Dá mi? Nedá mi? (příběhy ze sexuálního života zvířat) - Kdo vydrží více?

Člověka enormně zajímá u různých druhů zvířat nejen velikost a utváření pohlavních orgánů, ale také jejich funkčnost, především četnost a délka aktu. Co se četnosti týče, pak bez konkurence je kohout. Je sice pravda, že vlastní akt trvá jen pár vteřin, co však slípkám chybí na délce prožitku, bývá vynahrazeno četností. Za další sexuální přeborníky lze bezpochyby označit králíky. Králičí samec je schopen pářit se snad v každém okamžiku. Vlastní akt trvá jen pár desítek vteřin, ovšem provedení má kadenci šicího stroje. Připouštění králíků patřilo k oblíbené kratochvíli dětí trávících prázdniny na venkově, dědeček se pak na podzim nestačil divit, kde se mu vzalo najednou tolik mladých…

Obecně platí, že většina savců odbývá pářící akt co nejrychleji – málo platné, milující se dvojice ztrácí ostražitost a snadno může přivolat pozornost nějakého predátora. Ale jako všechno v přírodě i tady existují výjimky. U nosorožců trvá milostný akt až hodinu, a tak v době námluv těchto živoucích obrněnců se v zoologických zahradách tvoří před jejich výběhy fronty. To ovšem není nic proti nenápadným australským vačnatcům – dravým vakorejskům. U nich může nepřetržitá kopulace trvat až 14 hodin a počet vyvrcholení lze jen odhadovat. Sexuální vypětí se u samečků ovšem záhy podepíše na jejich tělesné kondici. Většina z nich na konci doby říje hyne naprostou vyčerpaností a podléhá různým chorobám. Titul největších sexuálních vytrvalců v živočišné říši však patří zástupcům hmyzu. Samečkové muchnic vydrží ve spojení až 56 hodin, což asi zase není až tak k závidění.

Člověk, jak známo, je tvor stále nespokojený z čehož plyne většina frustrací spojených se sexualitou. Pánové jsou náchylní uvěřit vyprávěním svých kamarádů, kteří se chlubí takřka supermanskými výkony, odehrávajícími se ovšem většinou jen v jejich fantazii. Sebevědomí mužů nahlodávají i erotické filmy, kde se herci předvádějí v desítky minut trvajících milostných eskapádách. Není proto divu, že znervóznělí a znejistělí pánové občas (na rozdíl od zvířat neznajících trému) vstupují do lože plni obav, jak se jim podaří obstát. U všech vyšších obratlovců je sexualita propojena s nervovými podněty, spousta dějů funguje autonomně, nezávisle na vědomí a vůli. S tím je pochopitelně spojena schopnost erekce a nutno říci, že v tomto směru příroda člověku, přesněji řečeno mužům, příliš nepřála. Stres, přílišné vypětí, nemoci cévního systému, ale i věk muže hrají v tomto křehkém mechanismu velkou roli. A protože člověk je tvor poživačný a sexuálně náruživý, snaží se možnost selhání nějak eliminovat. Od nepaměti šly prostředky na povzbuzení erekce na dračku, ať to byly nejrůznější bylinky, nebo různé zvířecí produkty jako třeba prášek z rohu nosorožce nebo výtažky z tkáně parohů mladých jelenů. Dnes mají farmaceutické firmy z pánských problémů hotové žně. Vypadá to, jako by dokonalá erekce byla základním měřítkem úspěšnosti muže – od středního věku až po více než zralý věk.

S pocitem závisti, ba možná křivdy, hledí mnozí muži na živočišné druhy, jimž evoluce nadělila nevšední útvar – penisovou kost, odborně zvanou bakulum neboli os penis. Ta slouží jako výztuha penisu a samci usnadňuje proniknutí do pochvy. Mají ji medvědi, psovité šelmy, lachtani, vydry, kuny, mnozí primáti, ale také veverky, netopýři nebo ježci.

Kočkovité šelmy tuto svéráznou anatomickou pomůcku kupodivu nemají. Není dost dobře jasné, podle jakého principu jí byla ta která živočišná skupina v evoluci obdařena. Podstatné ale je, že nakonec všichni tvorové dokážou nějakým způsobem dojít k cíli a naplnit, co od nich příroda očekává – najít si partnera a s ním počít nový život.

Ukázka z knihy, kterou vydalo nakladatelství Krásná paní

Archiv, časopis Krásná 2011, fotografie: Pixabay