Úvod Magazín Tantra je hledání sebe sama - Michaela Koštálová

Tantra je hledání sebe sama - Michaela Koštálová

Pro mě bylo nejzajímavější to, že lidé sundávali masky. Najednou bylo vidět, kdo opravdu jsou – už to nebyl pan advokát, pan programátor, paní účetní. Byli najednou sami za sebe, lidé, kteří tančí, zpívají, hrají na babu… Bylo moc hezké pozorovat, že i ti, kterým je třeba 40 let, najednou přestanou být upjatí a začnou si hrát jako děti, objevují svět, dokážou se nadchnout. Mám pocit, že toto postupem času ztrácíme. Právě tantra je založena na tom, aby člověk zase našel svoji hravou a spontánní stránku.

„Je to skoro až mystický začátek. Náhodou mě zaujala nabídka kurzů tantry, byla jsem zvědavá, co mě čeká. Musela jsem se rozhodnout hned, protože další kurz byl za půl roku. Neměla jsem čas o tom přemýšlet, řekla jsem si, že do toho půjdu. Přijel pro mě sympatický mužský a cestou na Křivoklát mi vyprávěl, co to tantra vlastně je. Pamatuji si větu, kterou mi řekl, když jsme vcházeli na kurz: Dobře si zapamatuj ten okamžik, protože už nikdy to nebude ve tvém životě stejné. Vešla jsem plná očekávání a první tantrický kurz mě naprosto nadchl. Dostala jsem se do skupiny lidí různých profesí, kteří měli touhu se poznávat a věřili, že život není jen práce nebo rodina, ale že je ještě něco za tím,“ vzpomíná zakladatelka centra Integrity, lektorka tantry a autorka tantrické masáže Inner wave Michaela Koštálová.

Co vás na tom nejvíce zaujalo?

Pro mě bylo nejzajímavější to, že lidé sundávali masky. Najednou bylo vidět, kdo opravdu jsou – už to nebyl pan advokát, pan programátor, paní účetní. Byli najednou sami za sebe, lidé, kteří tančí, zpívají, hrají na babu… Bylo moc hezké pozorovat, že i ti, kterým je třeba 40 let, najednou přestanou být upjatí a začnou si hrát jako děti, objevují svět, dokážou se nadchnout. Mám pocit, že toto postupem času ztrácíme. Právě tantra je založena na tom, aby člověk zase našel svoji hravou a spontánní stránku.

A našla jste ji?

Myslím, že ano. První kurz ve mně nastartoval určitý proces, pak jsem absolvovala další a přihlásila jsem se do tantrického výcviku, což byl kurz v uzavřené skupině, kde člověk hledal sám sebe. Pro mě to bylo ohromné osvobození, ono „přijití k sobě“.

Jak jste vlastně přišla na myšlenku založit centrum Integrity v Praze?

Předtím, než jsem se přihlásila na jakoukoli tantru – mezi gymnáziem a vysokou školou –, jsem absolvovala rekvalifikační masérský kurz. Bavilo mě masírovat lidi a dotýkat se jich. Říkala jsem si ale, že bych to dělala trochu jinak. V Čechách tou dobou bylo hodně zaběhnuté, že když chcete masáž, nabídnou vám masáž zad, šíje a nohou. Já jsem ale nechtěla pracovat tímto způsobem. Ve své první masérské praxi jsem nabízela masáže, kde si člověk mohl říct, co ho bolí, a tomu jsem se věnovala. Do masáže jsem zapojovala i vonné olejíčky a hudbu, kladla jsem důraz na celkovou atmosféru.

Asi je to hodně fyzicky náročné?

Ale vůbec ne. Člověk musí ovládat techniku a musí umět pracovat se svým tělem a jeho váhou. Když se naučíte používat své tělo, tak to není dřina. Člověk se do toho musí umět položit. Pro mě bylo vždy únavnější, když někdo přišel a řekl: Chtěl bych namasírovat záda, šíji a mám na to půl hodiny. Lepší bylo, když jsem měla například tři lidi a pracovala jsem s jedním dvě hodiny. Mezitím jsem si dala přestávky. Navíc si myslím, že se tělo potřebuje celkově uvolnit, a to trvá déle než půl hodiny.

