude líbit.
On: Svatba je i víc než jen skvělá zábava. Je to jakýsi nový začátek. Každý člověk jednou začne přemýšlet nad budoucností. Chce něco dokázat, chce, aby po něm něco zbylo. Ne nadarmo se říká: Zasaď strom, postav dům, zploď syna. Nebo holku. Prostě začneš přemejšlet, proč tu jsi, a chceš, abys pokračoval dál. Všechno k něčemu směřuje. Pracuješ, máš úspěchy, buduješ něco. A pro koho? Pro děti. Aby všechno šlo dál.
Ona: Jasně, chápu. Ovšem čáp se synem nebo vrána s dcerou přiletí i bez svatby. Na to, aby byli dva spolu, není potřeba papír. Respekt, úctu a toleranci nelze zařídit tou šaškárničkou v kostele nebo na úřadě. Kéž by šlo, možná by byl svět lepší. Není celý ten cirkus jen jakousi demonstrací čehosi? Není to jen pro okolí snaha ukázat, jak moc se máme rádi, jak moc jsme krásní, bohatí?
On: Svatba může být upřímná. Je to akt, kdy se veřejně a oficiálně k něčemu zavazujeme. Slavnostně si slibujeme nejen lásku, ale stát při sobě v dobrém a zlém. Ten, kdo se nechce zavázat, tak doopravdy nemá odvahu žít s tím druhým. V dobrém i zlém. Takový člověk prostě nemá odvahu to slíbit a svému slibu dostát.
Ona: Anebo odvahu žít s někým, koho nemáme pojištěného papírem z obecního úřadu. Chce to neustále pracovat na sobě. Získat partnera je těžké. Udržet si vztah ještě těžší. A právě k tomu psí knížka nutí, povzbuzuje. Všiml sis, co se často stává po svatbě? Krásné sebevědomé ženy se promění v tloustnoucí pipiny, co se popelí v hnízdečku lásky. Z bezva chlapů se stávají tloustnoucí páprdové, co jim je zatěžko najít i ovladač na telku. Nezdá se ti, že lidi, co se vezmou, tak nějak zakrní?
On: Já chci svou rodinu, své zázemí a postarat se o ni. Co řekneš své dceři, až se tě zeptá, proč máte ty a tatínek jiné jméno?
Ona: Moje Emilka nebo Mates, až se narodí, může mít příjmení obě. Vyřešeno. Prostě maminka je zvlášť, tatínek je zvlášť a Emča či Mates je dítětem obou.
On: Domyslela jsi právní aspekty věci? Je tu možnosti nenadále vážné nemoci jednoho z vás, nebo dokonce i smrti. Po právní stránce nebudete vůči sobě nic. O peníze jde až v první řadě, takže co?
Ona: Zato nebudeme potřebovat rozvodového právníka. A zase ušetříme.
Archic, časopis Krásná 2008
