Příběh našeho vesmíru čeká na své čtenáře (2. díl)

Kdy se narodilo naše Slunce

Postupně však zásoby temné mezigalaktické látky ubývaly a příval nově vzniklých hvězd stále slábl. Někdy v této etapě se v naší Galaxii narodilo Slunce se svými planetami. Stalo se to v jedné z tehdejších mlhovin, před 4 miliardami 600 miliony roků, tedy asi 9 miliard let po vzniku vesmíru. Stáří sluneční soustavy je tedy zhruba třetinou stáří vesmíru. V současnosti sice stále ještě pozorujeme zrod nových hvzd, ale temné hmoty na jejich tvorbu je již daleko méně. Stejně tak ubývá množství látky, kterou uvolnily starší hvězdy během svého kosmického života. Náš vesmír zkrátka stárne. Budoucnost bude neradostná, prostor se dále rozepne a potemní. Potěší nás alespoň představa, že podobných vesmírů, jako je náš, je víc? Nic zřejmě nekončí definitivně, všechno znovu a znovu začíná.

Čím je tvořen vesmír

Sledovali jsme osudy a děje v našem vesmíru; měli bychom však vědět, čím je tvořen. Zapomeňme na představu, že ho vyplňují vesmírná tělesa obklopená kosmickou prázdnotou. Žádná kosmická prázdnota ve vesmíru není. To, co vypadá jako pasivní nicota bez struktury, je ve skutečnosti prostor přímo sršící energií, a tedy vrcholně aktivní. K tomu, abychom to posoudili, bychom se museli podívat do jeho nejjemnějších podrobností. Kdybychom si „prázdný“ prostor náležitě zvětšili do těch nejmenších měřítek, spatřili bychom, že se vlní jako vařící voda, prohýbá, kroutí a svíjí jako klubko malých hádků – ovšem klubko nesmírně velké, právě tak jak velký je ten prostor. V tomto prostoru neustále vznikají a vzápětí zanikají ty nejmenší kousíčky hmoty, kterým říkáme elementární částice. Albert Einstein poukázal na skutečnost, že ke každé energii je možné přiřadit určitou hmotnost, a platí to i v tomto případě. Energie v takovém ohromném objemu je mnoho, takže i hmotnost tohoto prostranství je ohromná. Protože právě tento prostor zaujímá v našem vesmíru největší objem, představuje jeho energie největší hmotnost. Říkáme jí „temná energie“ a družice WMAP potvrdila, že této energii odpovídá opravdu velká hmotnost, dokonce s největším zastoupením v celém pozorovatelném vesmíru, a to 73 %!

Skrytá látka

Velký podíl hmotnosti vesmíru patří jiné prazvláštní látce, o jejíž podstatě zatím mnoho nevíme, a pokud bychom doslovně přeložili anglický výraz, říkali bychom jí „temná látka“. Zřejmě vhodnější je označení „skrytá látka“. Je totiž skryta do té míry, že ji nemůžeme přímo pozorovat. Jak je tedy možné, že o ní víme? Obklopuje například naši Galaxii jako takzvaná galaktická koróna a má třikrát větší hmotnost než sama Galaxie. Proto na ni působí velkou gravitační silou a například významně ovlivňuje oběžnou rychlost hvězd kolem středu naší Galaxie. Podobně i vzdálené soustavy galaxií jsou touto látkou obklopeny a stabilizovány natolik, že se nerozptylují do okolí. Také skrytá látka je významnou složkou vesmíru a představuje 23 % jeho hmotnosti.

Temná energie

A teď počítejme: 73 % plus 23 % dává 96 %. Z čeho sestávají zbývající čtyři procenta? Odpověď nás překvapí: těmi pouhými čtyřmi procenty je tvořen viditelný vesmír, tedy ta jeho složka, kterou přímo pozorují astronomové svými přístroji, dalekohledy a radioteleskopy. Jde tedy o pouhou přísadu hmoty vesmíru. Většinu z těchto čtyř procent tvoří rozptýlený vodík s heliem, menšinu zahrnuje látka všech kosmických těles, zejména hvězd, a ještě méně připadá na planety, jejich měsíce, planetky nebo kometární jádra. Ostatek je ponořen v moři skryté látky a temné energie. Pozoruhodné je, že hustota všech těchto složek je právě taková, že celkový prostor vesmíru není zakřivený (nebo jen tak nepatrně, že zakřivení nejsme schopni zjistit). V této souvislosti hovoříme o „plochém vesmíru“. Zakřivení bylo ovšem velké krátce po vzniku vesmíru, ale velmi záhy se pak vesmír zploštil.

Přístroje na družicích i na zemském povrchu stále získávají nové údaje. Staré záhady se vyjasňují a obraz okolního světa se neuvěřitelným tempem zpřesňuje. Stále přidáváme nové řádky i stránky do velkého příběhu vesmíru, který nyní dokážeme sledovat ve stále určitějších konturách. Potěšit se s ním budeme moci jen krátce, další zápletky jsou totiž už v dohledu. Příběh našeho vesmíru se opravdu projasňuje. Co však jeho autor? Nadále zůstává neznámý...

Archiv, Časopis Krásná paní, Fotografie: Pixabay