Úvod Magazín Růžovým sadem - Kolik je ti let?

Růžovým sadem - Kolik je ti let?

I dnes jsou přesně vyšlapané cestičky v růžovém sadu, které nabízejí snadnou schůdnou cestu...

Moje babička říká, že už by nechtěla být mladá ani za nic. „Vy to máte tak těžké, dřív se přesně vědělo, co se má, co se musí, co je vhodné, aby si o nás lidi nepomysleli nic špatného a nepomlouvali nás na každém rohu a po hospodách.“ Měla tím na mysli vztahy.

Kolik je ti let? 

Moje babička říká, že už by nechtěla být mladá ani za nic. „Vy to máte tak těžké, dřív se přesně vědělo, co se má, co se musí, co je vhodné, aby si o nás lidi nepomysleli nic špatného a nepomlouvali nás na každém rohu a po hospodách.“ Měla tím na mysli vztahy. Láska neláska, holce bylo 17 let, tak si vzala muže staršího, čím zajištěnějšího, tím větší terno udělala. A nějak žili spolu až do smrti jednoho z nich. Ať se stalo, co se stalo, bití, nevěry, bída, nemoci, prostě se žilo dál. Je společnost dnes více tolerantní?

 

Ona: Simona si vzala Vítka. Teď jsou na líbánkách někde u moře. Měli malou soukromou svatbu, jen svědci, rodina a oni dva. 

Ona: Tak to jim přeju štěstí, ať jim to vydrží, oba jsou fajn, dobře se s nimi paří. 

Ona: Víš, kolik je Simoně? Je jí 49 let! A Vítkovi 35 let. Je o 14 let mladší. 

On: Je to jejich věc, vždyť jsi je spolu viděla, jsou spolu v pohodě, doplňují se. Snad nemáš zastaralé názory, že žena musí být mladší než chlap. 

Ona: Simča asi ví, co dělá, byla vdaná už dvakrát, má dvě děti. Vítek nevím. Asi ještě ženatý nebyl. 

On: Ne, Vítek se ženil poprvé. On se chtěl oženit, chce s ní být. Říkal, že kdyby jen na pár let, tak mu to stojí za to. Děti nechtěl a pořád nechce. Myslím, že má nějakou vrozenou nemoc srdce nebo tak nějak. 

Ona: Proč spolu jenom nežijí, proč se vzali? Není to kvůli bytu Simony? Navíc jako policejní poručice je slušně finančně zajištěna. 

On: Přesně takhle budou uvažovat všichni, co je neznají líp. Prostě když si chlap vezme starší ženskou, tak pro peníze. Když si mladá holka vezme staršího, tak pro peníze. Vždyť to tak nemusí být, sakra. 

Ona: Co jiného může přitahovat Vítka nebo jiného muže na starší ženě? 

On: Mluvili jsme s Vítkem o ní často. Je jí okouzlen, kolik toho zná, jaký má přehled, fůru toho ví, naučila ho poslouchat i jinou hudbu, seznámila ho s jinými lidmi, než s jakými se dosud stýkal. Cítí k ní respekt. 

Ona: Tak to mohla být jeho dobrou přítelkyní, kvůli tomu si ji nemusel brát. Pořád nechápu. 

On: Simona je ženská v tom nejkrásnějším smyslu toho slova. Je krásná, úspěšná, inteligentní a Vítek je pyšný na to, že právě jeho miluje. Z toho nesmělého počítačového maniaka se stal sebevědomý muž, který na sobě udělal kus práce. Asi se našel. 

Ona: Takže ona je dominantní a on submisivní hodný chlapeček? 

On: Nebuď jako z 19. století. Ona mu dodává sílu a sebevědomí, on jí na oplatku dává lásku a pocit, že ještě není stará. Včera se spolu učili bruslit na in-linech. Baví se, doplňují se. 

Ona: Ale co na to ostatní lidí, neodsuzují je? Nevysmívají se Simče? Ona si to nezaslouží, je to skvělá ženská, mockrát mi pomohla. Ať jim je spolu dobře. 

 

I dnes jsou přesně vyšlapané cestičky v růžovém sadu, které nabízejí snadnou schůdnou cestu, lemovanou růžovými a bílými okvětními lístky růží. Růže však rostou nepředvídatelně, můžeme nacházet i nové cesty, po kterých mnoho lidí ještě nešlo. Stejně jako třeba Simona a Vítek. A třebaže je to cesta kratší, může být svou vůní závratně kouzelná, plná nejrůznějších barev růží a s méně trny.

Archiv, časopis Krásná 2007

 

Pel-mel
Abeceda Velikonoc: Červená Cesty jarní oblohou (2. díl)