Lákají tantrické masáže?

Mám pocit, že zájem pořád roste. Začínala jsem jako samostatná masérka, přičemž jsem vyvíjela svoji techniku. Zájem byl již tak velký, že jsem nestíhala, proto jsem se rozhodla, že vyučím několik tantrických masérek. Vybrala jsem čtyři ženy, které se mi zdály zajímavé, a naučila jsem je techniku, k níž jsem se dopracovala. Byly jsme nejdříve v malé masérničce a po půl roce jsem se rozhodla, že založím centrum. Teď otevíráme na Praze 5 Tantra centrum, kde bude i sauna a bylinkové koupele. Chtěla bych, aby tam vznikl dojem tantrického chrámu, aby tam lidé našli nejen jinou masáž, ale i zajímavé prostředí, sochy, obrazy, knížky.

Jaký potenciál musí mít masérky?

Pro mě je důležité, aby to byly vyzrálé osobnosti. Tantra je totiž založena i na tom, že se člověk potřebuje otevřít, mluvit o své sexualitě, potřebuje se uvolnit. Někteří lidé jsou hodně ztuhlí, ať už ke vzrušení nebo přijímání nějaké něhy. Tantrické masáže by jim měly pomoci naučit se otevírat a dávat něco ze sebe ven a tím i rozšířit svoje prožívání. Masérky s tím pracují, přičemž musejí poznávat i samy sebe, aby také samy experimentovaly a zažívaly to, čím pak klienty provázejí.

Masérka musí být zároveň energická a mít v sobě dynamiku, protože tantrická masáž je i probuzení člověka. Je totiž i ta jiskra, kterou by mu masérka měla pomoci najít. Je teď na něm, jestli ho to osloví a změní, nebo se vrátí k životu, který vedl. Myslím si, že pro mnoho lidí je tantrická masáž milník.

V čem je to jiné?

Například v jiném přístupu k sexualitě. Celá západní společnost je orientována na dosahování výsledků, chce se po nás, abychom byli výkonní a efektivní. Sexualita ale potřebuje něco jiného – aby člověk tzv. netlačil na pilu, uvolnil se, nechal věci plynout a neorientoval se na výsledek, kterým je uspokojení partnera nebo sebe sama. To lidé hodně hledají v tantře. Cítí, že sexualita může být ještě v něčem hlubším, zajímavějším. Právě tantrická masáž je založena na tom, že člověk by měl dát pryč všechna očekávání a vnímat jen přítomný okamžik. Tantra zažívá boom v celé Evropě a je pro nás zajímavá. Je to takový protipól toho, jak běžně žijeme. Společnost nás nutí do výkonů a my neumíme žít rozdvojeně.

Vyvinula jste i nový způsob masáže? Kde nacházíte další inspiraci?

Asi nejvíc jsem čerpala inspiraci u tantrické skupiny. Základ je totiž nejen v technice, ale i v přístupu k lidem.

Přece jen při masážích vydáváte spoustu energie, jak ji dobíjíte?

Zpívám a minulý rok jsem začala studovat hereckou školu. Stále se učím něco nového, pracuji sama se sebou. Tak se dobíjím. Zpěv a herectví jsou ale spíš jen pro radost. Je dobře, že to tak mám, a doporučuji to i svým masérkám, které pro mě pracují čtyři dny v týdnu. Musejí mít čas i na vlastní život, aby mohly malovat, zpívat, chodit do divadla. Musejí být vyrovnané a zajímavé, aby měly lidem co dát.

Archiv, časopis Krásná 2011

Osobnosti a rozhovory
Dá mi? Nedá mi? (příběhy ze sexuálního života zvířat) - Kdo vydrží více? Bez lásky je život chudší aneb Sto sonetů Pabla Nerudy (1. díl)